Mladá fronta Dnes předvedla názorně nikoliv "investigativní", ale zpravodajsko-provokativní reportáž, ve které dvěma oslími můstky spojila tři osoby: lidovce Ladislava Šustra, který se nikdy netajil afinitou k Sazce a prosazováním zájmů hazardu (Kalouskovi lidovci měli ke zbrojení a hazardním hrám vždy blízko..., i Šustr v minulosti, dříve než pracoval za roční odměnu přes 900 000,- Kč pro Sazku, pracoval ve Zbrojovce Brno), moulovitého komunistu Čeňka Milotu, zabývajícího se ovšem profesionálně nejen provozní ekonomikou, ale i sponzoringem KSČM, a "nebezpečného liberála" Jiřího Dolejše. Ten nabourává stereotypní mediální vidění komunistů jako krvežíznivých mocichtivých sadistů stalinistického typu. Rozeberme si ale, jak jednání probíhala ve skutečnosti, co z nich redaktor vytvořil s nůžkami v ruce a co se dostalo na veřejnost.

Vyrůstat v reálsocialistickém bezčasí znamenalo periodicky čelit nejrůznějším politickým rituálům. Rutinizované pracovní dny skládaly dohromady týdny a měsíce; po oslavě Vítězného února přicházelo květnové výročí osvobození, pak útoky plechové kavalerie na kombajnech, srpnové SNP, počátkem října den ČSLA a v listopadu lampionové šílenství VŘSR. Rytmizované roky tvořily periody od sjezdu do sjezdu, od spartakiády do spartakiády, od pětiletky k pětiletce. A veškeré rituály politického náboženství dohromady odkazovaly na hlavní mýtus Lepší budoucnosti, jíž se sice zaostávající sovětská gubernie rok od roku stále více vzdalovala, přesto však - jakožto mýtus - tato fiktivní budoucnost stále vytyčovala údajný společný směr všemu hemžení a vystupovala coby univerzální zdroj smyslu. Provinční zemička jakoby důsledně odříznutá od hlavního proudu světového dění se ve výsledku stále více stávala objektem vytěsňovaných událostí, které se odehrávaly kdesi docela jinde. Od okamžiku, kdy začalo být zřejmé generální selhávání české polistopadové politiky, se k této době svého dětství chtě nechtě musím stále častěji vracet. Tak jako na konci minulého režimu, i nyní žijeme ve vyprázdněném čase; link na vektor prosperity je z nouze a setrvačně uplatňován ještě v okamžiku, kdy už je takřka všem zřejmé, že nejobvyklejší náplň našich životů budou nadále tvořit veřejné i soukromé škrty v plánech i výdajích.

Irakli Alasania, mladý Gruzínec, o němž by mnozí na Západě chtěli, aby nahradil současného gruzínského prezidenta Mihkelia Saakashviliho, navštívil nedávno Londýn a vyjadřoval se trpce o diplomatické impotenci své země, píše v deníku Guardian Neal Ascherson.

Alasania ve věku 34 let je zkušeným politikem s globálními styky, zejména v USA, kde Obamova vláda projevuje netrpělivost se Saakašviliho tvrdohlavostí. Více než rok po katastrofální válce s Ruskem ohledně Jižní Osetie trvá Gruzie stále ještě na své "územní celistvosti", i když de fakto nezávislost Abcházie a Jižní Osetie je už realitou 16 let.

KD│ Parlamentní shromáždění Rady Evropy (PACE) v dokumentu nazvaném "Válka mezi Gruzií a Ruskem: Rok poté", který bude dnes zveřejněn, vyzývá Ruskou federaci, aby do konce tohoto roku zajistila neomezený přístup mezinárodních pozorovatelů do Jižní Osetie a Abcházie, informovala agentura RIA Novosti.

Položil jsem si otázku, čeho že je to vlastně den, když je to Den české státnosti. Jakou hodnotu si to máme připomenout a jak to máme vůbec udělat?!? Máme něco cítit nebo nám to má někdo říci?!? O hodnotách se toho u nás v poslední době mnoho nenamluví, debata je spíše o cenách. Minulý víkend hovořil v Čechách o hodnotách především papež a česká státnost posloužila jen k většímu lesku jeho jinak pastorační návštěvy. Rozhodně jsem nezaznamenal za celý víkend nic, co by mi pomohlo se v otázce hodnot, které představuje česká státnost nějak lépe zorientovat nebo dokonce se na nich shodnout s většinou bližních.

Mám kamaráda v NDR a teď už bezmála dvacet let ve sjednoceném Německu. Kromě mnoha jiných řečí umí i slušně česky. Občas čte Britské listy a napsal mi česky následující poznámku k německému volebnímu víkendu. Prošla mou jazykovou úpravou a omlouvám se, pokud je to vidět, ale její text mi připadl zajímavý a rád bych se o něj podělil se čtenáři Britských listů. Snad si ho přečte i někdo v Lidovém domě.

KD│ V "Othellovi" je scéna, kdy Maur je natolik posedlý žárlivostí a hněvem, že ztratí veškerou řečnickou působivost a poetičnost, které ho činily nejvýmluvnějším mužem v Benátkách. Krátce předtím, než zavraždí Desdemonu, se obrací k publiku a křičí: "Kozlové a opice!" Othello propadne divokému sebeklamu a nekontrolovanému hněvu, a jeho slova se změní v pouhá klišé. Znehodnocení řeči, o němž Shakespeare věděl, že bývá předehrou k násilí, představuje kletbu modernosti. Přestali jsme komunikovat, dokonce i sami se sebou. A důsledky budou stejně extrémní jako v shakespearovské tragédii, píše Chris Hedges na serveru Truthdig.

KD│ Faktická vláda Hondurasu, jež se před třemi měsíci ujala moci vojenským převratem, se po pondělním suspendování základních občanských práv a uzavření některých televizních a rozhlasových stanic ocitá ve stále hlubší mezinárodní izolaci. Vlády od Spojených států přes Chile až po Francii tyto kroky odsoudily, stejně jako Organizace amerických států, Human Rights Watch a hlavní kandidát na prezidentskou funkci, informuje Tyler Bridges pro McClatchy Newspapers.

KD│ Donedávna velkokoaličně vládní německá sociální demokracie po prohře ve víkendových volbách nejspíš zformuje ve Spolkové radě neformální opoziční uskupení - společně s Die Linke a Zelenými. Hlavní roli by měl přitom sehrát bývalý člen SPD a zakladatel Die Linke Oskar Lafontaine, informuje Björn Hengst na serveru Spiegel Online. Vládní koalici sestaví CDU/CSU spolu s liberální FDP.

KD│ Advokát režiséra Romana Polańského, který byl o v sobotu zatčen na curyšském letišti kvůli třicet let staré soudní kauze, podal žádost o propuštění svého klienta na kauci. S odvoláním na polskou konzulku v Bernu Jolantu Chojeckou o tom informoval list Gazeta Wyborcza.

Když jsem se dočetl investigativní reportáž iDnes.cz, kde se domlouvá "pozměňování" (či ovlivňuje přijetí) zákona o hazardu s poslanci za KSČM (Jiří Dolejš) a TOP09 (Ladislav Šustr) za "utopený" sponzorský dar jeden milion korun, udělalo se mi hodně mdlo.

Kdopak v ČR dnes neví, s pomocí jakých politických veletočů se zase hraje ta velkolepá hra o moc nejen na dnes nebo zítra. Kolik je v těch projevech našich obětavých politiků srdceryvných ohledů jak již na děti ještě nenarozené, tak i na staroušky důchodce, a samozřejmě také na ty, kteří práci nyní nemají, anebo jsou třeba nemocní, takže taky zrovna nepracují, a mají hluboko do kapsy; o těch dalších, na jejichž těžkosti bylo v Parlamentě ČR („PČR“) tyto dny pietně vzpomenuto, nemluvě... Je asi zbytečné sečítat ty miliony možných voličů, které lze takto těmi okatými námluvami (nejen zrovna jenom těchto dní) zahrnout mezi „naší stranou opečovávané“. Že zrovna teď máme ve státě „bolístku“ kolem rozpočtu?

Zámeru slovenskej vlády presunúť dočasne voľné prostriedky štátnych podnikateľských subjektov z komerčných bánk do Slovenskej záručnej a rozvojovej banky, ktorá je v 100-percentnom vlastníctve štátu, nestoja v ceste žiadne legislatívne ani technické prekážky.

Premiér Robert Fico v tejto súvislosti vtedy upozornil na konzervatívne správanie bánk pri poskytovaní úverov. "Ak je takýto konzervatívny prístup komerčných bánk k poskytovaniu úverov, kladieme si otázku: Prečo by peniaze, ktorými disponuje štát, mali ísť na účty komerčných súkromných bánk," povedal premiér.

ŠOK│ Musím říct, že protikrizová kreativita slovenské vlády je fascinující. Pokud stát oddělí peněžní prostředky státních podniků od privátního "komerčního" sektoru, nemůže to vzhledem k jejich objemu zůstat bez následků - ani na likviditu komerčních bank, ani na jejich úroky z úvěrů či vkladů. Dosavadní "keťasení" budou muset nahradit aktivní nabídkou. Je vidět, že Fico o socialismu jen nežvaní jako politici v Česku, ale nebojí se ho realizovat.

SLOVENSKO: Štát pripravuje stiahnutie peňazí z komerčných bánk ZDE

Bez neustále přicházejících vědeckých informací, že čokoláda způsobuje, že se chováte romanticky, že bílé víno podporuje sarkasmus, či že automatická převodovka v automobilu způsobuje impotenci, by si museli novinoví komentátoři brát častěji dovolenou.

Může to znít podivně, ale bývaly doby, kdy ze sebe politikové pořád nedělali na veřejnosti pitomce. Ne všechna tisková prohlášení opozičních stran bývala vždycky absurdně ponížená, a ne všechna oznámení nové vládní politiky v sobě obsahovala hrubé logické nedůslednosti.

Nesmyslný vědecký výzkum, má-li mít smysluplné plody, musí dříve či později obhájit sám sebe a ukázat své výsledky, projít kritikou, jež může být zprvu zabedněná a nespravedlivá (např. Koch a jeho tehdy šílené tvrzení, že tuberkulózu způsobují neviditelné baktérie, mohl být považován za blázna, ale nakonec se prosadil).

Pod titulkem "Nesmyslný výzkum je klíčem k evoluci" jsem našel v BL komentář Davida Mitchella, který končí tvrzením, že kdyby býval v minulosti akademický výzkum vždycky cenzurován z hlediska, zda je ekonomicky výhodný, nevznikla by letadla ani iPhony, měli bychom dodneška jen pasti na mamuty. To se krásně čte, ale tím se Mitchell dostal ale asi právě do té jmenované pasti. K zvěcnění té diskuse, probíhající v ČR i v Británii, o svobodě vědeckého bádání a vlivu politiků...

27. září 1924 se v Náchodě narodil spisovatel Josef Škvorecký. Je to autor mládí a nostalgie - podle vlastního svědectví považoval vždy za "nejkrásnější" dobu svého života léta gymnasiální léta kolem dvaceti, kdy na náchodském maloměstě flirtoval se svými středoškolskými spolužačkami. Zachytil to především ve sbírce povídek Prima sezóna. Nevadilo, že šlo o "tanec nad propastí" - život, který probíhal v nacisty okupovaných Čechách.

Rozhovor Jana Čulíka s Josefem Škvoreckým je z roku 1990.

No, to bylo dost trapné. Mně volal redaktor z Wall Street Journal, jestli bych po ně nenapsal úvodník, jak to, že komunismus už padl v Polsku, v Maďarsku, dokonce i v NDR a v Československu pořád ještě nepadl. No tak já jsem napsal takový článek, kde jsem se poctivě zamýšlel nad tím, proč ti Češi ještě ten režim nesvrhli, a odeslal jsem ho a oni to tedy v tom Wall Street Journal otiskli a den nato byl 17. listopad.

Čína, nejstarší a nejlidnatější stát světa, se v současnosti dostává do centra pozornosti především díky tomu, že její ekonomika vykazuje po tři desetiletí neuvěřitelný růst. Ekonomické reformy jsou ovšem neoddělitelné od vítězství komunistů v občanské válce a vyhlášení Čínské lidové republiky právě před šedesáti lety.

Pročetl jsem dokonce třikrát text pana Petra Fleischmanna „Mehr Licht“, ale i potom mi to celé připadalo naprosto bezobsažné a nicneříkající. To bude asi tím, že mi nebyl dán dar víry. Akorát jsem vyčetl, že papež je v každém případě hoden úcty (asi proto, že je prostředníkem mezi Bohem a člověkem, že je tudíž sice menší než Bůh, ale větší než člověk).

Českými politiky zmítají emoce. Láska se střídá s nenávistí, krev vře v žilách. Pak se snadno stane, že poslanci a senátoři ODS hodnotí změnu americké zahraniční politiky jako zradu a Baracka Obamu jako zbabělce. Je ale nutné, aby ten samý amok popadal analytiky? Politolog Petr Suchý 22.9. v Hospodářských novinách oprášil termíny jako „radost“ (Kremlu a Teheránu, o dříve absurdně skloňovaném Pchjongjangu tentokrát pomlčel) či „zoufalství“ (coby popis Obamovy domácí a zahraniční politiky). Proč ale fušovat do žánru telenovel?

Spojené státy odpískaly radar v Brdech po chladnokrevné úvaze.

Před několika dny ráno jsem pookřál, když jsem v Britských listech viděl to správné české slovo „hlupák“. Ne proto, že bylo vázáno k danému subjektu (Vondra) . To nepřekvapilo. Jako důkaz, že čeština má jednoduchost a přitom hloubku. Vede k zamyšlení a funkčnímu zobecnění. S obsahem tohoto slova se pojí mnoho forem uvažování. Jan Čulík zná jemnost českého jazyka, použil proto správné slovo. Jak se to poznání snadno pojmenuje...

Poté, co policie sebrala lidi z osquatovaného domu v Apolinářské a několik dní je věznila, proběhlo zrychlené soudní řízení. Samosoudce nahodile rozdal obecně prospěšné práce (podle pohlaví 100 nebo 80 hodin) a podmíněné tresty odnětí svobody. Část lidí (celkem 15 osob), především ti s podmínkami, se proti rozsudku odvolají.

ŠOK│ Současnou situaci v ČTK bude řešit 1. října od 14:30 Stálá komise pro sdělovací prostředky Parlamentu na základě stížnosti člena Rady ČTÚ Petra Štěpánka. Ten si stěžuje na neobjektivní zpravodajství ČTK o novém generálním řediteli a zpochybňuje současně schopnost a kompetence Rady ČTK. 1. října 2009 ráno podle informací Britských listů v souladu s výsledky platného výběrového řízení bude přebírat funkci generálního ředitele ČTK Radim Hreha. Rada ČTK ovšem výsledky výběrového řízení retoaktivním a tudíž protiprávním zrušením svého usnesení o jeho zvolení zpochybnila. Britské listy přináší níže text Štěpánkovy stížnosti v plném znění.

Otázky pana Potměšila jsou zvláštní. Prvně se ptá, zda „akce tak velkého rozsahu, jako je návštěva papeže, přece jen potřebuje určitý mimořádný přístup“. Pravděpodobně pod tíhou sentimentu, který denně vyplavují česká média, nabyl dojmu, že tato kulturně masová akce má větší význam než jiné obdobné, že snad její hodnota je vyšší, protože je to akce náboženská, křesťanská, katolická. Česká média nejsou tak pobožná, ani netrpí nějakou zvláštní úctou. Papež je pro ně celebrita, stejně jako americký prezident, Madona nebo kterákoliv jiná globální ikona. Papež pro ně znamená cenné téma a tak ho zpracovávají a vytěžují, z čehož v rámci mediálního diskursu pochopitelně vznikají podivná loci communes a dojem, že návštěva papeže je „mimořádná“.

Reakce na tyto texty: ZDE ZDE ZDE

Nechápu, a nejsem sám, jak jste přišel na to, že odpor většiny české veřejnosti k cizímu válečnému zařízení na našem území je dán strachem našich občanů z Ruska. Je to nepravdivé a není to ani logické - kdybychom se báli Ruska tak, jak říkáte, nemohli bychom si přát nic lepšího, než aby naše země byla přeplněna vojáky a jejich vybavením – raketami, antiraketami a antiantiraketami, radary, antiradary, antiantiradary a podobnými vymoženostmi, zajišťujícími podle vás i na začátku třetího tisíciletí mír.

Papež je v kurzu. Poznáme to tak, že lidé, kteří jej přišli přivítat, nebyli seřezáni policií. U každého jiného shromáždění, reprezentujícího menšinu jinak smýšlejících, už by k tomu dávno došlo.

Předpokládám, že věřící mají pozemky, na nichž se návštěva uskuteční, řádně pronajaté. Ovšem kdyby papež v kurzu nebyl, moc by na tom nezáleželo, Czechtek 2005 byl také právně v pořádku.

Abych ilustroval dvojí metr, jímž jsou v českých zemích posuzovány kulturní akce, dovolil jsem si parafrázovat článek ČTK o Týdnu nepřizpůsobivosti:

Zaměstnání mi umožňuje několikrát do roka provázet moravské poutníky do mariánského místa v Lurdech. Proslulé francouzské městečko v podhůří Pyrenejí už navštívily tisíce mých spoluobčanů. Lurdy loni navštívil také papež, neboť křesťanská Mekka slavila 150 let od zjevení Panny Marie chudému děvčátku Bernadettě Soubirouxové. Třebaže její tělo spočívá v klášteře v Nevers, kousek pod Paříží, poutníci si plní životní sen – poznat Lurdy, vykoupat se v tamní „zázračné“ vodě, vypít pár doušků vody, prožít sounáležitost s ostatními věřícími během mše v podzemní bazilice nebo přímo u jeskyně, kde se božská bytost zjevila Bernadettě.

"Nejde nemyslet na její rodiče, kterým doma v Otrokovicích po složení přijímacích zkoušek na matematicko-fyzikální fakultu v Praze oznámila, že odchází do kláštera," píše Miroslav Štěrba. Pro rodiče, kteří třeba nesdílejí mystický prožitek své dcery, je její rozhodnutí odejít do kláštera (a ještě k tomu tuplem v "cizí" Francii, kam se jí musí vozit český chleba - jako by středoevropský chleba neprodávali skoro v každých delikatesách pod názvem "ruský chleba" nebo "židovský chleba") jistě velkým zklamáním.

Ad sestra Gabriela: údiv a zděšení Miroslava Štěrby, jeho bezradnost nad dobrovolným vzdáním se televize (to dnes dělají i mnozí "normální lidé" mého věku), svobodného procházení se po městě, studia na prestižní fakultě atd. (dříve lidi šokoval zejména závazek sexuální abstinence) je nádhernou reakcí na klášterní život.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V srpnu 2009 přispělo celkem 183 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 32 771.45 Kč, příjem z reklamy byl 3000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 8. 2009 částku 7846.62 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a € 511.25.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.