Muž předsedající schůzím ve Strakovce dnes přestal být českým premiérem. Vzhledem k tomu, jak se ke své pozici dostal, nemá už ani to nejmenší právo funkci dále vykonávat. Kdyby měl v těle trošku slušnosti a úcty k názoru spoluobčanů, musel by okamžitě odstoupit. Přirozeně, že to ale neudělá - otázky osobní cti a důvěryhodnosti jsou takřka u všech českých politiků až na úplně posledním místě.

Jan Fischer se stal předsedou úřednické vlády po pádu předchozího kabinetu Mirka Topolánka. Ten byl na jaře opozicí svržen zejména proto, aby nemohl dále prosazovat schvalování dvou smluv o protiraketové obraně, jež přes odpor dvou třetin občanů vyjednal s Bushovou administrativou. Topolánkův kabinet toto strategicky důležité téma do své agendy protlačil podvodem na voličích a neměl tedy nejmenší mandát uzavírat jménem ČR zásadní bezpečnostní dohody s USA ohrožující poválečnou mezinárodní rovnováhu sil v Evropě. Fischer, který nastoupil do Strakovy akademie po pádu Topolánka, má coby hlava udržovací vlády neposvěcené volbami ještě menší mandát přebírat jménem ČR problematické strategické závazky. Nynější situace, v níž Fischer jménem občanů ČR rozdává sliby ohledně účasti země na americkém protiraketovém systému, tedy znamená, že si udržovací premér uzurpoval pravomoci, jichž se mu legitimní cestou nikdy nedostalo.

An English version of this article is in

BL lžou!!! Ze zprávy na stránkách Úřadu vlády ČR najdeme text:

Co tedy premiér řekl? Ano, přislíbil spolupráci, ale to je tak asi všechno. Řekl prostě diplomatickým jazykem NIC. Že nevylučuje spolupráci, že můžeme jednat. Navíc projekt je v plenkách, nikdo ještě ani neví, jak přesně to bude vypadat a bude to na roky, argumentuje Ivo Mareš.

Vážená redakce, velice si vážím, že nás, Vaše čtenáře ve Vašich listech, snad již jako jedinní, udržujete ještě v naději, že po našich mocichtivých a zkorumpovaných politicích se nezbláznil celý svět a že se prozatím nepodařilo našim zmanipulovaným a servilním médiím, nám občanům, dočista vymýt naše mozky, píše Václav Novák.

Z tohoto důvodu Vám děkuji, že jsou zde zveřejňovány články nejen takových autorů jako je třeba Karel Dolejší, ale i jiných, kteří za nás ve svých příspěvcích hlasitě říkají to, co si myslíme a o čem jsme přesvědčeni i my, jen snad trochu s větší noblesou.

Myslím tím například, dnes tak často ve všech pádech skloňovanou, otázku raketové obrany. Prohlášení našich médií, že viceprezident Biden si nás přijel usmířit, po rozhodnutí prezidenta nevybudovat u nás radar tím, že nám laskavě nabízí účast na protiraketové obraně jinou formou (nejspíš mobilních raket)a reakce našich politiků na tuto nabídku, je naprostá a nehorázná drzost a sprostota proti všem těm 70% občanů, kteří si tady žádné cizí vojska ani cizí zbraňové systémy nepřejí a kteří si po zrušení projektu radar v Brdech všichni hlasitě oddechli.

Od pana Fischera jsem očekával, že se zachová podle svého mandátu a viceprezidentu Bidenovi řekne, že rozhodnutí o tom, zda a jak se ČR zapojí do tzv .protiraketového štítu náleží jedině na vládě vzešlé ze svobodných voleb, ve kterých se právě česká účast na tomto projektu může stát vítaným volebním tématem, píše Petr Sedláček.

Jenže pan Fischer mne zklamal. Nic takového dle zpravodajských agentur neřekl, místo toho přišel s příslibem a navíc souhlasil s předběžnými konzultacemi. Navíc, tento muž slíbil účast v něčem, o čem mu ten druhý nic podrobného neřekl!

Na nic z toho neměl úřednický premiér podle mého názoru samozřejmě právo. Navíc zklamal i jako člověk. Ne tolik tím, že učinil a veřejně řekl, či slíbil něco, nač mu nikdo nedal právo, ale tím, že zcela ignoroval nálady většiny české veřejnosti a její postoj vůči cizím základnám na našem území. Očekávám tedy, že svůj postoj veřejně vysvětlí (obhajovat nemůže neobhajitelné). Dočkáme se?

S rozhořčením reaguji na slova pana Bidena, že úřednická vláda naší banánové republiky vyjádřila ochotu podílet se na zbrojním šílenství vojenskoprůmyslového komplexu USA, před kterým už varoval i velitel spojeneckého vylodění ve Francii. Jako občan se ptám, kde berou tu drzost dnešní předsedové vlády vydávat své swoukromé sympatie za zájmy občanů ČR. Proto jsem necinkal,abych byl svědkem takového pošlapání občanských práv jako mi dnes a denně připravuje dnešní vládnoucí elita, píše Petr Herout.

KD│ Capstone Concept je doktrína US Army, která na nejvyšší úrovni určuje způsob přípravy na konflikty příštích dvou dekád. Vyzývá k vytvoření celospektrální kapacity. Zdůrazňuje však také potřebu sofistikovanějších dovedností, jazykových, kulturních, historických, populačních, a také osobních schopností nutných pro účinné působení v prostředí konfliktu nízké intenzity a nepravidelného konfliktu, napsal editor Small Wars Journal Robert Haddick.

Pokud považujeme nedávný článek Defense News za náznak budoucího vývoje, zdá se, jako by se vojenská doktrína Ruska vyvíjela přesně v opačném směru než americká.

V hlavní zpravodajské relaci ČR Radiožurnál jste vyjádřil požadavek na viceprezidenta Bidena "... aby nás uklidnil..." Prosím, koho "nás" má uklidňovat? Hovořím za sebe a za řadu mých príbuzných, tak nás rozhodně uklidňovat nemusí. Nás naopak uklidnilo, že zcestný, neúčinný a nebezpečný tzv. antiradar - v Brdech, nebude instalován cca 60 km od Prahy, kde bydlíme, píše Jaroslav Polák.

Proč jste třeba nenavrhl umístění americké základny ve vojenském prostoru na Šumavě (tím bychom si otestovali i souhlas z Freistaat Bayern) nebo v lokalitě vojenského prostoru nepříliš vzdáleného od Litoměřic (abychom si otestovali míru Vašeho osobního nadšení pro "věc")?

Kdybych měl nalézt základní poselství z úvodního vystoupení profesorky Vladimíry Dvořákové na konferenci Korupce a její podoby v České republice, který uspořádalo Evropské hnutí v ČR společně s dalšími partnery tuto středu v Akademickém klubu VŠE, tak bych s klidným svědomím uvedl, že paní profesorka řekla, že korupce je o pravidlech. Omlouvám se za obvyklou floskuli, že je něco o něčem, ale je to prostě tak.

Tuhle si přede mnou na ulici odplivnul jeden poslanec. Asi mne viděl a hned poznal, co jsem zač. A tak nelenil a zelenil – vypustil na chodník z úst pěkný zelený hlen.

Hned věděl, co jsem zač – občan lump. Jeho jméno neuveřejním, neboť je docela možné, že jeho maminka ještě žije, a tak by mu nafackovala. Byla by to jistě stará osoba, a tak by nerozuměla, že ten poslanec tak učinil naprosto správně.

Ihned poznal, že jsem nevolič, a že jsem nepochopil, že dříve byla jen jedna strana, zatímco dnes jich máme více – tj. větší počet té jedné strany. Zatímco dříve bylo chodit volit dobrovolně povinné, dnes je to povinně dobrovolné. Jen tací tupci, jako jsem já a dalších 70% (ne)voličů to nechápe. Na rozdíl od většiny z nich, se však nerozčiluji, neboť je to moje chyba.

Velká Británie byla v posledních dnech obětí vážné kontroverze, protože BBC poskytla právo Nicku Griffinovi, předsedovi extremně pravicové British National Party vystoupit v silně sledovaném politickém diskusním pořadu Question Time (vzdáleně podobném Otázkám Václava Moravce). Britský ministr Peter Hain se pokusil Griffinově televiznímu vystoupení zabránit, avšak bezvýsledně.

Zrovna v těchto dnech se zase roztočila kolečka kolem problému, zda máme k dispozici fakta. Přesněji (ale to už není slyšet tak hlasitě): zda máme k dispozici relevantní, tj. pro rozhodování ve věci – či „kauze“ – odpovídající fakta. Nejen fakta s tou záležitostí věrohodně související. Ale pro vlastní její posouzení rozhodující, ne-li věrohodně usvědčující!

Kterýkoli potenciálně či aktuálně sporný případ (ale i „kauza“) začíná údajně expozicí nějakého faktu. Přitom nemusí okamžitě jít (či běžet) tolik o ten „fakt“ sám, jako o naléhavé tvrzení, že se něco nějak stalo a že to o něčem dalším nějak svědčí. Pokud se jen něco říká, může se to ovšem říkat také nějak odlišně, a pak – nejsou-li nějaká další, a kéž by zároveň důvěryhodnější svědectví – ani soud si nedovolí konstatovat víc, že „zde jde o tvrzení proti tvrzení“.

Na Ukrajině začala v úterý 20. října kampaň k prezidentským volbám, které proběhnou 17. ledna. Atmosféra mezi lidmi je dusná a skličující, mezi politiky ostře konfrontační. Ukrajinci mají pocit, že se už dlouho nic nedaří, a bojí se budoucnosti. Bojí se, aby nebylo ještě hůř. Euforie z dob tzv. oranžové revoluce, kdy se v zemi prosadila prozápadní a antiruská orientace, plná slibů o skutečné demokracii a rychlém hospodářském růstu, je ta tam. Naděje odvál čas a zůstala jen hořká realita. Rostou ceny všeho, roste nezaměstnanost, ekonomika za letošní rok poklesne o zhruba 15 procent, ukrajinská hrivna od loňského léta ztratila polovinu své hodnoty a ve společnosti jen těžko najdete něco, co funguje, jak má. A k tomu všemu doslova všeobmímající korupce.

Školství by mělo být podobně jako například zdravotnictví ve smyslu systémových změn poněkud konzervativním oborem. Bohužel jsme svědky přesného opaku a mnoha překotných a nedomyšlených zásahů, které posléze vedou k jevům, jakých jsme svědky nyní, reflektovaných v médiích. A rozhodně se nenechte mýlit, zdaleka nepůjde jenom o jedno město a jednu fakultu.

Pravděpodobně na začátku dnešních problémů byla snaha o vyšší vzdělanostní úroveň. Ty problémy jsou v zásadě tři. Vzdělanostní úroveň. Důvěryhodnost pro nás klasických „markerů“ vzdělání (maturita, diplom, titul). A požadavky na výkon jistých povolání. Ať jde o pedagogickou nebo jinou činnost.

Vysoké školy a učiliště terciárního vzdělávání budou v Británii hodnoceny podle toho, kolik studentů nedokončí kurs, kolik budou studenti po ukončení kurzu vydělávat a nakolik se jim studium v kurzu líbilo. Má tím vzniknout trh, který donutí, aby kursy, hodnocené špatně, byly zlepšeny anebo zlikvidovány. Učiliště nabízející kratší kurzy terciárního vzdělávání by měly zavést školné, které by společně platili budoucí zaměstnavatelé i studenti.

Doporučuje to vládní Komise pro zaměstnanost a kvalifikaci (Commission for Employment and Skills). Její doporučení ostře sledují stínoví mluvčí Konzervativní strany, kteří chtějí po předpokládaném vítězství konzervativců zavést internetový hodnotící systém pro univerzitní kursy a pro kurzy dalšího vzdělávání.

Uplynulo hodně času od doby, kdy se lidé učili pít Coca Colu, tekutinu, která přetekla rychleji, než dolili skleničku. Co jindy trvalo desítky let, vzniká dnes za rok. Sotva si člověk zvykne si na nové, už je před ním novější, s ještě složitějšími návody. Ty snad nejsou jenom na toaletním papíru, zatím, dokud nebude zamontován nějaký sofistikovaný systém přímo v toaletní míse. A konkurenční boj mezi výrobci toaletních papírů a záchodových mís jistě přinese dohodu a lidem pohodu.

21. a také 22. říjen 2009 se staly v německých médiích dny nanotechnologie, a to s hororovou informací o jejích rizicích pro lidský život. Zajímavé na tom je, že použitá zpráva je poměrně stará, což ale nic nemění na její aktuálnosti. O tom, a o někdy ambivalentní lidské vynalézavosti, něco v téhle poznámce...

Bohužel se musíme opět obrátit na čtenáře s prosbou o finanční pomoc. Na konec své životnosti dospěl dosavadní server Britských listů - uvědomte si, že časopis má denně obrovský provoz. Technický správce Britských listů promptně a operativně - bez jediného výpadku - zařídil v minulých dnech bezchybný přechod na dva nové servery (intel xeon verze 12x 146GB 15k SAS disky).

Jejich celková pořizovací cena byla 100 000 Kč. Tuto částku nám krátkodobě zapůjčil z vlastní kapsy. Dluh musíme uhradit a žádáme proto čtenáře, kteří Britským listům normálně finančně nepřispívají, aby nám tentokrát finančně pomohli a umožnili našemu deníku další provoz. Je to na vás.

Britským listům přispívá pravidelně finančně méně než 1 procento čtenářů. Kdyby přispěla cca desetina každodenních čtenářů částkou 50 Kč, stačilo by to. Nemáme naprosto žádné finanční rezervy a hardware je nutno každých několik let obnovovat.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Děkujeme.

Redakce

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Vážené Britské listy, jsem trochu v údivu, když čtu, že se na Váš server připojí měsíčně až 200 000 občanů ČR a že přitom nemáte k dispozici dostatek prostředků na obměnu hardwaru. My s manželkou jsme důchodci a tím pádem máme asi i jiné myšlení, než mladší spoluobčané, ale víme, že když chceme něco používat, musíme si to zaplatit, píše František Lhoták a dodává: Každý rok na provoz Britských listů přispívám částkou 1 000,--Kč a myslím si, že je to částka přiměřená.

Na BL si opravdu mohu přečíst to, co se v našem běžném tisku a vůbec v mediích neobjeví. Mám tak jedinou příležitost zjistit i jiné názory na dění ve světě, na různé jiné trendy než jsou uváděny atd. Jistě, že nejsem nekritickým fandou BL a všeho, co se v nich uvádí. Ale řeším to jednoduše. To, o čem si myslím, že je jinak si sám v hlavě přeberu a řídím se svými znalostmi a zkušennostmi. Na druhé straně však občas i měním názor ve světle nových poznatků, které mi BL přinášejí. Závěrem bych chtěl vzkázat těm dvěmastutisícům návštěvníků BL: je slušné za to co si beru také zaplatit a proto Vám adresuji výzvu-přispějte na provoz BL. Je to jednak potřebné a je to fair.

Pozn. JČ: Musíme sdělit, že řada lidí se na naši výzvu ozvala a finančně na obnovu hardwaru přispěla, ale ještě to bohužel nestačí, i když skutečnost, že se za posledních cca 24 hodin sebralo skoro 30 000 Kč, zavazuje. Doufáme, že přispějí i další čtenáři, abychom mohli náklady na nové servery včas uhradit. Všem dárcům mnohokrát děkujeme a o výsledku sbírky budeme samozřejmě informovat.

Vážené Britské listy, jsem trochu v údivu, když čtu, že se na Váš server připojí měsíčně až 200 000 občanů ČR a že přitom nemáte k dispozici dostatek prostředků na obměnu hardwaru. Existují miliony podobných blogýsků, které jejich komunita v pohodě uživí bez patetického žebronění, a/nebo bez serverů za 100 tisíc.

Na BL si opravdu mohu přečíst to, co se v našem běžném tisku a vůbec v mediích neobjeví. Mnoho mých přátel čte BL a živě o nich diskutuje. Je mezi nimi však pouze jeden, který sleduje BL jako zdroj informací. Všichni ostatní (včetně mne) sledují BL jako žumpu, před kterou je třeba se mít na pozoru, ale o které je právě proto dobré vědět.

Závěrem bych chtěl vzkázat těm dvěma stům tisícům návštěvníků BL: číst texty, které někdo zadarmo vystaví na internet, vás k ničemu nezavazuje. Existuje celá řada serverů s placeným přístupem - pokud si pan Čulík opravdu myslí, že jeho server má takovou cenu - nechť prostě zavede placený přístup, a během týdne zjistí jak na tom je. Peníze proto pošlete radši nějaké nemocnici nebo hladovějícícm dětem. To je důležité. Pokud by zmizely BListy, budete prostě jen hledat na více místech, píše anonym, který se označuje jako "Jan Bláha".

Stanovisko Humanistické strany k návštěvě viceprezidenta USA Bidena v ČR Praha

HS i nadále spojuje s nástupem nové administrativy USA naději na zásadní obrat v americké zahraniční politice směrem k řešení zásadních problémů dnešního světa cestou diplomacie a jednání na co nejširším základě.

Každý, kdo zažil cestu pražskou veřejnou dopravou ve špičce, jistě potvrdí, že nejde o velký luxus. Nacpané tramvaje pomalu popojíždějí po kolejích uprostřed dopravní zácpy, autobusy jezdí staré, na metro se čeká i čtvrt hodiny. Podle iniciativy Auto*Mat může být ještě mnohem hůř. Město sice slíbilo rozvoj a modernizaci přeplněné a stárnoucí veřejné dopravy, místo toho ale ve skutečnosti trvale snižuje peníze na provoz Dopravního podniku. Rozvoj MHD se prakticky zastavil ^[1].

V reakci na článek o neradostných vyhlídkách MHD v Praze bych rád upozornil na oficiální web nového územního plánu Prahy - www.uppraha.cz . Zde by se měly objevit informace spolu s výkresovou dokumentací. Zatím nicméně stránky působí dost chudě.

Každopádně by s kroky připravovanými magistrátem měla být v co nejvyšší míře seznámena veřejnost. Bez přímé účasti občanů totiž Prahu čekají jen další projekty typu magistrály, Palladia apod., upozorňuje Petr Furmánek.

Nezařazený poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Petr Wolf obdržel po zasedání Mandátového a imunitního výboru Poslanecké sněmovny ČR, které proběhlo 20. října, oficiální cestou dokument ze dne 30. září 2009, jímž se na Poslaneckou sněmovnu obrátil ředitel Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR Ostravě plk. Mgr. Libor Vrba a požádal o vydání poslance Petra Wolfa k trestnímu stíhání.

Podle Michala Kuklíka jsou „výklady o 'kognitivní schopnosti' a 'morálce zvířat' hloupé. Člověk může jen zvenku pozorovat děje zvířat a popisovat je tak, aby se vyhnul polidšťování“. Celá tato argumentace ovšem stojí na tvrzení, že zvířata se nedějí vědomím. Jak na to Michal Kuklík přišel?

KD│ Rusko, které je jedním z hlavních trhů s pirátskými hudebními nosiči, filmy a počítačovými programy, má nicméně jeden produkt vyráběný bez licence po celém světě: Automat (útočnou pušku) Kalašnikov. Šéf firmy Rosoboronexport prodávající tuto zbraň, Anatolij Isajkin, ale prohlašuje, že jeho země nyní podnikne kroky na ochranu svých patentových práv, informovala Gazeta Wyborcza (z Polska, kde se Kalašnikovy vyráběly či nyní již bez licence vyrábějí jako Kbk AK, Tantal wz. 88, Beryl wz. 96).

Jmenuji se Martin Řezníček a bydlím v Praze.

Mj. jsem Čech a jsem muslim – ale k věci.

Dne 9/10/09 jsem se zúčastnil NAHLÁŠENÉ a POVOLENÉ demonstrace před izraelskou ambasádou.

V domnění, že jsem svobodný občan, jsem natáčel demonstraci a izraelskou ambasádu. Zhruba po 10 minutách natáčení ke mně přišli dva uniformovaní policisté s jedním tajným a vyzvali mě, abych předložil občanský průkaz. Dotázal jsem se na důvod mé lustrace a jeden policajt mi odpověděl, že důvodem je mé natáčení „chráněného objektu“. Tím zřejmě mysleli izraelskou ambasádu.

Po kontrole oba policajti odešli i s mužem v civilu. Příběh lustrace před izraelskou ambasádou má pokračování:

Ve čtvrtek 14. 10. 2009 mi zatelefonoval jakýsi pan "Bukovský" (ČÍSLO TELEFONU PANA BUKOVSKÉHO JE [...]) a představil se jako zaměstnanec ministerstva vnitra ze sekce Integrace cizinců. Říkal mi, že ví o tom, že se angažuji pro integraci muslimů do společnosti apod. - a že by si rád se mnou popovídal u kafe, jestli bych se s ním nechtěl sejít.

Na počátku příštího roku budu slavit dvě významná osobní výročí - bude tomu už čtyřicet let od doby, kdy mě poprvé trestně stíhali (a zavřeli) a kdy o mně poprvé psaly noviny. Bylo to Rudé právo a nijak mě nešetřilo. Nějak to osudově poznamenalo vzájemné vztahy mezi mnou a médii, protože bych za těch čtyřicet let na prstech jedné ruky spočítal články, které by se o mně zmínily pozitivně. Jediné, co se měnilo v čase, byli novináři (teď o mně píše již čtvrtá generace) a pak to, co mi měli za zlé. Prošel jsem proměnou z traviče a paliče v pravicového oportunistu a antisocialistického živla, ze ztroskotance a samozvance v socialistu a levičáka a vím já v co ještě. Posledních deset let jsem sám sebe utěšoval tím, že bych na to měl být pyšný, neb to dokazuje, že jsem pořád stejný, novinařinu stále dělají vyhraněné typy lidí, jediné, co se mění, je vládnoucí nebo módní ideologie a také ty (s prominutím) svině, co si čas od času nějaký ten kyblíček špíny objednají. Ale ani tato celoživotní příprava mi nepomohla snášet poslední aféru tak stoicky jako většinu těch předchozích.

Jeden z čelných bankéřů v londýnské City se ve středu vyjádřil, že nerovnost, vznikající v důsledku astronomických platů bankéřů, je cena, kterou společnost musí zaplatit za větší prosperitu.

Lord Griffiths, náměstek předsedy správní rady finanční instituce Goldman Sachs International a bývalý poradce Margaret Thatcherové zdůraznil, že by se banky neměly stydět odměňovat své zaměstnance. V Británii však sílí hněv veřejnosti nad tím, že banky oznamují, že necelý rok poté, co je zachránila vláda obrovskými finančními částkami z kapes daňových poplatníků, chtějí znovu svým zaměstnancům vyplácet astronomické prémie.

Britské Centre for Economics and Business Research odhaduje, že banky vyplatí svým zaměstnancům letos prémie ve výši 6 miliard liber (168 miliard Kč).

"Poštovní odbory nesmějí bránit modernizaci," tvrdí Peter Mandelson. Aha, takže Mandelson má ten skrzaskrz moderní titul "Lord", protože se nebojí modernizovat. A nikdo by nemohl obvinit jeho pracoviště, Sněmovnu lordů, že brání modernizaci. Všichni členové Sněmovny lordů stojí na špičce nové technologie. Využívají nejnovějšího výzkumu při výrobě plášťů z hermelínu. Přezaměstnanost není ve Sněmovně lordů absolutně žádným problémem, protože všichni jednotliví lordi jsou naprosto nezbytní a vyzařují mladickou dědičnou energii ve prospěch Británie, píše v deníku Independent Mark Steel.

Česká republika společně s dalšími novými členskými zeměmi EU zablokovala na úterním jednání ministrů financí dohodu o financování opatření k ochraně klimatu v nejchudších zemích. Kvůli postoji států střední a východní Evropy se nepodařilo udělat ani první krok k odstranění hlavní překážky, která stojí v cestě klimatické dohodě.

Do minulého týdne svět usuzoval, že ne. Ale znepokojující zpráva od firmy Arbor Networks a ještě pozoruhodnější oznámení z britské televizní stanice Channel Four by mohlo toto všechno změnit.

Prvním z dvou hlavních důvodů skepse bylo vědomí, že televizní společnosti si nepřejí být sežrány a zdálo se, že si úspěšně dokáží uhájit svou identitu. U vědomí hrozby, že diváci v milionech přecházejí k YouTube, kterou vlastní Google, vytvořily americké televizní společnosti síť Hulu - internetový přehrávač televizních pořadů, silně podporovaný reklamami, který vlastní.

V těchto dnech jednají němečtí politikové mimo jiné o financování ošetřování nemocných a starých lidí. Najednou vzpomínají někteří lidé se strachem na Angelu Merkelovou z roku 2003. Otázkou je, zda černožluté štěstí voličů a politiků stran CDU, CSU a FDP skončí privatizací dosud státních a podle principu solidaridy společně financovaných sociálních služeb a tím zvýšenými náklady pro lidi s nízkými výdělky. O tom a o záhadné změně názorů nejvýznamnější německé političky něco v téhle poznámce…

Přišly dnes s tvrzením, že policejní zápis o údajné návštěvě studenta Milana Kundery na policii, kde měl udat "diverzanta" Dvořáčka, "není zfalšovaný". Dokazuje to prý skutečnost, že příslušný protokol citoval ve svém projevu r. 1952 náměstek ministra národní bezpečnosti Jerman.

Potíž je, že to samozřejmě nedokazuje nic. Původní spor vůbec nebyl o to, zda je papír z r. 1950 podvržený a zda vznikl později, ale o to, zda je dokazatelné, že na služebnu policie opravdu šel udávat student Kundera - kolegové studenti z jeho doby svědčili o tom, že Kunderovo jméno mohlo být do zprávy uvedeno jen proto, že byl studentským vedoucím koleje. Policejní záznam nemá ani číslo Kunderovy občanky, ani jeho podpis.

To, že případ byl citován v Jermanově projevu, dokazuje jen to, že příslušný pochybný papír ze služebny policie existoval už r.1952. Víc ne. Jaký má smysl zveřejňovat další nedovařené informace? Je to jen další pokus diskreditovat autora insinuacemi, které se nezakládají na ověřených faktech.

Tento měsíc jsem „oslavil“ své šedesátiny. Ač pořád stejný Pražák, vyrůstal jsem postupně v ČSR, ČSSR, ČSFR…, až jsem skončil v samostatné České republice. Za vzor mi byl postupně dáván Sovětský svaz, s nímž jsem měl žít na věčné časy a nikdy jinak (dej mu „Pánbůh věčnou slávu“) a poté USA, které teď vstupují do první fáze rozpadu impéria. O cíli „dohnat a předehnat“ vyspělé státy jsem poprvé slyšel jako dospívající v 60. letech minulého století a naposledy z úst Waltra Komárka v roce 1990, který předpovídal, že Rakousko doženeme do dvaceti let. Místo „doběhnutí“ jsem se dočkal toho, že se Česká republika stala ekonomickým protektorátem a stojí na pokraji bankrotu.

Stínový britský ministr zahraničí William Hague se má ve středu setkat ve Washingtonu s americkou ministryní zahraničí Hillary Clintonovou. Americká vláda je totiž znepokojena evropskou politikou britské Konzervativní strany a rozhořčením židů nad aliancí britských konzervativců s poslaneckým klubem ultrapravicových stran ve východní Evropě s údajnými vazbami na antisemitismus a neonacismus. Členem tohoto poslaneckého klubu je i Topolánkova ODS.

Občanská demokratická strana se na plánech postavit radar v Brdech, které usilovně hájila proti Číňanům, Rusům, Němcům, opozici, většině vlastního národa a nakonec i proti americkému prezidentovi, snažila profilovat coby síla, která odhodlaně hájí příslušnost České republiky k atlantické civilizaci. Je tedy velice zvláštní nyní sledovat, jak se tato strana v kýženém euroatlantickém prostoru ocitá ve stále větší izolaci, když jí z privilegovaných vztahů přes Velkou louži nezůstalo téměř nic, zatímco v Evropě samé jediný slušný spojenec, britská Konzervativní strana, čelí rostoucímu tlaku Američanů, aby změnil euroskeptický kurs a zpřetrhal vazby s východoevropskými radikálními pravičáky. USA se zjevně rozhodly, že je pro ně zajímavější Británie jako součást EU než coby izolovaná ostrovní země pěstující především nadstandartní kontakty s někdejší zaoceánskou kolonií. Pokud britští konzervativci vyslyší volání Bílého domu a začnou se vymaňovat z problematické europarlamentní frakce Evropští konzervativci a reformisté (stojící napravo od středopravicové Evropské lidové strany), ODS zůstane na evropské úrovni ve společnosti tvořené z významné části východoevropskými xenofoby, antisemity a neonacisty. Tak tedy v praxi vypadá transatlantismus ODS - je možná "neochvějný a zásadový", nicméně zabarvuje se tak trochu dohněda...

Je nezdvořilé se o tom zmiňovat, protože se k nejnovějším členům Evropské unie máme chovat přátelsky. Skutečností ale je, že některé z těchto "vznikajících demokracií" se navrátily k takové ultranacionalistické politice, která by většině voličů v západní Evropě připadala odpuzující. Existuje to v Polsku a v Lotyšsku, ale také v Litvě, v Estonsku, v Maďarsku, v Rumunsku i jinde. Během dlouhých desetiletí sovětské éry byla tato šovinistická, často rasově supremacistická politika potlačena, ale r. 1989 byla exhumována a začala znovu dýchat, píše Jonathan Freedlander v deníku Guardian.

Výzkum chování zvířat v poslední době zaznamenává podstatné úspěchy. Odhaluje pozoruhodné kognitivní, emocionální a morální schopnosti celé řady zvířat. Zejména se to týká výzkumu jejich sociálního chování - jak vznikají skupiny zvířat, jak a proč žijí zvířata harmonicky pohromadě a co tvoří emocionální základ pro jejich společenské soužití. Začíná být zjevné, že zvířata mají emoční i morální inteligenci, píší bioetička Jessica Piercová a Mark Bekoff, profesor emeritus ekologie a evoluční biologie na University of Colorado v americkém časopise Chronicle of Higher Education.

Karel Dolejší to vyjádřil naprosto přesně. Politická strategie ODS se začíná vyhraňovat podobným způsobem jako strategie extremistického křídla Republikánské strany v USA (a samozřejmě mnoha jiných podobných stran v ostatních zemích). Co všechny tyto politické organizace spojuje, je barvitá populistická rétorika cizopasící na úzkostech, strachu a předsudcích části voličů obávajících se, většinou oprávněně, o svoji existenci a budoucnost.

Druhá věc, která je spojuje, je historicky prokazatelný fakt, který zmíněné části populace téměř vždy unikne, a to že rétorika vždy zůstane pouze rétorikou.

Klausův článek, který vyšel 22.8.2009 v Lidových novinách, je apologetikou chyb, malérů, rozkrádání společenského a státního majetku a ekonomických zločinů, které nastaly po tzv. sametové revoluci v Československé a později už jenom v České republice. Součástí tohoto dění byl svojí činností a politikou také sám Václav Klaus se svou ekipou v ODS. Účastníků ovšem zde bylo a je mnohem více. Klausovy proklamace, že neexistují špinavé peníze, případy s báčovskými strýčky - sponzory údajně ze zámoří, s chytře vymyšlenou kuponovou privatizací, kanonizací a za příklad dávaným Koženým, -kéž by jich bylo víc- nelze akceptovat.

Otázky kolem Lisabonské smlouvy jsou vážnou věcí. Evropa se sjednocuje. Je to nutný, objektivní a užitečný proces. Při tom jako všude a ve všem vyvstávají problémy. Ty se dají, i když někdy složitě a obtížně řešit. Je zcela pochopitelné, že se někteří v tomto procesu cítí ublíženi. A brání se. Vyhrabávají argumenty ze skříní kostlivců, argumenty jejichž důvodnost dávno pominula a jsou v dnešní současnosti až lživé. Činí tak např. paní Bobošíková v zášti proti Lisabonské smlouvě, pan Železný senior , bývalý ředitel Novy. Činí tak i pan Klaus. To je o to škodlivější, protože je českým presidentem. A to vypadá potom tak, že mluví jménem všeho lidu.

V mikrovlnné laboratoři Jihovýchodní univerzity v čínském Nanjingu se snaží dva vědci jako první na světě vytvořit umělou černou díru. Fyzici už se naučili, jak nasměrovat světlo kolem objektu tak, aby metamateriál vytvořil neviditelný plášť. Nyní Cheng a Jun Cui vytvořili metamateriál, který pohlcuje světlo do něj vstupující (v tomto případě mikrovlny) tak, že z něj nemůže uniknout. Výzkumná zpráva konstatuje, že vědci měřili mikrovlny jdoucí do matemateriálu, ale nenašli žádné mikrovlny, které by z materiálu vycházely.

16. 10. 2009, iHNed: Čínští vědci se snaží vytvořit černou díru v laboratoři ZDE

ŠOK│ První výsledky autoři publikovali už v roce 2005. Vojenské využití takového metamateriálu je nabíledni.

Chudoba je osudem mnoha lidí v takzvaných 'bohatých' společnostech. A naštěstí pro postižené chudobou existuje v některých zemích systém sociálních podpor, v jehož rámci společnost vyplácí chudým peníze na základní každodenní spotřebu. Tohle je ovšem také případ Německa, kde teď má ale Spolkový ústavní soud rozhodnout o výšce státní sociální podpory pro děti z chudých rodin. Není to ovšem jednoduchý problém – a o tom něco v téhle poznámce...

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V září 2009 přispělo celkem 188 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 32 108.45 Kč, příjem z reklamy byl 15 900.00 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30. 9. 2009 částku 12 330.29 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €764.09.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.