Vážení členové Rady ÚSTR, jsme hluboce znepokojeni posledním vývojem kolem Ústavu pro studium totalitních režimů, který naznačuje, že smysl a účel tohoto ústavu, tak jak byl stanoven zákonem (zákon č. 181/2007 Sb.), nebude naplněn.

V tom případě by se z Ústavu pro studium totalitních režimů stalo tzv. badatelské a akademické pracoviště jiného typu, které by neplnilo své zákonem dané úkoly. Domníváme se, že stejnou funkci již plní Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, vedený dr. Oldřichem Tůmou. Jsme přesvědčeni, že doposud Ústav pro studium totalitních režimů pracoval velmi dobře a naprosto naplňoval účel, pro který byl založen.

Jak jste poznali, když jste dočetli tuto knihu, Lolita komplex francouzského fotografa, překladatele, tvůrce komiksů a spisovatele Romaina Slocomba (nar. 1953) je řemeslně dobře zvládnutý a čtivý text z oblasti zábavné literatury. Kniha má rysy thrilleru i erotického románu, přitom je to však zajímavý hybrid.

Omlouvám se. Omlouvám se gayům - svým přátelům i všem ostatním. Omlouvám se členům církví - těm, které znám i těm, které neznám. Omlouvám se židům - těm v politice i mimo ni. Omlouvám se občanům. Omlouvám se za důsledky svých slov.

K tomu: Topolánek: "Premiér je žid, který uhne kvůli svému charakteru" ZDE

Bohužel, je to tak. Za těch zlých komunistů nás učili, že máme pomáhat starým lidem do schodů, leckdo měl doma ještě prvorepubliková vydání Rychlých šípů, kde kluci rovněž dělali dobré skutky, dnes bychom moderně řekli, že byli sociálními dobrovolníky :) Uplynulo dvacet let od šaškárny zvané Sametová, dvacet let, kdy se všude prosazuje princip ostrých loktů, majetku a peněz, tvrzení že "s poctivostí nejdřív pojdeš" a že "každý se má starat sám o sebe", píše čtenář Jan Čihák (*1978).

Dříve narození pamatují na slavnou éru vtipů o radiu Jerevan, které nejdříve ohlásilo zaručenou zprávu a potom k ní vysílalo opravy a dementi. Nyní se něco krutě obdobného vydařilo společnému úsilí francouzských a španělských bezpečnostních složek.

V sobotu ráno jsem vyvolal pozdvižení v knihkupectví, kde si pravidelně kupuji některý ze španělských deníků. Než jsem došel od regálu s novinami k pokladně, tak jsem se posměšku prostě neudržel. Na titulní straně El País stejně jako většiny listů byla fotografie pěti mužů, jak kráčí od pokladny v supermarketu a v jednom nákupním vozíku mají karton plechovkového piva. Pod fotografií byl tento popisek: Pohled na pět příslušníků ETA na videozáznamu, rozšířeném francouzskou policií.

Přiznávám se, že i tak nějak uniklo, že i voda má svůj den. 22. březen je Světový den vody a možná, že jsem se díval nepozorně, ale kromě několika kampaní na téma balená versus ta z kohoutku, o kterých jsem psal v příspěvku „O vodu jde až v první řadě“ a několika otevřených dveří a ekologických setkání se mi zdá, že se tento sváteční den s naší společností jaksi minul. Vzhledem k tomu, že v každý z nás je z více než dvou třetin z vody, pokládal bych to za ještě lepší důvod k oslavě než MDŽ, i když žen je celkově také větší půlka populace.

Ekumenická akademie a česká koalice Social Watch zvou na seminář Lidé na prvním místě: Řešením současné ekonomické a ekologické krize je investice do lidí. Odstraňování chudoby a genderové nerovnosti

30. března 2010, od 18:00 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, Sněmovní 1, Praha 1, sál 205. Seminář je věnován představení nové zprávy mezinárodní sítě Social Watch o stavu sociálních a ekonomických práv v České republice a ve světě v době krize, zejména s ohledem na odstraňování chudoby a nerovnosti mezi muži a ženami. Zpráva v českém jazyce poukazuje na to, že správnou investicí, která dokáže překonat současnou ekologickou a ekonomickou krizi, je investice do lidí. Obsahuje národní zprávy a mezinárodní srovnání statistických údajů o ekonomické, politické, sociální a lidskoprávní situaci, a také o dopadech ekonomické a ekologické krize.

V průběhu let 2004-2007 pracovalo v České republice přibližně 400 severokorejských děvčat. Převážná část byla zaměstnána u několika firem ve východních Čechách a středočeském Žebráku jako šičky technické konfekce, několik jich pracovalo v pražských pekárnách. Ve stejné době se některá americká a česká média začala zabývat poměry, za nichž u nás Korejky pracovaly. Co spustilo tuto kauzu?

Na začátek zpráva: O mentalitě a inteligenci českých uživatelů facebooku vypovídá, že stránka "Jejich revírem je Kaufland, jejich tempo je vražedné - DŮCHODCI!", která byla vytvořena 19. března 2010, má dodnes 152 930 fanoušků (update 25. 3. 2009 - k dnešnímu dni má skupina už 207 634 členů ! Jde o jednu z největších českých skupin na Facebooku). Obsah této stránky je plný posměvačného, nenávistně agresivního antigerontismu. Prý "tahle skupina nebyla založena za úkolem něco řešit, ale pobavit ".

Nedá mi, abych při té příležitosti nevzpomněl na "dokumentární" film Český sen, ve kterém filmaři Remunda s Klusákem se také snaží diváky pobavit...

Rád věřím, že se laskavý čtenář po spatření tohoto titulku upřímně vyděsil. Buď autor článku nemístně provokuje nebo se zbláznil. S jistotou mohu pochopitelně vyvrátit pouze první z uvedených podezření. O tom dalším nechť si čtenář udělá obrázek sám.

S velkým zájmem jsem si přečetl článek pana Milana Daniela „Arogance moci a politická diskriminace, řekl soud“ a dychtivě jsem se pustil do čtení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4.12.2008, č.j. 11 Ca 157/2008 - 37 (ano – opravdu jde o víc jak rok starý rozsudek), abych si vychutnal, s jakou otevřeností a přímostí se soud pustil do zlořádu ve veřejné správě.

Několik svých předešlých článků v Britských listech jsem věnoval tématu šikany českých občanů německými policejními orgány v civilu, bez jakéhokoli viditelného označení. Kritizoval jsem zároveň nedostatečnou podporu, které se jim dostalo ze strany jejich vlastních politiků. Ať už třeba ministrem zahraničí Janem Kohoutem, jenž „sklapl kufry“ před svým německým protějškem Quidem Westerwellem, anebo ministrem vnitra Martinem Pecinou, kterému je – podle jeho vlastních slov – celá záležitost „jejich (rozuměj německou) politikou, mají na to právo a ty kontroly nezruší“, jak už věděl dopředu.

tisková zpráva

Ve středu 24. 3 se bude konat ve 20.00 (symbolicky v čase dopadu prvních raket na tehdejší Jugoslávii) před velvyslanectvím Srbské republiky pietní akt stoupenců Srbska za oběti útoku NATO na Jugoslávii v roce 1999. Jeden z nich, Jaromír Foldyna, píše:

24. března před jedenácti lety zahájilo NATO útok na Jugoslávii. Bombardovali režim, rozbíjeli mosty a nemocnice, oběťmi však byli nevinní lidé. Bez vyhlášené války, v rozporu s mezinárodním právem, bez mandátu RB OSN dopadly první rakety a bomby na Jugoslávii.

NATO ve své zakládací smlouvě z roku 1949 se zavázalo v Prvním článku, že se zdrží v mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN. Tak bylo bombami porušeno před jedenácti lety mezinárodní právo, míní Jaromír Foldyna.

Francouzská pravice musela s pravdou ven. Prohrála volby. Sice jen regionální, ale ty jsou jako obvykle indikátorem příštích parlamentních voleb. Podle prvních odhadů institutu OpinionWay jsou výsledkem 54,3% pro socialisty a jejich spojence proti 36,1% pro pravici, Národní fronta získala 8,7%.

Na okraj "greerovské" debaty o tom, zda a případně jak lze vůbec používat jazyk termodynamiky v interdisciplinárním módu, je vhodné připojit několik stručných poznámek věnovaných průkopnickému dílu amerického systémového teoretika Howarda Oduma.

Voliči levice a pravice u nás představují už dlouhodobě dva početně vcelku vyrovnané soubory, a to přesto, že česká populace je v rovině svých postojů spíše levicová. Běžně tento rozpor vidíme u studentů vysokých škol, kteří velice často volí pravici, naprostá většina z nich však odmítá platit školné. Položme si otázku, jaké motivy vedou ty naše spoluobčany, kteří ve volbách volí pravicově. Je třeba předeslat, že jejich motivy jsou velice různorodé a určitou úlohu v konečném rozhodování sehrává mediální manipulace.

která se uskuteční 27. a 28. března 2010 v Klubu Lávka na Novotného lávce 1, Praha 1.

Akce je zajišťována Evropským sociálním fórem ve spolupráci s Českým sociálním fórem a volně tak navazuje na lednovou akci, která se rovněž konala na Novotného lávce. Tentokrát bude ale zastoupení z celé Evropy. Cílem konference je propojení sociálních a ekologických hnutí, obzvláště ze Střední a Východní Evropy, s vizí účasti na Evropské sociálním fóru, které se bude konat 4. července v Istanbulu.

V důsledku mé účasti na říjnovém setkání, které jsem zachytil ve svém příspěvku Vzpomínky na budoucnost, jsem obdržel další pozvání na pracovní setkání a diskusi na téma: Jsme na jedné lodi?!?, a to do hotelu Krakonoš v Mariánských Lázních. Setkání opět připravila Společnost pro evropský dialog (SPED), tentokrát v úzké spolupráci se zastupiteli zvolenými na kandidátce KSČM do krajského zastupitelstva Karlovarského kraje, společně s bavorským Kurt Eisnert Verein a s nadací Rosy Luxemburgové. Mělo jít o výměnu názorů na projevy a dopady hospodářské krize na společnosti v Bavorsku a v České republice s důrazem na pracující, sociálně slabé, důchodce, nezaměstnané, mladé lidi, roli levicových politických reprezentací na místní a regionální úrovni; politické nástroje; úspěchy a prohry. Dále si setkání kladlo otázky, zda se nabízejí spíše evropské nebo národní přístupy či levicová nebo pravicová řešení krize a samozřejmě otázku, zda existují společná levicová poučení.

Jednou z českých rarit je lpění na školské latině jako dorozumívacím jazyku mezi lékaři. Symbolická obliba mrtvého jazyka v české lékařské obci poskytovala doktorům pochybnou výhodu, neboť laik u nás chronicky nerozumí tomu, o čem bílé pláště mluví.

Cože se to rozhořelo? Snad lítý boj, či ne? Vskutku ne, jde vskutku o BOK, což představuje zkratku, znamenající v hojně rozšířené lidomluvě boj o koryta. Takže nakonec přece jen i ten boj... A dosti nesmlouvavý až nevybíravý, a to se teprve vyrazilo do útoku! Což teprve na čáře zteče? Ani se netřeba ptát, zda chutná moc, jak moc chutná resp. na kolik vyjde. Jsme tu přece dennodenně svědky změny dresů či jejich odkládání při přestupu mezi kandidáty, ale opravdu naprosto nezávislých na nikom a na ničem, krom životního standardu, odrážejícího nadstandardní příjmovou skladbu.

Sotva zmizela z obchodních domů vánoční výzdoba, a poslední Valentýnské srdce našlo šťastného příjemce, už jsou v regálech pečlivě sešikovány řady čokoládových zajíčků a srovnány krabice pestrobarevných cukrovinek vábících oči dětí. Blíží se Velikonoce, nejvýznamnější křesťanské svátky připomínající výjimečnou událost, která podstatně ovlivnila vývoj našeho myšlení a kultury.

Sotva začalo jaro a odtál sníh, už se ježnickým lesem na okraji města Krnov zase ozývají na kilometry daleko brutální zvuky motorek a plundrování zbytků přírody, určené vlastníkem, totiž Krnovem, k poklidné rekreaci slušných lidí, pokračuje s arogancí buranské české mentality dál a dále. Mám otevřené okno a jarní zpěv ptáků je stále přehlušován zvukem motorek. Co na tom, že do lesa se na motorce nesmí, že tu jsou závory a značky?

Doplnění k personalistice  

2. Kandidát neví, o jakou práci má nebo nemá zájem

Pojem „Nemá zájem“ je diskutabilní. Je jednoduché něco takového ponášet, aniž bychom o dotyčném uchazeči cokoliv věděli. Stává se, že nezaměstnaný člověk hledá jakoukoliv práci a je mu v podstatě jedno, co bude vykonávat, zajímá se proto o jakoukoliv pozici ve firmě a může to budit dojem, že neví, co vlastně chce.

Je zjevné, že ČEZ se v současnosti snaží o minimalizaci škod a odvedení pozornosti od podstatných závěrů zprávy expertů norské firmy DNV o ČEZem plánované polovičaté modernizaci elektrárny Prunéřov. V reakci na tiskovou zprávu ČEZ bychom chtěli upozornit na následující skutečnosti.

V lednu 2010 přispělo finančně na Britské listy 174 osob celkovou částkou 34369.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 1. 2010 částku 83 466.48 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.