Více než padesát vesničanů, kteří utrpěli v Číně otravu olovem a cestovali na kontrolu v nemocnici, bylo zatčeno policií. Dva z nich byli půl roku vězněni za "blokování dopravy". Čínské úřady půlroční věznění těchto lidí hájí. Zdůrazňují, že trestu bylo zapotřebí pro "výchovu veřejnosti".

Ivo Šebestík sarkasticky komentuje moderní postmoderní svobodu. Něco na tom je. Bylo ale dříve opravdu lépe ?

Třeba zastaralé právo na soukromí není tak staré, jak se na první pohled zdá. Lidé v pozdním středověku i novověku si moc soukromí neužili. To platilo ve městech, na vesnicích, na hradech i zámcích. Dodnes srozumitelný termín „pavlačový drb“ ukazuje, že to s tím soukromím nebývalo dokonalé ani ve větších městech dvacátého století. Pravda, tehdy nešpehoval „Velký bratr“, ale to je to něco trochu jiného.

KD│ Stovky Palestinců ve Východním Jeruzalémě v úterý zapalovaly pneumatiky a odpadky a vrhaly kameny na izraelskou policii, která odpovídala gumovými projektily a slzným plynem. Nejtěžší střety za mnoho posledních měsíců vypukly v okamžiku, kdy americký vyslanec náhle zrušil návštěvu, což ještě prohloubilo probíhající americko-izraelský diplomatický spor.

Jan Čulík napsal: „Co se však týče Pernesova výroku o tom, že komunistický režim Československu r. 1948 nikdo nevnutil, že si ho (především) Češi vybrali dobrovolně, v podstatě stoprocentně souhlasím. Míra totalitní fašizace československé společnosti v letech 1945-1948 byla obrovská.“

China's Information Office of the State Council published a report titled "The Human Rights Record of the United States in 2009" yesterday. The full text of China's State Council assessment of U.S. human rights violations as published in Xinhuanews follows.

The State Department of the United States released its Country Reports on Human Rights Practices for 2009 on March 11, 2010, posing as "the world judge of human rights" again. As in previous years, the reports are full of accusations of the human rights situation in more than 190 countries and regions including China, but turn a blind eye to, or dodge and even cover up rampant human rights abuses on its own territory. The Human Rights Record of the United States in 2009 is prepared to help people around the world understand the real situation of human rights in the United States.

Americký Federální rezervní systém ponechal včera úrokové sazby na rekordně nízké úrovni s úmyslem podpořit slabé oživení ekonomiky a snížit vysokou nezaměstnanost, která se podle něj konečně stabilizuje.

Málem se roztrhl pytel se školskými náměty. Od integrační problematiky na začátku školní kariéry přes jednotné maturity až po rychlokvašné absolvování vysoké školy. Od začátku tohoto školního roku bylo už těch námětů nebo praktických řešení bezpočet. Nadpis příspěvku by mohl svádět k domněnce, že jeho autor by mohl mít možná na mysli waldorfskou nebo montessoriovskou verzi výuky někde na počátku té cesty za vzděláním. Ne-li přímo odkaz Komenského? Nadpis rozhodně nevypadá na to, že bych chtěl strkat nos do plzeňské „odměrky“ (nemálo proslulé jedné verze, jak na to).

Jan Keller označil na úvod své přednášky téma "Arogance financí aneb sociální stát ve službách zisku" za klamavou reklamu. Přesto se touto klamavou reklamou zabýval v rámci předmětu Konflikty v mediální komunikaci skoro dvě hodiny. Do posledního místa plná velká aula Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů vyslechla jadrnou ostravštinou provedený sociologický rozbor pozic elit, střední třídy a deklasované vrstvy v "potravním řetězci společnosti" a analýzu mýtů, kterým tato třída podléhá, s občasnými výbuchy smíchu. To když autor knih Soumrak sociálního státu, Politika s ručením omezeným, Až na dno blahobytu a Abeceda prosperity Prof. PhDr. Jan Keller, CSc. glosoval četbu sociologického dotazníku o příslušnosti k diskrétní elitě, a komentoval pozici novinářů jako součást servisní třídy. Jen ty nejlepší zařadil do elity... Ale do pomocné elity. Depresivní hodnocení vývoj společnosti nicméně podle Kellera nabízí východisko: jediným řešením je, aby se střední vrstvy se přestaly prát o drobky, padající ze stolu elit a jako statusová skupina voličů sociálního státu zvolily kolektivní strategii. Střední vrstvy jsou podle Kellera ty vrstvy, které jsou s obrovským nasazením odhodlány hájit zájmy někoho jiného.

Audiozáznam přednášky profesora Jana Kellera - Windows Media Audio 39,3 MB WMA

Zemřel zpěvák Jean Ferrat, který protestoval proti srpnové invazi a normalizaci. Jean Ferrat (Jean Tenenbaum) se narodil se v roce 1930 na pařížském předměstí. Jeho otec zahynul v roce 1942 v Osvětimi, Jeana zachránila místní komunistická odbojová organizace. Jean Ferrat o sobě celý život tvrdil, že je "komunista anarchista", nikdy neměl stranickou legitimaci.Proti srpnové invazi a normalizaci "Biafře ducha" (Aragon) vystupoval pravidelně. Miloval slovo Camarade, "má višňovou barvu a barvu májových květů". V srpnu osmašedesátého to bylo jinak. "Co tady děláte Soudruhu/Bylo pět hodin/Měsíc srpen nad Prahou se zatemnil/Soudruhu Soudruhu".

Na jeho pohřeb dnes přišlo 10 000 lidí.

Pán Samohýl z Ústavu pro jaderný výzkum vytýka Greerovmu článku preloženom do češtiny na BL, že namiesto nejasných termodynamických úvah by mal autor jasne formulovať myšlienku, že u zdroja energie musíme od energie obsiahnutej v hmotnostnej jednotke odčítať energiu nutnú na jej získanie. V tejto súvislosti chcem podotknúť, že koncept EROEI je J. M. Greerovi velmi dobre známy a vo svojich starších článkoch (odkazy dole) s ním pracuje tak, že (pokial je mi známe) fyzici nemajú žiadne vážnejšie námietky, napsal redakci čtenář Jozef Kmet.

KD│ Německá kancléřka Merkelová zopakovala svůj souhlas s plánem postavit v Berlíně muzeum vysídleným Němcům. Navzdory potížím, "budeme pokračovat v práci" - řekla. Podle ní je třeba "nazývat věci pravým jménem", prohlásila na výročním setkání německého Svazu vyhnanců v Berlíně. "Víme, že bez národněsocialistického teroru a války vyvolané Němci by k vyhnání německého obyvatelstva nedošlo," dodala.

Dovolím si nabídnout čtenářům Britských listů ještě několik vzpomínek a zážitků z hloubky předlistopadového období, abych zpestřil pohledy na éru „socialismu“. Mým hlavním motivem je snaha barevně oživit převládající jednoznačně temné vidění té doby. V mém případě nejde o žádnou odvahu. Vyrůstal jsem v rodině dost tvrdě dušené politikou KSČ a příchod listopadového zlomu jsem nadšeně vítal. V raném mládí byli dva ze tří mých nejbližších kamarádů synkové ještě snad větších „třídních nepřátel“ než byl můj otec, „muklů“ (zkratka běžně v té době používaná, znamená: Muž Určený K Likvidaci) odsouzených na 15 a 25 let žaláře. Oženil jsem se s dcerou dalšího mukla a tak mohu být sotva podezírán z latentních sympatií k politice tehdy vládnoucí strany. Ale také chci znovu akcentovat své poznání, že i vztah druhých k ideologii kterou vůbec nesdílíte a váš ideologický kontrast nemusí být důvodem k vzájemnému neporozumnění, či dokonce nenávisti. Vždy jsem se zamýšlel nad motivy volby a názorové orientace svých známých (a přiznávám, že i příbuzných) a to mě nezřídka dovedlo k vidění minulosti jinými brýlemi, než jsou ty dnes oficiální.

Titulky poukazující na finanční problémy v Řecku ustoupily obnoveným útokům deficitových jestřábů na program sociálního a zdravotního pojištění. Nezáleží na tom, že ani jedno ve skutečnosti nedává smysl. Nesmyslnost tématu je fakticky předpokladem pro to, aby bylo ve washingtonských politických debatách bráno vážně. To je důvod, proč debatě během let před krizí dominovaly osoby neschopné zahlednout osmibilionovou realitní bublinu, a proč jí dominují až dosud, napsal Dean Baker pro Truthout.

4. března 2010 vyšel v Dnes celostránkový rozhovor s Jiřím Pernesem Nejsem komunista ani levičák. Redaktor Luděk Navara se vnořil do minulosti známého historika v souvislosti s jeho vítězstvím v konkurzu na ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů.

Hned v úvodu kardinální otázka: Byl jste členem historické komise ČSSD? Pernes se ošívá. V minulosti totiž přiznal, že v komisi byl, teď pro změnu tvrdí, že v komisi nebyl. „Tam jsem nikdy nebyl“.

An English version of this article is in

Pokud bych se měl rozhodnout, jaká informace z posledních dnů mne nejvíce zaujala, byla by to jednoznačně zpráva o demonstraci několika pracovníků Ústavu pro studium totalitních režimů (dále jen ÚSTR) proti volbě nového ředitele, kterým se od 1. dubna stane historik Jiří Pernes. Už samotné mediální hrátky, znevažující oprávněnost jeho kandidatury zveřejněním jeho studiu VÚMLu mi připadaly neuvěřitelné.

Prezident Barack Obama a izraelský premiér Binyamin Netanyahu se octli v otevřeném konfliktu. Mezi Spojenými státy a Izraelem došlo k nejhorší krizi za posledních třicet let.

Zdroj v Obamově vládě sdělil deníku Guardian, že Bílý dům a americké ministerstvo zahraničí zamýšlejí donutit Izrael zahájit vážné mírové rozhovory s Palestinci a tentokrát má Amerika v úmyslu svůj cíl prosadit.

Sdělení Policie ČR v tom smyslu, že nic nenasvědčuje tomu, že by se v případě zápalné lahve vhozené do ložnice dřevěného finského domku, ve které spala 14 letá dívka, jednalo o extrémistický čin, mne přivedlo k zamyšlení nad tím, že se už asi začínám v tomto světě definitivně ztrácet.

An English version of this article is in

V Británii se uskutečnila na právě probíhajícím festivalu polských filmů premiéra snímků Dívky z nákupního střediska a Sněhobílá, ruská rudá. Oba filmy jsou podle listu Guardian svědectvím o první polské postkomunistické generaci, a seznámíme se v nich se zemí, v níž vládne obrovské množství sociálních problémů: prostituce mladých lidí pod dvacet, zneužívání drog, povrchní konzumerismus, chuligáni v dámských kožiších terorizují zaměstnance fast-foodových restaurací. Jinými slovy, Polsko je země, která se zas tolik neodlišuje od Británie, píše recenzent deníku Guardian.

◄ Schwarzenberg

S těmi šlechtickými tituly je to asi takhle. Republika je nezrušila proto, aby někoho trestala, ale proto, že chtěla být republikou, po vzoru republiky francouzské či americké.

To ještě ta česká šlechta dopadla ve srovnání třeba s Francií docela dobře... Když už se chce někdo dát unášet oněmi tituly, ať si to nechá po příkladu Rakouska či Německa na soukromé dýchánky na Orlíku nebo jinde, ať si tam jede zavzpomínat a kochat se osloveními hrabě, kníže, jasnosti atd. Kdyby současná J.J. von TOP09 měla drobet rozumu, tak to těm svým příznivcům sama rozmluví, aby byl pokoj...

„Mami, budou ještě nějaké nerostné suroviny třeba za pět set let?“ uslyšela jsem jednoho klidného večera od svého sedmnáctiletého syna.

„Ne – nebo rozhodně ne pro všechny!“ musela jsem odpovědět.

„Cesta, po které kráčíme v naší „rozvinuté civilizaci“, je chybná,“ odvětila jsem a hrozně se před ním styděla za všechny, kteří po té cestě vedou i následují. „Doporučuji nějaký klidný ostrůvek v teplých vodách a s dostatkem rostlinné potravy!“

KD│ Čerstvá kritika německého hospodářského modelu z úst francouzské ministryně financí Christine Lagardeové, podle níž by SRN měla více rozvíjet vnitřní trh a méně vyvážet, po obsahové stránce není ničím novým - protože velké exportní přebytky Německa ve vzájemném obchodu s Francií už existují velice dlouho. Jen výtka nejvýše postavené finanční expertky, i když opatrně formulovaná, představuje novinku. Zakládá se nicméně na hluboce zakořeněné analýze založené na ekonomii strany poptávky. A v neposlední řadě prezident Nicolas Sarkozy právě na tomto základě v roce 2007 vyšel z voleb coby "prezident posilující kupní sílu", napsal pro Frankfurter Allgemeine Christian Schubert.

Jeden čtenář mi posílá odkazy na internetové články o nezaměstnanosti. Nedá mi to a k jednomu z nich se musím vyjádřit.

Předchozí části tohoto seriálu jsouZDE ZDE ZDE ZDE ZDE ZDEZDE ZDE ZDE

KD│ V těsné blízkosti říčního přístavu Chabarovsk stojí plno krabic z vlnitého plechu. Všechny nabízejí "cesty do Číny". A vlastně jedinou cestu. Ráno z Chabarovska trajektem na druhý břeh Amuru, autobusem do bazaru ve Fu-ťienu. Nocleh. A druhý den ráno zpět k trajektu. Jízdenka stojí 1 800 rublů (zhruba 1 200 korun) na osobu, napsala Ludwika Włodek-Biernat pro Gazetu Wyborczu.

Jezdí každý, kdo jen má sílu a peníze na lístek. Každý Rus má právo co 30 dní bezcelně dovézt 30 kilogramů čínského zboží. "Vozí se vše: Oblečení, televizory, varné konvice, dlaždice, elektronika. Jednou dokonce přepravovali lednici," říká kapitán hydroplánu, který létá na trase Chabarovsk - Fu-ťien dvacet let. "Vozí pro sebe a pro přátele. Ale někteří hned za hranicí vše odevzdají domluvenému Číňanovi, který zboží rozprodává dále do Ruska."

Přiznání: Když jsem dostala do ruky knihu Zbyňka Zemana Edvard Beneš, politický životopis, byla jsem naplněna skepsí. Byla jsem totiž přesvědčena, že je to jedna z dalších knih, naplněna „tatíčkováním“, v těchto krajích tak oblíbeným a také „panem presidentem Benešem, co by na to on řekl“, jak kdysi naříkávala moje sousedka. Hluboký omyl.

Každý národ má takovou budoucnost, jakou si zaslouží. V ČEZku bůh osudu nese jméno Nucleus. Zatímco poslepu vrávorá šejdrem, ohlíží se do stran dvěma obličeji, které jsou si navzájem k nerozeznání podobné - jeden září modře a druhý oranžově. Poté, co ČEZké úřednické úřady prakticky bez diskuse odkývaly ruskoněmecký projekt plynovodu Nord Stream, čímž de facto rozhodly, že se stát posune ještě více na periferii Unie, zbývá zjistit, k čemu jinému než k předzpracování ruských surovin pro německou ekonomiku se vůbec ještě marginalizovaná země hodí. Mnozí zvolenci, nezvolenci, jakož i jiní nezvedenci mezitím dospěli k názoru, že se ČR na okraji eurasijských produktovodů může stát v jádru spokojenou energetickou mocností.

Oranžová programová konference se jen hemžila kritikou velmi rozšířeného rádoby odborného názoru, že máme vlastně jenom čekat oživení na trzích, protože jakékoliv rozhodnutí české vlády nebo jiné domácí politické opatření vlastně nemůže mít na stav našeho hospodářství a potažmo celé společnosti vlastně žádný vliv. Oranžoví se bili v prsa jednotlivě i jako jeden muž a možná i žena, že oni čekat nechtějí a nebudou. Je to velmi chvályhodné, kdyby se nezdálo, že jejich prohlášení jsou jen mechanickými opozity k tvrzením jejich politických soupeřů.

K. H. Borovský: Píseň Čechů r. 1850

Havlíčkův epigram, použitý jako titul Břetislavem Rychlíkem i Štěpánem Kotrbou naráží na Havlíčkovy schwarzenberské současníky, ministerského předsedu, generálmajora FELIXE (1800 – 1852), který byl hlavním velitelem vojenské akce proti maďarské revoluci 1848 a salcburského arcibiskupa BEDŘICHA (1809 – 1885), oba z hlubocko-krumlovské větve Schwarzenbergů. Zatímco ten první byl po roce 1848 „normalizátorem“ prvního sledu, na jehož práci navázal neblaze proslulý kancléř Alexander Bach, ten druhý měl i své světlé stránky; byl to staročech, který se zasazoval o to, aby se František Josef I. nechal korunovat českým králem a na Karlově učení prosazoval vznik české univerzity. Čímž byl spíš než příslušníkům vlastní hlubocko-krumlovské větve podoben výhonkům druhé větve rodu, větve orlické.

Pan Kotrba má pravdu v tom, že zákon č. 61/1918 Sb. zrušil nadobro užívání šlechtických titulů. Otázka je, jaký význam takový zákon má – šlo spíše o akt politický podmíněný dobovými okolnostmi, a přijde mi asi stejně smysluplný jako „rušit“ církevní čestný titul msgre., zdvořilostní oslovování madame apod. Existence šlechtických rodů je historická skutečnost a pochybuji, že ji lze zákonem efektivně „rušit“.

Představovat čtenářům Britských listů jejich pravidelného autora, jimž JUDr. Miroslav Polreich byl, jest a zajisté ještě zůstane, znamená pro ně objevování Ameriky čili poučování o tom, že mezi dirigentovy opory v symfonickém orchestru patří houslisté. Proč si ho tedy připomínat? Nikoliv biograficky leč bibliograficky.

Nedávno totiž vydal publikaci – míněno doslova, neboť onen ediční počin se neobešel bez investice z vlastní kapsy, jak se ostatně dnes už takřka běžně stává – kterou nazval naprosto přiléhavě „Utajená zákulisí“. Nejde o žánr detektivně – špionážní, ač by se tak okometricky mohlo zdát, ale ani memoáry, zasvěceně usuzujíc podle pohnutých osudů jmenovaného. Přesto nelze popřít, že i ty se v oné citované knize z  produkce pražského nakladatelství Petrklíč prosazují a zhodnocují. Třeba již uvozující gratulační douškou slovutného Zbigniewa Brzezinského, s nimž ho pojí dlouholetý kolegiální vztah ještě z doby jeho amerického angažmá.

Více než 80 rektorů britských univerzity nyní má vyšší plat než britský ministerský předseda. Přitom na anglických univerzitách nyní probíhají drastické škrty a dochází k propouštění univerzitních učitelů.

Nejlépe placený britský univerzitní rektor vydělává 474 000 liber ročně, a 19 dalších rektorů má plat vyšší než 300 000 liber ročně. Plat britského premiéra Gordona Browna je 197 000 liber ročně.

Ahoj Honzo (Paule), nebudu předstírat, že se neznáme dlouhá desetiletí, z dob našich studií na AVU Praze.

Mám radost, že vyzýváš lidi ke kreativní činnosti. Mám radost, že ve čtenářích Britských listů chceš vyvolat řetězec jejich osobních asociací. Mám radost, že v těchto lidech hledáš jejich vlastní vzpomínky a chceš probouzet paměť. Mám radost, že je učíš rozeznávat jaký je rozdíl mezi sochou, objektem a instalaci. Mám radost, že dnes po cca 40 letech , zde opět razíš myšlenku německého konceptuálního umělce Josepha Beyuse že umělci mohou být všichni. I když se ve svém textu "Vytvořte fotografickou „sochu“" se o něm „taktně“ nezmiňuješ! Což bych mohl parafrázovat titulem písně Mejly Hlavsy - Už si nevzpomínám, je to nebezpečné. Mám radost, že se vciťuješ do role kurátora, tedy raději s menší odpovědností raději jen do role kordinátora, produkčního.

V lednu 2010 přispělo finančně na Britské listy 174 osob celkovou částkou 34369.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 1. 2010 částku 83 466.48 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.