píše Fabiano Golgo v pravidelném přehledu denních zpráv z České republiky, který připravuje v angličtině pro Focus on the Czech Republic.

A nesmírně důležité je, aby se na tomto úsilí podíleli i další spoluobčané, především ti, kteři na věci nejsou osobně zainteresováni. Pokud lidé nebudou společně usilovat o nic, nikdy se nic nezlepší. Poraženecké bědování ve smyslu: "Představte si, co by se stalo, kdyby Romové usilovali o spravedlnost!" je zoufale k ničemu. Naopak, tam, kde vládne nespravedlnost, musejí utlačované Romy podpořit i neromští občané, ve vlastním zájmu civilizovanosti své společnosti. Brečení, že "nic nejde", je nepřesvědčivé a nepravdivé. Není prostě pravda, že "nic nejde" a "nemá cenu se o nic snažit".

Ještě horší je hrubá neinformovanost, kdy píše do novin každý, kdo nemá páru o problematice, kterou si bere do pera. Psát, že je "Je pochopitelné, že majitel podniku si může beztrestně vybírat svou klientelu, tak jako si vybíráme lidi, které si zveme domů na návštěvu," je neuvěřitelná neinformovanost a právní idiocie.

Autorka by se měla čtenářům, i Romům, které tímto diletantstvím údajně hájí, hluboce omluvit; namísto toho má tu drzost, že útočí na pisatele, který na její právní idiocii právem poukázal.

Mám zato, že čeští občané nemusejí tolerovat amatérismus a neinformovanost, ani právní bezvládí. Vzchopte se ke společné akci a nedejte se.

Nemohu nereagovat na pana Čulíka, který vytrhl jednu větu z kontextu a postavil na ní slovní útok vůči mému článku. Už proto, že od šéfredaktora Britských listů bych toto nečekala. Samozřejmě, že nevpustit kohokoliv z jakéhokoliv důvodu (ať už rasového, náboženského či jiného) je v České republice nezákonné a protiprávní, ale BOHUŽEL pochopitelné. Protože zkuste být v České republice Romem a domáhat se spravedlnosti.

"Je pochopitelné, že majitel podniku si může beztrestně vybírat svou klientelu, tak jako si vybíráme lidi, které si zveme domů na návštěvu," píše neuvěřitelně ve svém článku o tom, jak v Praze nepustili mladé vzdělané Romy do zábavních podniků Kateřina Švidrnochová. Znovu to poukazuje buď na neuvěřitelnou nevědomost lidí, kteří se v ČR zabývají otázkami týkajícími se Romů, anebo na vyložený rasismus.

An English version of this article is in

K článku pana Čulíka "Ne, není to nepochopitelné, je to protizákonné" bych přidal ještě jednu poznámku – dle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je v § 6 zakotven široce pojatý zákaz diskriminace spotřebitele , včetně diskriminace při poskytování služeb, píše Jan Potměšil.

Dle doktríny poskytovatel služby nesmí mj. odmítnout poskytnutí služby, které je v jeho provozních možnostech .

Británie vyvíjí nátlak na afghánskou vládu, aby zintenzivnila mírové rozhovory s Talibanem. Obává se totiž, že válka v Aghánistánu bude zbytečně trvat dlouho a britští vojáci budou nadále umírat v důsledku nekompetence a nedostatku politické vůle v Kábulu.

Britský ministr zahraničí David Miliband hodlá vyjádřit ve svém středečním projevu znepokojení, že prezident Hamid Karzai neplánuje vážně žádné konkrétní vyjednávací návrhy.

Britští činitelé jsou přesvědčeni, že významní představitelé Talibanu jsou připraveni zahájit rozhovory o politickém narovnání, v jehož rámci by přerušili styky s al Kajdou, složili zbraně a vrátili se do politiky. Avšak překážkou rozhovorů je prý neschopnost a zkorumpovanost kábulské vlády.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Je to zvláštní na město, které zažilo tolik politického útlaku (Němci, Rusy, pak útlak od českých komunistů), že je v něm lehká, romantická atmosféra. Nevěsty v hebkých a éterických závojích chodí po ulicích a nechávají se fotografovat před státními památkami. Z oken se line zvuk houslí. V kostelích po celém městě se konají koncerty a varhanní recitály, smetanovské večery. A pak jsou tady ty zvony: vyzvánějí všude, pořád, píše v konzervativním britském deníku Daily Telegraph Lisa Grainger v rubrice Luxusní cestování. :)

Jediným důvodem, proč se mi jen jakž takž chtělo odjet, bylo to, že jsem cestovala domů vlakem - expresem Benátky, Simplon, Orient. Tenhle vlak jezdí z Prahy jen třikrát do roka (Jízdenka Praha-Londýn stojí 1485 liber, tedy, 44 500 Kč, pozn. red.). Cestující dostávají šampaňské a vynikající jídlo; pak jsou uloženi do elegantních kajut, zatímco atraktivní český venkov, a pak Frankfurt a Paříž, míjejí za okny. Nikdy jsem se ještě nevracela z města, které je tak uvolněné a tak syté, kultura a dorty. Znamená to, že v Praze vládnou opravdu velmi dobré časy.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Život s sebou přináší různé věci - a i když jste se nikdy nesoudili, obdržíte jednoho dne soudní sdělení, že se chce někdo soudit s vámi. Vyděsí vás to, neboť se s vámi nikdo předem nesnažil domluvit, otevřete to a zjistíte, že jde o dnes celkem banální věc. Navíc je žaloba nekonkrétní, důkazy chybějí. To vás zčásti uklidní, nicméně začnete trochu panikařit a shánět advokáty jako balíček první pomoci, píše Petr Klán z Ústavu počítačové vědy České akademie věd.

Nehodlám být tak domýšlivý, abych tvrdil, že to byly hlavně moje články v Britských listech, které dopomohly rozpohybovat současné politické aktivity kolem šikany českých občanů v německém a rakouském příhraničí. Důležité je, že po nevydařeném jednání ministra zahraničí Jana Kohouta, který se dal příliš snadno uspokojit výroky svého německého protějšku Quida Westerwelleho („V žádném případě nepomýšlíme na diskriminaci občanů a občanek tak nádherné země jako je ČR“, anebo šalamounským „Nedochází k narušení litery Schengenské dohody, ale v některých případech může dojít k narušení jejího ducha“), přicházejí další tuzemští politici, aby začali konat svou povinnost. Jsou ve svých postech přece také proto, aby ochraňovali své spoluobčany nejen proti vnitřnímu, ale i vnějšímu bezpráví.

Trapas. Nemám to slovo rád. Je v něm hodně napětí, a používá se dosti manipulativně. V pubertě tím děvčata většinou s oblibou častují chlapce: „Seš trapnej…“ nebo pokud ještě není: „Nebuď trapnej…“ . Není od věci tu připomenout, že ho používají pro hodnocení převážně ženy, a mnohdy způsobem značně pubertálním. Patří to k tomuto nevyrovnanému období. Za užíváním tohoto slova je zveřejněná nedostatečnost a s ní spojená tréma, tedy stav silného emociálního znejistění.

Považuji za nutné se ohradit proti článku Terezy Nosálkové v dnešním vydání Lidových novin s názvem „Poslanci se hádají s Vlčkem o Tibet“. Takováto hesla o údajných konfliktech mezi mou osobou a kýmkoli ve Sněmovně ohledně vyvěšování vlajek jsou smyšlená, včetně věty, že jsem chtěl na zelené poslance v roce 2008 „poslat těžkou techniku“.

Nepřeji si být médii staven do role odpůrce Tibetu či práva na svobodu projevu. Na podobné aktivity navíc nemám ani jako předseda Poslanecké sněmovny žádné mechanismy. Mou snahou je však zachovat vážnost Poslanecké sněmovny jako instituce a její jednotné a konsekventní vystupování navenek.

1. Pro jaké úbytě zanikla „Masarykova republika“?

Když František Palacký na pražském Žofínském ostrově v roce 1866 prohlásil, že „zhovadilost všeobecná povstane, byť by komunismus i jen jediné generaci panovati měl …“, bylo to předvídavé tušení. Palacký nemohl vědět, jak mu čas dá za pravdu.

Podle informace, která se ke mně dostala na sklonku minulého týdne, bylo na základě rozhodnutí zastupujícího ředitele odboru politiky zaměstnanosti MPSV ing. Štefana Duháně zastaveno dosud vcelku bezproblémové prodlužování platných pracovních povolení pro cizince ze třetích zemí. Důvodem je míra nezaměstnanosti, která se v celorepublikovém měřítku pohybuje kolem deseti procent. Rozhodnutí by mohlo mít teoreticky dopad až na 65 tisíc cizinců žijících v České republice.

An English version of this article is in

To, co považuje čtenář Petr Nachtmann za odpuzující na Britských listech, je, jak píše "žebrání o finanční příspěvky".

Jasně. V českém kontextu je nezvyklé, obracet se na veřejnost, aby si financovala vlastní nezávislý časopis. Je to vlastně trapas, požadovat od lidí, aby financovali, co čtou.

Avšak co nám zbývá. Časopis bohužel - už skoro patnáct let - vydáváme, většinou bez rozpočtu. Základní náklady však z něčeho uhradit musíme.

V současnosti nás čekají tyto jednorázové výdaje: účetnictví za rok 2009: 35 000 Kč. Nový redakční laptop: 20 000 Kč, nezbytné programovací úpravy: 20 000 Kč. Celkem: 75 000 Kč.

Naštěstí to není tak horentní částka jako na podzim, kdy bylo nutno obnovit naše servery, které nevyhovovaly intenzivnímu provozu, a čtenáři nám - překvapivě a zavazujícím způsobem - rychle potřebně finanční prostředky poskytli.

Nicméně jsme nyní nuceni se znovu obrátit na čtenáře s - krátkodobým -. apelem, aby mírně zvýšili finanční příspěvky na Britské listy, máme-li být schopni časopis provozovat i nadále - což znamená schopnost platit provozní poplatky..Potřebujeme je minimálně zvýšit aspoň o třetinu, tedy o cca 10-15 000 Kč měsíčně. Kdyby věnovalo pravidelnou stovku měsíčně dalších cca 100 - 150 lidí, pomohlo by to vydatně. Děkujeme.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2.

Jan Čulík, šéfredaktor

Už celé dekády si každý marxolog vymýšlí vlastního Marxe. Victor Wallis ZDE a ZDE se (i když vůbec ne jako první) rozhodl ukázat, že skutečný Karl Marx byl prý vlastně už před nějakými stopadesáti lety ekologem. Tuto milosrdnou lež je mu však namístě odpustit a všímat si míst, kde analyzuje spíše reálnou situaci nežli vytoužený sen - a kde je tedy skutečně originální.

To jsou otázky, které položil v nejnovějším vydání anglické mutace Britských listů Focus on the Czech Republic z úterý 9. března Čechům z ČR i ze zahraničí Fabiano Golgo.

Do jaké míry je v turecké společnosti přijatelné, aby moderně smýšlející vzdělaná žena nosila šátek? Je šátek považován za symbol politicko-náboženského boje proti nastavené státní ideologii kemalismu, která prosazuje laicizaci státu (tj. odstranění náboženských symbolů z veřejného a politického života)? Je žena nosící šátek apriori zpátečnická a nesvobodná, jak tvrdí odpůrci používání šátků? A jak se s tímto nastaveným modelem vzdělané moderní ženy nosící šátek vypořádávají?

An English version of this article is in

Nevím, co sleduje veřejnoprávní televize reprízováním citované věty z prvního novoročního projevu exprezidenta Havla. Bohužel, je to jedna z mála objektivních pravd, které je dnes možné z obrazovky slyšet. Naše země opravdu nevzkvétá. Naopak. Ovšem, abych „nebyl jako oni“,  uznávám, že ulice  a náměstí našich měst se proměnila proti těm před dvaceti lety  k nepoznání. Na druhou stranu ovšem z center měst zmizeli jejich obyvatelé i to, co bývalo typické dokonce i v dobách minulých – obchody, ve kterých bylo možno nakupovat základní životní potřeby.

Nejprve jsem o tom nechtěl psát, ale když jsem si včera přečetl na nádraží v Krnově leták od železničních odborů, že budou stávkovat i za nás ostatní zaměstnance, změnil jsem názor. Proč mi někdo vnucuje svůj postoj k benefitům, a tím spíše železničáři? Co je jim do mne a mi do nich?

Se železničáři mám bohužel zkušenost jako zákazník Českých drah. Jako dlouholetý uživatel a znatel regionálních tratí kolem Olomouce (dojíždím 15 let Krnov-Olomouc, jezdíval jsem každý všední den Olomouc-Kojetín a Olomouc-Uničov), jsem se naučil České dráhy a jejich zaměstnance téměř nenávidět. Běžná zpoždění na trase Krnov-Olomouc byla kolem deseti patnácti minut (díky čemuž jsem celé měsíce nemohl stihnout svůj autobus domů a chodil jsem - cca 5 km - pěšky nebo jezdil za 130 Kč taxíkem), úroveň WC, sedadel atd. byla hrozná a vztah personálu vůči cestujícím ještě horší: absolutní lhostejnost, žádná potřeba něco vysvětlovat.

An English version of this article is in

Příčiny vzniku válek jsou zjevně fiktivní, zjevné a skryté, někdy i fiktivní skryté. Válka proti Iráku začala jako pokračování americké agresivní diplomacie jako "pokračování politiky jinými prostředky". Přípravy na válku a její zdůvodnění občanům neprobíhaly jen v Pentagonu, ve Washingtonu či Londýně, ale některých se aktivně účastnila i zpravodajská a diplomatická komunita v Praze. Povím vám nyní příběh počátku této války, do kterého byly díky jednomu iráckému studentovi ČVUT náhodou a nechtěně zapojeny i Britské listy.

První část překladu studie Victora Wallise pro Monthly Review naleznete ZDE

Politika omezení spotřeby energie

Je to generace, která má pocit, že je v ČR doma, anebo se tam narodila, avšak byla vychována s asijskou pracovní etikou. Intenzivně a odpovědně se věnují svým studiím a budou takoví i jako dospělí při své práce. Bude za patnáct let vládnout v České republice "Obama" Nguyen?

Plné znění publikováno v anglické příloze

Inspirací k titulku je mi poslední věta v poznámce Jana Čulíka „Britské firmy plyn zlevňují, české zdražují“, kde upozorňoval, že zatím co ceny zemního plynu v ČR stoupají, v Británii je tomu naopak. Spotřebitelé tam za plyn nejnověji zaplatí až o sedm procent nižší sazbu. „Jak dlouho si to Češi nechají líbit?“, ptá se Čulík závěrem a mne přitom napadlo, že toho je ve skutečnosti mnohonásobně víc, kvůli čemu by si měli občané České republiky tuto otázku pokládat.

An English version of this article is in

Před nedávnem jedna studentka gymnázia v Hořovicích údajně nevybíravým způsobem napadla na síti Facebook svoji učitelku. I když tvrdila, že předmětné stránky byly pouze pro její kamarádky a spolužáky, našla se práskačská duše a zatepla vše nahlásila. Žákyně byla exemplárně potrestána, napsal čtenář Jiří Fojt.

K příspěvku "Učitel má přesvědčovat osobně, ne zakazovat" bych si jako učitel na Gymnáziu Václava Hraběte Hořovice dovolil připojit malou tečku. Jiří Fojt se mýlí, pokud v souvislosti s řešením zmíněného "případu" dochází k závěru, že reakce CELÉHO učitelského sboru a vedení školy je oním pověstným kejháním do houfu. Kázeňské řešení "případu" totiž nebylo výsledkem jednání pedagogické rady za učasti všech vyučujících a já jako učitel nejsem ochotný kejhat či bečet v houfu. Jsem člověk, nikoli husa či ovce... , píše Zdeněk Samec.

Tato filmová miniatura Dominiky Švecové vznikla před dvěma lety jako studentské cvičení na katedře dokumentárního filmu Edinburgh College of Art. Původně neměla být delší než tři minuty, ale vznikl z ní nakonec šestiminutový, hluboce empatický, mírně ironický, avšak sympatizující, skoro až hrdinský portrét romské "matky pluku", čtyřicetileté Ivety, dominující slovenské romské rodině, která dnes žije ve skotském Glasgow. Na filmu se mi líbí, jak dokáže v inteligentní zkratce vyhmátnout lidství osob, které zobrazuje, ukazuje s pochopením, jak mnoho máme všichni společného. Film byl vybrán pro prestižní program "Scottish shorts" na loňském Edinburském mezinárodním filmovém festivalu. Obecenstvo v přeplněném sále na některé sekvence živě reagovalo, občas smíchem. Zaujala mě poznámka Dominičiny učitelky na Edinburgh College of Art: "Na tom filmu je mj. pozoruhodné, jak jsou ti Romové na sebe hrdí, jak se jim zde ve Skotsku na rozdíl od rodného Slovenska vede dobře." (Ano, na Slovensku pravidelně celá rodina hladověla, když přijeli do Skotska, děti nemohly pořádně jíst, protože neustále zvracely, trvalo to pár týdnů, než se to opravilo.) "Přitom oni jsou neuvěřitelně chudí."

Nabídli jsme film českým proromským organizacím; odmítly ho, je prý příliš romský. Holt je pro české proromské organizace autentický portrét romské rodiny přijatelný zřejmě jen potud, pokud se chová jako bílí Češi... :)

V lednu 2010 přispělo finančně na Britské listy 174 osob celkovou částkou 34369.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 1. 2010 částku 83 466.48 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.