Arabské státy kolem Perského zálivu plánují - spolu s Čínou, Ruskem, Japonskem a Francií - ukončit užívání dolaru pro prodej a nákup ropy. Namísto toho chtějí používat košík různých měn, včetně japonského jenu a čínského yuanu, euro, zlato a novou jednotnou měnu, která se plánuje proi členské státy Rady pro spolupráci států kolem Perského zálivu, včetně Saúdské Arábie, Abú Dhabí, Kuvajtu a Kataru.

Tajná jednání ministrů financí a guvernérů ústředních bank se už konala v Rusku, v Číně, v Japonsku a v Brazílii. Cílem připravovaného projektu je, aby se cena ropy na světovém trhu již neuváděla v dolarech. Ke změně má dojít v roce 2018, píše Robert Fisk v deníku Independent.

Rád bych se podělil o zkušenost s věrohodností prohlášení ministryně spravedlnosti JUDr. Daniely Kovářové v tzv. kauze Čunek. Ministryně před několika týdny halasně oznámila, že k Nejvyššímu soudu podává stížnost ve prospěch i neprospěch Jiřího Čunka a Petra Hurty, údajně aby očistila justici. Současně však uvedla, že stížnost zatím nezveřejní, aby neovlivňovala rozhodnutí soudu s tím, že stížnost zveřejní až po jeho rozhodnutí. Řekl jsem si, proč takové tajnosti, a zvědavý na to, co stížnost tak zajímavého obsahuje, že její obsah nesmíme znát, jsem dne 9 .9. 2009 o text stížnosti i s případnými přílohami požádal podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Patnáctý den od podání žádosti jsem se telefonicky připomněl a bylo mi sděleno, že patnáctidenní lhůtu pro poskytnutí informace musí prodloužit o dalších deset dnů z důvodu, že vyřízení žádosti o informace prý vyžaduje vyhledání většího množství odlišných a oddělených informací (večer mi pak skutečně přišlo na e-mail oznámení v tomto duchu). Řekl jsem si budiž, byť mne překvapilo, že kopie stížnosti či stejnopis stížnosti není na jednom místě, ale její různé části se mají povalovat po různých odborech ministerstva tak, že je ani za 15 dnů nelze dát dohromady. 5.10.2009 jsem se opět připomněl, a příslušný úředník mi téměř s omluvou sdělil, že na cestě už je zamítavé rozhodnutí a informace mi nakonec poskytnuta nebude.

V Britských listech se neustále opakují články na téma "ideologie v moderní době". Jde o to nejhodnotnější, co zde lze číst, demaskovaná ideologie současnosti odhaluje podstatu našeho uvažování a prožívání. Rychlost přísunu informací, jejich množství, i bleskové přepsání informací novou, nás trénuje v rychlém rozhodování, které sdělení je relevantní, užitečné, za kterým stojí solidní názor či naopak za kterým se schovává ideologie a manipulace. Pokud chceme kriticky hodnotit, musíme být pořád ve střehu. I dnes se v IDnes jistě dá najít nějaký ten špek podobného typu.

V českém prostředí můžeme sledovat zajímavý jev, a to šíření ideologie mainstreamovými novináři, upozorňuje Petr Adámek.

Co určuje současnost společnosti?

Jedním ze zdrojů pokleslé politické kultury v naší současné společnosti je laciné, prvoplánové svádění viny za banální každodenní problémy, závažné zločiny i celkový společenský marasmus na období čtyřicetiletého vládnutí komunistů. Čím větší marasmus ve společnosti, tím je silnější tendence zdůvodnit ho komunistickou minulostí. Rychlá, jednoduchá a tendenční odpověď na otázky a problémy brání v hledání relevantních, i když složitějších odpovědí na společenské problémy. Tím si společnost vytváří bariéru pro reflexi své současnosti i jejich příčin, která by měla vést k přijetí své vlastní minulosti.

Taky plně doufám, že k nám Američané přinesou protiraketovou obranu. A doufám, že jednou všichni kolaboranti s ruským nacismem v čele s Klausem a Blisty skončí pod gilotinou. Nic jiného si ani nezasloužíte, napsal nám čtenář, který se představil jako Jan Lánik.

Nejvyšší soud ČR vyhověl 1. října stížnosti pro porušení zákona ve prospěch i neprospěch obviněných, kterou paní ministryně spravedlnosti napadla postup státních zástupců v přípravném řízení trestním proti Jiřímu Čunkovi a Petrovi Hurtovi. Nezákonnost spatřovala v tom, že od sdělení obvinění vykonával dozor nad činností policie místně nepříslušný státní zástupce. Tím byla porušena jedna ze základních zásad spravedlivého procesu. Soud rozhodl, že byl skutečně porušen zákon v neprospěch obviněných.

V českém právním řádu neexistují pravidla lobbování zákonodárců. Občan podle zásad našeho právního řádu může dělat vše, co není zákonem zakázáno. Státní úředníci, tedy i poslanci, ale právě naopak nesmí dělat nic, co jim zákon nenařizuje, nebo nepovoluje. Řečeno jinak. Každý poslanec, jako jednotlivec, tím dříve jako reprezentant strany, nesmí kupříkladu vůbec ani přijít do přímého styku s lobbisty. Pro takový jeho vztah totiž v naší zemi chybí zákonná úprava. A jelikož lobbisté nezvyšují pouze informovanost zákonodárců, ale i požitky jejich, či politické strany, jde o čistočistou korupci. Takže si troufám tvrdit, že lobbování zákonodárců bez zákonné úpravy je fakticky trestným činem korupce. Každý jiný výklad je pouhým matením veřejnosti, sloužící pouze k tomu, aby se poslanci nepřipravili o své privilegium.

V posledních obdobích stále někdo demonstruje – např. lékárníci, dopravci a v poslední době vědci. Občan se na protesty různých skupin naší společnosti dívá poněkud zmateně, protože si neumí věci srovnat v hlavě tak, aby zjistil, zda jsou to protesty oprávněné, či protesty, které mají za cíl ukousnout si ze společného krajíce o něco víc, než ti ostatní.

K oblasti vědy a výzkumu (dále jen „VaV“) bych se proto chtěla vyjádřit, protože o této oblasti vím o trochu víc než běžný občan ČR. V roce 1999 jsem se účastnila zakládání odboru veřejné podpory na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v Brně (dále jen „ÚOHS“).

Zatímco uznávám, že samozřejmě nikdo nemá nárok na to požadovat státní prostředky bez kontroly toho, jaký užitek přinášejí, na základě zkušenosti s kontroverzním britským hodnocením akademických výstupů Research Assessment Excercise vážně varuji před mechanickým uplatňováním hodnotících měřítek na práci vědců a akademiků.

Research Assessment Exercise je obrovský administrativní kolos, jehož provoz stojí desítky milionů liber. Ale co je důležité: jakmile začnete tvrdě hodnotit práci univerzit a výzkumných ústavů podle měřítek, která jsou nastavena ekonomicky, radikálně pozměníte strukturu celého výzkumu i vysokého školství směrem k utilitarismu. Pokud nakážete univerzitám, aby byly jediným měřítkem jejich práce peníze, stanou se jediným měřítkem jejich práce zisky.

Na mechanické uplatňování hodnocení akademických výstupů doplácejí především malé obory, případně výzkum mezioborový, nový a "jiný", kde neexistují "peer review" hodnotitelé, takže ten, kdo dělá něco odlišného, ale třeba velmi užitečného a radikálně nového, může být hodnocen naprosto záporně - s fatálními důsledky.

Kromě toho, hodnotí-li se pouze tištěné výstupy, zanedbává se celá řada nezhodnotitelných kulturněpolitických faktorů (třeba dynamická práce katedry se studenty, její vliv v širší veřejnosti, tvorba plodného výzkumného prostředí, atd. atd.) Život se prostě do ekonomických kolonek nedá nacpat a snaha úplně omezit univerzitní výzkum polovojensko-ekonomickým hodnocením vede nutně k zglajchšaltování vědeckého výzkumu.

Tím v žádném případě neomlouvám pseudovědce, kteří "nedělají nic". Avšak zjišťování kvality vědecké práce musí být prováděno tak, aby se nevylilo s vaničkou i dítě. Což je opravdu obtížné, jak vidím na britských zkušenostech.

Tak nějak se mi vybavuje existence (či neexistence?) Kalouskem nově založené politické strany TOP 09, o níž věřící (ale hřešící) Cyril Svoboda dost rozhorleně prohlásil, že žádná taková politická strana neexistuje, tedy oficiálně. Zdůvodnil to tím, že tato strana dosud neuskutečnila ustavující sjezd, nemá oficiální vedení, tedy výbor a příslušné funkcionáře atd. „Kódl“ Schwarzenberg, postavený do čela strany samotným Kalouskem, případně nějakými dalšími příznivci strany je, spolu s Kalouskem, pro veřejnost pouze loutkové zastoupení, nicméně jejich koná ;ní je konáním politickým, na nejvyšší úrovni a jsou z pohledu jejich „nelegálnosti“ značně nepochopitelné.

Bude někdo schopen rozluštit a následně spacifikovat toto politické paskvilium?

V předlednovém období Pražského jara se v Praze množily nápisy: „Pozor! Padá omítka“ . Často s křídou napsanou poznámkou vedle: „Tak si ji podrž, soudruhu“ . Jednoho dne se v Rudém právu objevila zpráva: „Padající omítka v Praze zabila mladou ženu“ . Byl z toho poprask: „Takhle to už dál nejde“ . Co se říká dnes v pražských hospodách o tom, že zřícený dům vydal čtyři mrtvá těla? V bývalých disidentských kavárnách v historické části města určitě nic, evropské ceny české námezdně pracující z těchto míst už dávno vyhnaly.

V poslední době nabývám stále více dojmu, že je našim politikům už zcela úplně jedno, co si o dění kolem nás doma či ve světě myslíme. Jak jinak si lze vysvětlit, že v jednom dni, 5.10.2009, vyjde současně článek v novinách Metro (úvodník) s nadpisem "Na silnicích a školách se musí šetřit", protože plány radnic okleštila krize a v deníku pro ekonomiku a byznys E15 je článek, v němž se uvádí, že armáda plánuje nákup dalších lehkých obrněných transportérů celkem za cca 2 mld. Kč, z toho za více než 420 mil. kč, které jsou nutné (!) pro misi v Afghánistánu, píše čtenář Karel Hušner. Nebo s vážnou tváří nám občanům představovaný rozpočet na rok 2010 vycházející z naprosto falešných (snad ne záměrně?) předpokladů:

To je otázka, kterou si v poslední době často kladu. Protože Britské listy čte spousta inteligentních lidí a mezi nimi se jistě najde i někdo lépe informovaný než já, třeba se dočkám touto cestou odpovědi. Teď se asi někdo zarazí a řekne: „O jaké degresivní dani je řeč? Přece ODS prosadila od roku 2008 patnáctiprocentní rovnou daň!“

Je však třeba si uvědomit, že pro výpočet daně je důležité nejen procento, ale také základ, ze kterého procenta počítáme.

V článku primitivního jazykového stylu píše Teodor Marjanovič v iDnes mj. toto:

Zdroj: ZDE

Pozoruhodná interpretace.

Švédský deník Svenska Dagbladet přinesl informaci, že švédský ministr financí Anders Borg tajně informoval banky, že se rozkládá politický režim v Lotyšsku, a doporučil jim, aby se připravily na záchranné operace po rozkladu lotyšského režimu.

Lotyšsku se nepodařilo zavést drakonické škrty v státním rozpočtu, které byly podmínkou pro získání záchranného balíčku ve výši 7,5 miliard euro od EU, Mezinárodního měnového fondu a od Švédska. Lotyšsko mělo snížit starobní důchody o dvacet procent a mzdy veřejných zaměstnanců o dalších patnáct procent. Neudělalo to.

Navrhovanými škrty ve státním rozpočtu k ODS loajálního ministra Janoty, "aby nedošlo k maďarskému scénáři", zřejmě většina veřejnosti procitla ze snu. Konečně je jasně vidět, že vláda jiné příjmy kromě daní nemá a musí citelně sáhnout do kapes poplatníků. Příjmy z privatizace, tolik oblíbené všemi stranami, skončily a tak tajné dotování rozpočtů je fuč, píše čtenář Ivo Bubeník.

Celá ta "vládní krize", kterou prožívá česká politická scéna (méně už občané), by se měla stát poučením a školou, jak už to dále nedělat. A také s kým už to dále nedělat. Jak to naznačuje pan Zdeněk Procházka ve svých říjnových reminiscencích o Únoru.

Kdosi v minulosti (mně to říkal Jiří Horák) na téma Vítězného února vtipně poznamenal, že demitující ministři vystrčili na Gottwalda p...l a on je do ní kopnul.

Demokratická politika měla v čele hlupáky, kteří se pak ještě v emigraci hádali, kdo to zavinil a hlavně o posty u korýtek v Radě svobodného Československa podle stranického klíče.

Takže, až podají demisi z Fišerovy vlády Topolánkovi favorité, jak v neděli vyhrožoval v televizi, pane prezidente Klausi, s chutí do toho..!

Hans-Werner Sinn patří k předním německým ekonomům a jako profesor ekonomie a prezident mnichovského ifo-Institutu požívá mezinárodní respekt. Má spoustu příznivců, ale pro jeho kritiky je neoliberálem se studeným srdcem. Přesto v současné krizi překvapil požadavkem na vstup státu do bank a varováním před tvrdým úsporným kurzem vlády. Tvrdí, že krize není překonána a že nebezpečí zpětného úderu je veliké. V interview pro Süddeutsche Zeitung říká: "Vláda nyní nesmí začít snižovat výdaje, protože myslí, že si to nemůžeme dovolit. To by bylo nebezpečné."

Pěšáci-voliči si jakoby vybírají, kdo s nimi má tahat, jak a kam je má vést. Údajně v zájmu všech. Hráči-tahači spíš myslí na vlastní zájmy – jak si vylepšit postavení, rozhodovat, třeba i bez mandátu ,získat něco za nic, získat vliv na chod věcí veřejných. To chtějí vyvolení kamarádi a poradci zdánlivě zvolených, a třeba i nezvolených. Tak získali v uplynulých třech letech postavení, peníze a nesmírný vliv na osudy společnosti například (ale nejen) zelení, aniž by měli i jen dostatečnou podporu pěšáků-voličů.

Návštěva víceprezidenta USA Josepha Bidena v ČR zatím není oficiálně potvrzena, nicméně Mf Dnes se už chlubí svými „dobře utajenými zdroji“, podle kterých Biden přistane na Ruzyni mezi „20. a 24. říjnem“.

Ptydepe českého listu, nebo interpretace „žehlicí“ mise zaujala Jana Čulíka, ale průměrný čtenář už si dávno zvykl na nehoráznosti šířené nejen v těchto novinách, ale i ve veřejnoprávní televizi a rozhlase. Jak jinak lze označit pojmenování článku titulkem „radarový debakl“? Kdyby noviny takto vnímaly většinové mínění občanů ČR, měly by pravdu. Jenže debaklem je pojmenováno rozhodnutí prezidenta Obamy nerealizovat plány předchozí americké administrativy. A česká interpretace je docela na hraně nemístného vměšování evropského trpaslíka do záležitostí této supervelmoci.

Česká společnost si v listopadu připomene dvacáté výroční pádu socialismu. Někdo bude slavit, jiný truchlit, a většina se zřejmě bude držet typicky skeptického sloganu, „máme, co jsme chtěli, ještě že to není horší“. Své dvacetiletí vzpomenou – jen o pár týdnů dřív – také členové a příznivci ekologického občanského sdružení Děti Země, upozorňuje jeho předseda Miroslav Patrik.

KD│ Blogger Fabius Maximus komentuje ohlasy skutečnosti, že Chicago v soutěži o pořadatelství příštích letních olympijských her prohrálo s brazilským Riem. Zde je jeho shrnutí článku Michelle Higginsové na blogu NYT:

KD│ Konverzace s Gore Vidalem se odvíjí jeho vlastním tempem. Odpovídá pánovitě, občas hravě, s pronikavou, smrtící střízlivostí. Je mu 83 let a sedí na invalidním vozíku (výsledek podchlazení za války, jeho levá noha je z titanu). Ale chodit může ("Samozřejmě že můžu") a po nedávném provedení Brechtovy Matky Kuráže v London’s National Theatre povstal, aby k publiku pronesl protiválečný projev, napsal Tim Teeman pro list The Times.

Přátelé,

chtěl bych si promluvit s těmi z vás, kteří si říkáte křesťané (muslimové, židi, budhisté, billmaheristé mohou taky číst, protože to, co tu chci říci, jsem si jist, lze aplikovat i na vaše duchovní a etické hodnoty).

Ve svém novém filmu hovořím poprvé o vlastní víře. Vždycky jsem si myslel, že náboženské přesvědčení jednotlivce je hluboce osobní věc a mělo by zůstat soukromé. Koneckonců, slyšeli jsme toho za posledních třicet let dost, jak se máme "chovat" a musím říci, že mě už příliš neoslovuje veškerá ta zbožnost a všechny ty fráze, co slyším kolem sebe, vzhledem k tomu, že jsme násilný stát, který útočí na jiné země a trestá vlastní občany za to, že se odvážili zatím se mít špatně.

Bohumil Kartous se ptá, zda vůbec někoho zajímá, kam směřují peníze daňových poplatníků v tomto na pohled „zemském ráji“, jestliže exponent jedné politické strany může nehorázným způsobem zneužívat tiskovinu vydávanou Středočeským krajem? I když jsou peníze vždy až na prvním místě, čert je vem. Horší je, že lidé rezignují na poměry připomínající (viz příklady B.K.) středoasijské či banánové republiky, nepřijdou před radnici či krajský úřad, a nemusí ani s sebou nosit vidle, jak by poměry vyžadovaly už vzhledem k osvědčeným defenestračním tradicím českého lidu.

Mám kamaráda, který má to nejobyčejnější české jméno, Jan Procházka. Je vědec, odborník na nanotechnologie. Má, kromě jiných, zvláštního koníčka a tím jsou fotokatalytické nátěry. Kdyby se ho někdo zeptal, proč to dělá, asi by odpověděl v cimrmanovském duchu: „…mě to baví…“

Zajímavé pojetí plurality při demokratické diskusi projevili organizátoři konference Forum 2000 Václava Havla, která se bude konat na Žofíně od 11. října. Mylně jsem se domníval, na základě Havlových vystoupení především do roku 1989, že je Václav Havel stoupencem demokratické plurality. Jenže zastoupení pozvaných lidí na jeho konferenci je beznadějně jednobarevné, takže si zřejmě všichni budou jen přitakávat. Jen se podívejte na tiskovou zprávu konference, kdo byl pozván. Z místních lidí jen zastánci jednotného politického názoru a ze zahraničí různé "osobnosti", které, protože nemají povědomí lo strukturaci interních českých politických poměrů, si ani neuvědomí, že byly zneužity pozváním na jednobarevnou akci.

Havel by projevil velkomyslnost, kdyby býval na svou akci pozval i Václava Klause, anebo, co já vím, Miroslava Ransdorfa. Takhle to vypadá skutečně trapně. Vylučovací princip je princip stalinismu.

Byl jsem jedním z prvních, kdo (se) mobilizoval proti radaru. (To není chvála - jen konstatace.) Tím větší byla moje radost, když po všech zákrutech - vládní "ofenzívě", protestech, demonstracích, přesvědčování, sběru podpisů, informační kampani atd. - přišla zpráva, že Obama základnu už neplánuje. (Sledoval jsem posměšně úvahy polských politiků, počínaje prezidentem Kaczyńským, kteří se domáhali umístění "Patriotů" - střel, nikoli vlastenců - a po Obamově rozhodnutí zasmušile prohlašovali, že americko-polská "romance" skončila.) Minulou sobotu jsem se ovšem začal ptát, jestli moje radost nebyla přece jenom předčasná.

Zpráva byla datována 1. října. Většina médií tady ve Státech ji nezaznamenala, ale Defense News měly titulek: TAUSCHER: U. S. COULD SEND ARMY PATRIOT MISSILE UNIT TO POLAND - čili "Tauscherová: Spojené státy by mohly do Polska poslat armádní protiraketovou jednotku."

Předem svého článku se chci omluvit čtenářům Britských listů, že můj článek se bude kondomy zabývat spíše okrajově, o to víc se ale bude snažit zamyslet nad jinými aspekty papežství, a toho, jak působí naše myšlenky.

Při zahájení třítýdenní synody afrických biskupů řekl papež Benedikt, že politický kolonialismus už skončil. Varoval však, že rozvinutý svět dál do Afriky exportuje hmotařství, které Ratzinger charakterizoval jako "jedovatý duševní odpad".

Rozhodnutí Ústavního soudu ve věci ústavní stížnosti poslance Miloše Melčáka, na jehož základě byl zrušen termín předčasných voleb do Poslanecké sněmovny, bylo drtivou většinou naší politické reprezentace interpretováno jako nepřípustné zasahování moci zákonodárné do pravomocí moci výkonné. Někteří hovořili dokonce o bezprecedentním narušení demokratického procesu. V podobném duchu se nesla i většina komentářů politologů a ústavních právníků. V kontextu současné radikální politické filosofie se nicméně v posledních desetiletích rýsují koncepce politiky, které poslední vývoj na české politické scéně umožňují interpretovat ve zcela opačném duchu, jako politickou událost, která prolamuje horizont zavedených poměrů.

Pan president Klaus, panečku, to je kos! V nejlepší formě je, když se svým typickým zdrženlivým úsměvem kolem úst a hlavou hrdě vztyčenou může vzdorovat všem – a přisolit jim nějakou peprnou poznámkou.

Britský supermarket Waitrose "pro lepší lidi" který se podle svého reklamního sloganu pyšní tím, že prodává "kvalitní potraviny za poctivé ceny" se stal v poslední době už několikerou firmou, která zrušila svou televizní reklamu v Murdochově americké pravicové televizi Fox News. Učinila tak poté, co její moderátor Glenn Beck ve vysílání řekl, že je americký prezident Barack Obama "rasista" s "hluboce zakořeněnou nenávistí k bilým lidem a bělošské kultuře". Beckovy výroky přiměly desítky firem - mezi nimi Wal-Mart, Best Buy a Travelocity - stáhnout televizní reklamu z Fox News v důsledku obav, že by reklama na této televizní stanici mohla jejich podniky zdiskreditovat.

Výlet do Prahy dne 3. 10. 2009 a prožité tři hodiny s lidmi, kteří jsou nespokojeni se současným stavem politiky, mě inspiroval k sepsání úvahy o současnosti.

Současný stav politiky je již dostatečně popsán a finanční, hospodářská a politická krize dává kritikům vývoje v naší zemi za pravdu. Dostali jsme se někam, kam jsme nechtěli. Je snadné kritizovat dnešní stav, jako bylo snadné kritizovat socialismus do roku 1989. Vystoupit před lidi a kritizovat chyby je to nejjednodušší. Proč jsme ale neslyšeli na kritické připomínky posledních 20 let?, napsal Václav Princ.

V rámci předvolební kampaně navštívil 19. srpna šéf ODS Mirek Topolánek Muzeum romské kultury v Brně, kde hovořil mj. o názorech své strany na tematiku neziskového sektoru a romské menšiny. Požádali jsme proto o názor na tytéž záležitosti i předsedy ostatních stran. Reagovali Jiří Paroubek (ČSSD) a Cyril Svoboda (KDU-ČSL), i když byly mezi tím volby odloženy. Nijak neodpověděli představitelé TOP 09 a KSČM. Odpověď přislíbil asistent Ondřeje Lišky (Strana zelených), dosud však od Zelených žádná nepřišla. Přinášíme zatím reakci předsedy ČSSD, postupně zveřejníme další.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V srpnu 2009 přispělo celkem 183 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 32 771.45 Kč, příjem z reklamy byl 3000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 8. 2009 částku 7846.62 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a € 511.25.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.