Anglická verze katarské zpravodajské televizní stanice Al Jazeera je praktickým důkazem, že není pravda, že zahraniční zpravodajství je na prahu své smrti. Kdyby bylo vysílání Al Jazeery volně k dispozici ve Spojených státech, kdyby bylo všude v nabídce kabelových televizí, bylo by velmi úspěšné, píše v měsíčníku The Atlantic Robert Kaplan z Centra pro novou americkou bezpečnost ve Washingtonu. Protože přesně to, co vysílá Al Jazeera, si přejí mezinárodně orientované americké elity: vizuálně atraktivní, hloubkovou analýzu z desítek zemí světa.

Během pouhých několika dní letos v květnu, kdy jsem televizi Al Jazeera sledoval, dostalo se mi pronikavých portrétů eritrejského a etiopského angažmá v somálské válce, boje vzbouřenců od řeky Niger proti nigerijské vládě na na ropu bohatém jihu země, povodní v Bangladéši, ekonomických problémů v Jihoafrické republice, nebezpečí rozšiřování pouště v severním Súdánu, ekologické devastace u Aralského moře, sikhského násilí v Indii po útoku na kostel v Rakousku, zahraničních islámských bojovníků na jižních Filipínách, mikrofinancování programů v Keni, zfalšovaných voleb v Jižní Osetii, demonstrací na podporu lidských práv v Guatemale a mnoho dalšího.

Absolvent britské univerzity má nyní po ukončení studií průměrný dluh 23 000 liber. Od r. 2002 se zadluženost absolventů britských vysokých škol v důsledku zvyšování školného ztrojnásobila. Deník Guardian zkoumal, jak na průměrný dluh ve výši 640 000 Kč třiadvacetiletí absolventi univerzit pohlížejí.

Kdysi nedlouho v minulosti ukončovali studium absolventi britských vysokých škol bez dluhů a rovnou dostali vysoce placené zaměstnání. Dnes to zní jako pohádka.

Andrej Jerofejev, kritik, učenec a bývalý ředitel oddělení pro současné umění v Tretjakovské galerii v Moskvě a Jurij Samodurov, bývalý ředitel Muzea a veřejného střediska Andreje Sacharova, jsou nyní v Moskvě před soudem. Pokud budou shledáni vinnými, mohou být odsouzeni až na pět let do vězení. Jsou souzeni podle zákona z r.1996 proti šíření náboženské nenávisti.

Jsou souzeni za to, že r. 2007 uspořádali v Sacharovově muzeu výstavu s názvem "Zakázané umění - 2006". Vystavili 20 uměleckých děl, které byly v tom roce vyloučeny z výstav, protože byly považovány z pornografické, protináboženské či jinak podvratné. Na jednom obrazu se například věřící modlili k myšáku Mickeymu namísto k Ježíši Kristu. Okamžitě po otevření výstavy si na ni stěžovala pravicová nacionalistická organizace jménem Synoda lidu a podala podnět k trestnímu stíhání Jerofejeva a Samodurova za urážku náboženského cítění věřících. Prokurátor souhlasil a případ šel k soudu.

Emancipace žen už není nejnovějším tématem německých politiků. Když v koaličních rozhovorech německých křesťanských a liberálních politiků jde o rovnoprávnost, už se tak jako kdysi nemluví jen o nedoceňování žen, ale také o nutnosti specifické podpory 'chlapců a mladých mužů'. O této zajímavé změně něco v téhle poznámce...

KD│ Podpora žen je již dlouho etablována, ale studie ukazují, že chlapci jsou již ve školách znevýhodňováni a mnoho mladých mužů může svůj kariérní závod prohrát. FDP a CDU/CSU proto nyní prosazují "samostatnou politiku podpory chlapců a mladých mužů", napsali Annett Meiritz a Sebastian Fischer pro Spiegel Online.

Muži jsou vítězové. Vyjednávají tvrději, postupují rychleji a více vydělávají. Proto se spolková politika zaměřuje takřka výhradně na ženy: Ženy v dozorčí radě, při rozpadu manželství, rodičovské přídavky, školky - to vše má učinit zaměstnání a rodinu spravedlivějšími.

KD│ Už dříve jsem v těchto esejích uvedl, že jedním z nejméně konstruktivních myšlenkových návyků současnosti je trvání na jedinečnosti moderní zkušenosti. Je samozřejmě pravda, že fosilní paliva dovolila průmyslovým společnostem rozvinout jejich pošetilost v mnohem grandióznějším měřítku, než se to kdy podařilo jakémukoliv dřívějšímu impériu, ale pošetilost sama vykazuje s předchozími společnostmi výrazné paralely – a pokud si přejeme vědět, kam vede její současná verze, sledování trajektorií těch předchozích představuje jeden z mála užitečných zdrojů poučení.

V první řadě si můj následující výčet netvoří monopol na jediné správné uchopení ekonomie, určitě se objeví ohlasy, které se budou divit, proč jsem zahrnula to a ne ono. Ekonomové – k nimž sama patřím – jsou stále více (a nutno říci, že často oprávněně) kritizování nejen za to, že nebyli schopni rozeznat přicházející krizi, za jejich „rady“, a koneckonců to komplexně schytávají od J. M. Greera za svůj celkový zkreslený pohled.

Íránské revoluční gardy se v neděli zapřísáhly, že se pomstí. Obvinily Británii a Spojené státy za sebevražedný atentát, při němž bylo usmrceno šest velitelů íránských Revolučních gard a 37 dalších jejich činitelů. K násilnému útoku došlo v jedné z nejnestabilnějších provincií Íránu, kde už léta probíhá násilné povstání sunnitů.

Odpovědnost za atentát přiznala sunnitská organizace Boží vojáci a konstatovala, že byl útok reakcí "na neustálé zločiny íránského režimu, páchané v Balučistánu".

Íránská média uvedla, že útočník odpálil pás s bombami, když přišli vedoucí činitelé Revolučních gard na jednání s kmenovými staršími ve sportovní hale v Pišinu, nedaleko íránských hranic s Pákistánem. Oběti atentátu byly odvezeny do nemocnic ve vzdálenosti přes 200 km, protože v Pišinu není řádná zdravotnická infrastruktura. Některé oběti zemřely po cestě.

Revoluční gardy odsoudily bombardování jako dílo "teroristů" podporovaných "velkým satanem Amerikou a jeho spojencem Británií" a přislíbily, že budou reagovat.

Mluvčí amerického ministerstva zahraničí odmítl tato obvinění a konstatoval: "Odsuzujeme tento teroristický čin a litujeme ztráty nevinných životů."

Podrobnosti v angličtině ZDE

V souvislosti s Klausovým zablokováním Lisabonské smlouvy a rozboru jeho článku od Michaela Kroha shrnul Josef Vít své pokračující obavy z Evropské unie:

Upřímně řečeno, když čtu podobné texty, jako je text pana Víta, zůstává mi rozum stát, kde se bere taková přehršle zamindrákovanosti, jakou jejich autoři předvádějí.

Problematika EU je složitá a tak by se k ní měli vyjadřovat jenom lidé, kteří věnovali alespoň minimální úsilí pochopit, jak Unie vlastně funguje. Bohužel, nejen občané, ale jak hlavní média, tak politici zhusta kážou bludy. Z nich pak pochopitelně vycházejí naprosto absurdní představy.

Má cenu s nimi polemizovat? Obávám se, že ne. Napsat pitomost je velmi jednoduché, vyargumentovat, proč je to pitomost, je složité a obvykle to nikdo nečte. Obdivuji trpělivost pana Kroha, že se k polemice odhodlal.

Na ukázku vezměme pár odstavců z článku "Co se skrývá pod pokličkou Evropské unie".

Opravdu nechápu, proč si pan Vít předtím, než se pokusil napsal analytický článek o Lisabonské smlouvě, o Evropské unii nepřetl aspoň související hesla na wikipedii, nebo nahlédl do středoškolské učebnice základů společenských věd. Jeho text by pak nevypadal jako z rádia Jerevan:

jsou ZDE

Britský Nejvyšší soud nařídil zveřejnění americké zprávy o mučení vězňů, kterou má k dispozici britská vláda. Konstatoval, že pokus britského ministra zahraničí ji potlačit ohrozil zákonnost.

David Miliband, britský ministr zahraničí, jednal způsobem, který poškodil zákonnost v Británii, když se pokusil potlačit důkazy o tom, co britská vláda věděla o protizákonném zacházení s Binyamem Mohamedem z Británie, který byl zadržován v tajné věznici v Pákistánu. Rozhodl tak britský Nejvyšší soud.

Z pohledu člověka, který se skoro "odjakživa" pohybuje ve světě IT, je současná Klausova iniciativa s dodatkem k Lisabonské smlouvě jasná: Jde o FUD (Fear, Uncertainty, Doubt, viz třeba ZDE nebo ZDE). Strategie FUD bývá považována za neetickou, nebo přinejmenším za hraniční, v každém případě však velmi účinnou. Techničtí lidé v IT ji nenávidí. Marketing ji zbožňuje. Microsoft by nebyl dnešním Microsoftem bez FUDu.

Rostoucí počet Rusů je přesvědčen, že jejich země nepotřebuje demokracii. Vyplývá to z nedávného průzkumu veřejného mínění.

Z celostátní ankety, kterou provedla organizace Levada-Centre, vyplývá, že 57 procent dotazovaných Rusů si nemyslí, že by Rusko potřebovalo demokracii. Je to nejnižší počet od r. 2006.

26 procent Rusů zastává názor, že demokratická vláda není pro Rusko vhodná.

Téměř 95 dotazovaných konstatuje, že nemá buď skoro žádný, anebo vůbec žádný vliv na to, co se děje v jejich zemi.

Ruský historik, který zkoumal osud Němců, vězněných v Sovětském svazu za druhé světové války, byl zatčen ruskými úřady. Jde zřejmě o další jejich pokus potlačovat výzkum stalinské éry, píše deník Guardian.

Michaila Supruna zatkla ruská policie, prohledala jeho byt a zkonfiskovala jeho celý osobní archiv. Suprun byl nyní obviněn z porušování zákona o soukromí občanů. Může být odsouzen až na čtyři roky do vězení. Suprun zkoumal osud Němců, deportovaných do ruských táborů v arktické zóně. Je profesorem historie na Pomorské univerzitě v Archangelsku a zjišťoval osud německých vojáků, zajatých Rudou armádou, i osud rusky mluvících etnických Němců, mnoho z nichž pocházelo z jižního Ruska. Všechny nechal Stalin deportovat do táborů v Archangelsku.

Josef Vít napsal kritický článek o Evropské unii a o Lisabonské smlouvě. Příspěvky, které nám autoři posílají do BL, necháváme posoudit odborníky. V případě tohoto článku jsem požádal o komentář Michaela Kroha. Jeho připomínky k textu Josefa Víta uvádíme v článku kurzívou. Domníváme se, že konfrontace textu pana Víta s připomínkami pana Kroha je cenným příspěvkem k analýze kritického myšlení, píše Jan Čulík.

Se zaujetím jsem si přečetl reakci pana Hoška na páně Klímovu vizi druhé vlny realitní krize. Dopředu přiznávám, že nejsem ekonom, moje vzdělání je spíše přírodovědeckého směru. Každopádně mě Hoškův názor zaujal.

Z jeho stylu mám dojem, že ekonomické vzdělání má, tudíž je oproti mně v tomto směru ve výhodě. Na druhou stranu jsem ale přesvědčen, že řada ekonomických pouček je definovatelná prostřednictvím selského rozumu a základních matematických pouček, napsal ing. Jan Čihák.

Až bude Fišerova vláda končit a do křesel opět usednou politici, bude to pro velkou část společnosti smutná zpráva. I když tento úřednický kabinet vládne v úplném zajetí občanskými a sociálními demokraty a politické strany mu visí na krku jako mlýnské kameny ztěžující každý jeho krok, přesto je u české veřejnosti oblíbený.

Kouzlo popularity má jednoduché vysvětlení. Především působí vysoká nedůvěra většiny občanů vůči stávajícím politickým stranám. Lidé chtějí někomu důvěřovat. Jsou dokonce ochotni přijmout tíživá opatření někoho, komu důvěřují. V člověku je stejně silná touha po svobodě a anarchii, jako potřeba podrobit se tomu, kdo to myslí dobře. Zejména, když se nedaří.

Miroslav Štěrba píše: "Co na tom, že „Rusáky“ tvořili příslušníci i dalších desítek národností a národů tehdejší sovětské unie..."

Vzpomínám si, že r. 1968 se tradovala následující historka. Pár dní po 21. srpnu, když ještě "bratrské" armády tábořily volně v krajině a jejich logistika zřejmě těžce vázla, do venkovské hospody vstoupilo pár sovětských vojáků vedených poručíkem s prosbou o trochu vody. Samozřejmě nic nedostali a když odcházeli, nějaký místní odvážlivec zvolal: "Da zdrávstvujet svabódnaja Čechaslavákija!"

Poručík, který z lokálu odcházel jako poslední, se mezi dveřmi zastavil a pronesl se silně neruským přízvukem: "Da zdrávstvujet svabódnaja Estónija."

Finančnická firma Goldman Sachs chce vyplatit obrovské prémie 31 000 svým zaměstnancům. Vydělala totiž letos zisky ve výši 3,19 miliard dolarů. Její zisky, které dosahovaly v tříměsíčním období do září 2009 35 milionů dolarů denně, byly třikrát vyšší než její zisky za stejné období v roce 2008.

Už je to tak. Včerejší den byl tím posledním, dokdy měla Rada ČTK uvést do souladu s právem stav, který vznikl po proběhlém výběrovém řízení na generálního ředitele instituce. Stálá komise poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky požadovala po Radě, "aby neprodleně, nejpozději však do 15. října 2009, uvedla svoje usnesení ve věci rezignace generálního ředitele ČTK Milana Stibrala, a následného výběrového řízení na funkci generálního ředitele včetně výsledku, do souladu s právními předpisy České republiky a o patřičných závěrech informovala Stálou komisi pro sdělovací prostředky písemně s řádným zdůvodněním svých kroků". Nestalo se. Rada od té doby zasedla dvakrát, naposledy včera. Návrh člena Rady Jana Bohdala na usnesení, které by zvrátilo daný právní stav, nebyl většinou členů Rady přijat.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V září 2009 přispělo celkem 188 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 32 108.45 Kč, příjem z reklamy byl 15 900.00 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30. 9. 2009 částku 12 330.29 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €764.09.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.