Není tomu tak dávno - a někteří aktéři to ještě osobně nerozdýchali - co se Topolánkova "atlantická" vláda ztrapnila spojením své budoucnosti s projektem amerického protiraketového systému NMD/GMD, nad nímž se však již v době nástupu minulého kabinetu začínaly stahovat mraky. Projekt byl neperspektivní nejen z důvodů politických, jak nám sugeruje legenda zhrzených radaristů o "Obamově zradě", ale také a především pro celkovou technickou nekvalitu a koncepční zastaralost - mimo jiné i proto, že závisel na snadno zničitelných statických základnách. Nyní se v českém rybníčku opět schyluje k něčemu velmi podobnému: Podle zprávy serveru Novinky se Bartákovo ministerstvo chystá zakoupit za dvě miliardy nové útočné pušky pro českou armádu, přičemž "Výměna zřejmě souvisí se snahou armády přejít na standardní ráži NATO 5,56, což by při zejména při misích usnadnilo logistiku, neboť by se mohly používat shodné náboje", uvedly Novinky.

Vědci nevytvořili žádná pravidla jak hodnotit vědu a výzkum ze dvou hlavních důvodů. Ten první je, že žádná jednoduchá pravidla, s pomocí nichž by se daly hodnotit všechny vědecké obory, prostě neexistují. Např. v časopisu Vesmír se o hodnocení vědecké práce psalo mnohokrát, nedá se tedy říci, že by se nikdo o metody hodnocení nezajímal. Kdyby ostatně taková jednoduchá metoda v zahraničí existovala, co by nám bránilo ji jednoduše převzít? Na to, že něco takového chybí i jinde, upozorňuje i J. Čulík.

Na italské politické scéně vznikl ve středu chaos, když italský ústavní soud odmítl zákon, který schválila Berlusconiho vláda a který Berlusconimu poskytoval imunitu před soudním stíháním, pokud bude zastávat funkci premiéra.

Většinové rozhodnutí ústavního soudu bylo pro Berlusconiho těžkou ranou. Italský premiér už předtím zápolil s problémy vzniklými kolem křiklavého sexuálního a drogového skandálu, v jehož rámci je obviňován, že používal služeb prostitutek.

Zdravím, chci potvrdit naprosté znechucení z pořadu, kde pan Kroupa napadl studenta pro jeho názor. Hlupáctví pana Kroupy bylo ubohé a zákeřné. Kdyby se podařilo vypátrat toho hocha chtěla bych mu říct, že mít svůj názor na základě svých životních zkušeností a výchovy a vlastního studia je stokrát statečnější než si honit triko investigativního novináře, když se to zrovna nosí kopat do komunistů, míní Milena Povolná.

Reaguji na článek "Jízda Top 09 bez řidičského oprávnění"

Jak známo TOP09 reprezentuje přípravný výbor. Zda je registrace strany k volbám a kandidatura do poslanecké sněmovny činností směřující ke vzniku strany a hnutí nechám na čtenáři.

Je to zvláštní, když i na BL čtu stále jen o způsobech, jak vyřešit krizi, jak nastartovat ekonomiku a pozor, "Jak zajistit další ekonomický růst", byť nějak kontrolovaný. Zdá se, že v celém širém světě jak nalevo, tak napravo (tam je to samozřejmé) neexistuje člověk, kterého by jen na okamžik napadla myšlenka, že vše může být jinak, píše Pavel Kuchejda.

Pokles porodnosti nemusí být hrozbou. Pokles porodnosti může být příležitostí celé lidské společnosti k oddychu a regeneraci jak společenské tak ekologické a hospodářské.

Projíždíte-li dnes Floridou, prakticky celou cestu lemují nápisy „Nemovitost na prodej“. Počet prodávaných a pronajímaných nemovitostí se už nepohybuje v řádu desetitisíců, ale statisíců až miliónů. Právě díky převisu nabídky nad poptávkou klesly ceny nemovitostí v průměru o 50%. Dům na Floridě je tak dnes levnější než byt v pražském panelovém domě. Otázka, kterou si zákonitě musíte položit, zní: „je koupě nemovitosti na Floridě ke spekulativním účelům dobrou investicí?“. Pod spekulací rozumím: „dnes“ levně koupit a „zítra“ dráže prodat. Odpovědět na položenou otázku si musí každý sám. Jako průvodce nabízím tři zastavení.

KD│ Americká poválečná prosperita byla pro moderní svět zázrakem. Flexibilní a adaptabilní pracovní síla a kapitálové trhy, kultura, která si cení podnikatelské iniciativy a ochoty riskovat, a oteřenost stále globálnější ekonomice — to vše pomohlo vytvořit nejbohatší společnost v dějinách. Amerika však vděčí za svůj dar především rozsáhlé a robustní střední třídě: Dovedné, efektivní a stále expandující pracovní síle, na níž americké společnosti vystavěly svůj nezměrný úspěch, napsal v programové stati ohlašující zásadní zeštíhlování poválečného sociálního systému (zveřejněné v novém časopise National Affairs, na jehož vedení se donedávna podílel zesnulý neokonzervativec Irving Kristol) člen Ethics and Public Policy Center James C. Capretta.

V posledních obdobích stále někdo demonstruje – např. lékárníci, dopravci a v poslední době vědci. Občan se na protesty různých skupin naší společnosti dívá poněkud zmateně, protože si neumí věci srovnat v hlavě tak, aby zjistil, zda jsou to protesty oprávněné, či protesty, které mají za cíl ukousnout si ze společného krajíce o něco víc, než ti ostatní.

K oblasti vědy a výzkumu (dále jen „VaV“) bych se proto chtěla vyjádřit, protože o této oblasti vím o trochu víc než běžný občan ČR. V roce 1999 jsem se účastnila zakládání odboru veřejné podpory na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v Brně (dále jen „ÚOHS“).

Zatímco uznávám, že samozřejmě nikdo nemá nárok na to požadovat státní prostředky bez kontroly toho, jaký užitek přinášejí, na základě zkušenosti s kontroverzním britským hodnocením akademických výstupů Research Assessment Excercise vážně varuji před mechanickým uplatňováním hodnotících měřítek na práci vědců a akademiků.

Research Assessment Exercise je obrovský administrativní kolos, jehož provoz stojí desítky milionů liber. Ale co je důležité: jakmile začnete tvrdě hodnotit práci univerzit a výzkumných ústavů podle měřítek, která jsou nastavena ekonomicky, radikálně pozměníte strukturu celého výzkumu i vysokého školství směrem k utilitarismu. Pokud nakážete univerzitám, aby byly jediným měřítkem jejich práce peníze, stanou se jediným měřítkem jejich práce zisky.

Na mechanické uplatňování hodnocení akademických výstupů doplácejí především malé obory, případně výzkum mezioborový, nový a "jiný", kde neexistují "peer review" hodnotitelé, takže ten, kdo dělá něco odlišného, ale třeba velmi užitečného a radikálně nového, může být hodnocen naprosto záporně - s fatálními důsledky.

Kromě toho, hodnotí-li se pouze tištěné výstupy, zanedbává se celá řada nezhodnotitelných kulturněpolitických faktorů (třeba dynamická práce katedry se studenty, její vliv v širší veřejnosti, tvorba plodného výzkumného prostředí, atd. atd.) Život se prostě do ekonomických kolonek nedá nacpat a snaha úplně omezit univerzitní výzkum polovojensko-ekonomickým hodnocením vede nutně k zglajchšaltování vědeckého výzkumu.

Tím v žádném případě neomlouvám pseudovědce, kteří "nedělají nic". Avšak zjišťování kvality vědecké práce musí být prováděno tak, aby se nevylilo s vaničkou i dítě. Což je opravdu obtížné, jak vidím na britských zkušenostech.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V září 2009 přispělo celkem 188 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 32 108.45 Kč, příjem z reklamy byl 15 900.00 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30. 9. 2009 částku 12 330.29 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €764.09.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

V Britských listech se neustále opakují články na téma "ideologie v moderní době". Jde o to nejhodnotnější, co zde lze číst, demaskovaná ideologie současnosti odhaluje podstatu našeho uvažování a prožívání. Rychlost přísunu informací, jejich množství, i bleskové přepsání informací novou, nás trénuje v rychlém rozhodování, které sdělení je relevantní, užitečné, za kterým stojí solidní názor či naopak za kterým se schovává ideologie a manipulace. Pokud chceme kriticky hodnotit, musíme být pořád ve střehu. I dnes se v IDnes jistě dá najít nějaký ten špek podobného typu.

V českém prostředí můžeme sledovat zajímavý jev, a to šíření ideologie mainstreamovými novináři, upozorňuje Petr Adámek.

Arabské státy kolem Perského zálivu plánují - spolu s Čínou, Ruskem, Japonskem a Francií - ukončit užívání dolaru pro prodej a nákup ropy. Namísto toho chtějí používat košík různých měn, včetně japonského jenu a čínského yuanu, euro, zlato a novou jednotnou měnu, která se plánuje proi členské státy Rady pro spolupráci států kolem Perského zálivu, včetně Saúdské Arábie, Abú Dhabí, Kuvajtu a Kataru.

Tajná jednání ministrů financí a guvernérů ústředních bank se už konala v Rusku, v Číně, v Japonsku a v Brazílii. Cílem připravovaného projektu je, aby se cena ropy na světovém trhu již neuváděla v dolarech. Ke změně má dojít v roce 2018, píše Robert Fisk v deníku Independent.

Nejvyšší soud ČR vyhověl 1. října stížnosti pro porušení zákona ve prospěch i neprospěch obviněných, kterou paní ministryně spravedlnosti napadla postup státních zástupců v přípravném řízení trestním proti Jiřímu Čunkovi a Petrovi Hurtovi. Nezákonnost spatřovala v tom, že od sdělení obvinění vykonával dozor nad činností policie místně nepříslušný státní zástupce. Tím byla porušena jedna ze základních zásad spravedlivého procesu. Soud rozhodl, že byl skutečně porušen zákon v neprospěch obviněných.

Rád bych se podělil o zkušenost s věrohodností prohlášení ministryně spravedlnosti JUDr. Daniely Kovářové v tzv. kauze Čunek. Ministryně před několika týdny halasně oznámila, že k Nejvyššímu soudu podává stížnost ve prospěch i neprospěch Jiřího Čunka a Petra Hurty, údajně aby očistila justici. Současně však uvedla, že stížnost zatím nezveřejní, aby neovlivňovala rozhodnutí soudu s tím, že stížnost zveřejní až po jeho rozhodnutí. Řekl jsem si, proč takové tajnosti, a zvědavý na to, co stížnost tak zajímavého obsahuje, že její obsah nesmíme znát, jsem dne 9 .9. 2009 o text stížnosti i s případnými přílohami požádal podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Patnáctý den od podání žádosti jsem se telefonicky připomněl a bylo mi sděleno, že patnáctidenní lhůtu pro poskytnutí informace musí prodloužit o dalších deset dnů z důvodu, že vyřízení žádosti o informace prý vyžaduje vyhledání většího množství odlišných a oddělených informací (večer mi pak skutečně přišlo na e-mail oznámení v tomto duchu). Řekl jsem si budiž, byť mne překvapilo, že kopie stížnosti či stejnopis stížnosti není na jednom místě, ale její různé části se mají povalovat po různých odborech ministerstva tak, že je ani za 15 dnů nelze dát dohromady. 5.10.2009 jsem se opět připomněl, a příslušný úředník mi téměř s omluvou sdělil, že na cestě už je zamítavé rozhodnutí a informace mi nakonec poskytnuta nebude.

Co určuje současnost společnosti?

Jedním ze zdrojů pokleslé politické kultury v naší současné společnosti je laciné, prvoplánové svádění viny za banální každodenní problémy, závažné zločiny i celkový společenský marasmus na období čtyřicetiletého vládnutí komunistů. Čím větší marasmus ve společnosti, tím je silnější tendence zdůvodnit ho komunistickou minulostí. Rychlá, jednoduchá a tendenční odpověď na otázky a problémy brání v hledání relevantních, i když složitějších odpovědí na společenské problémy. Tím si společnost vytváří bariéru pro reflexi své současnosti i jejich příčin, která by měla vést k přijetí své vlastní minulosti.

Navrhovanými škrty ve státním rozpočtu k ODS loajálního ministra Janoty, "aby nedošlo k maďarskému scénáři", zřejmě většina veřejnosti procitla ze snu. Konečně je jasně vidět, že vláda jiné příjmy kromě daní nemá a musí citelně sáhnout do kapes poplatníků. Příjmy z privatizace, tolik oblíbené všemi stranami, skončily a tak tajné dotování rozpočtů je fuč, píše čtenář Ivo Bubeník.

Pěšáci-voliči si jakoby vybírají, kdo s nimi má tahat, jak a kam je má vést. Údajně v zájmu všech. Hráči-tahači spíš myslí na vlastní zájmy – jak si vylepšit postavení, rozhodovat, třeba i bez mandátu ,získat něco za nic, získat vliv na chod věcí veřejných. To chtějí vyvolení kamarádi a poradci zdánlivě zvolených, a třeba i nezvolených. Tak získali v uplynulých třech letech postavení, peníze a nesmírný vliv na osudy společnosti například (ale nejen) zelení, aniž by měli i jen dostatečnou podporu pěšáků-voličů.

KD│ Blogger Fabius Maximus komentuje ohlasy skutečnosti, že Chicago v soutěži o pořadatelství příštích letních olympijských her prohrálo s brazilským Riem. Zde je jeho shrnutí článku Michelle Higginsové na blogu NYT:

Hans-Werner Sinn patří k předním německým ekonomům a jako profesor ekonomie a prezident mnichovského ifo-Institutu požívá mezinárodní respekt. Má spoustu příznivců, ale pro jeho kritiky je neoliberálem se studeným srdcem. Přesto v současné krizi překvapil požadavkem na vstup státu do bank a varováním před tvrdým úsporným kurzem vlády. Tvrdí, že krize není překonána a že nebezpečí zpětného úderu je veliké. V interview pro Süddeutsche Zeitung říká: "Vláda nyní nesmí začít snižovat výdaje, protože myslí, že si to nemůžeme dovolit. To by bylo nebezpečné."

To je otázka, kterou si v poslední době často kladu. Protože Britské listy čte spousta inteligentních lidí a mezi nimi se jistě najde i někdo lépe informovaný než já, třeba se dočkám touto cestou odpovědi. Teď se asi někdo zarazí a řekne: „O jaké degresivní dani je řeč? Přece ODS prosadila od roku 2008 patnáctiprocentní rovnou daň!“

Je však třeba si uvědomit, že pro výpočet daně je důležité nejen procento, ale také základ, ze kterého procenta počítáme.