To jsou otázky, které položil v nejnovějším vydání anglické mutace Britských listů Focus on the Czech Republic z úterý 9. března Čechům z ČR i ze zahraničí Fabiano Golgo.

"Je pochopitelné, že majitel podniku si může beztrestně vybírat svou klientelu, tak jako si vybíráme lidi, které si zveme domů na návštěvu," píše neuvěřitelně ve svém článku o tom, jak v Praze nepustili mladé vzdělané Romy do zábavních podniků Kateřina Švidrnochová. Znovu to poukazuje buď na neuvěřitelnou nevědomost lidí, kteří se v ČR zabývají otázkami týkajícími se Romů, anebo na vyložený rasismus.

An English version of this article is in

Nemohu nereagovat na pana Čulíka, který vytrhl jednu větu z kontextu a postavil na ní slovní útok vůči mému článku. Už proto, že od šéfredaktora Britských listů bych toto nečekala. Samozřejmě, že nevpustit kohokoliv z jakéhokoliv důvodu (ať už rasového, náboženského či jiného) je v České republice nezákonné a protiprávní, ale BOHUŽEL pochopitelné. Protože zkuste být v České republice Romem a domáhat se spravedlnosti.

K článku pana Čulíka "Ne, není to nepochopitelné, je to protizákonné" bych přidal ještě jednu poznámku – dle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je v § 6 zakotven široce pojatý zákaz diskriminace spotřebitele , včetně diskriminace při poskytování služeb, píše Jan Potměšil.

Dle doktríny poskytovatel služby nesmí mj. odmítnout poskytnutí služby, které je v jeho provozních možnostech .

Malá poznámka k článku pana Potměšila "Jak se bránit rasisitickým majitelům ..." .

Když tak skvěle zná povinnosti provozovatelů pohostinských a zábavních podniků, mohl by jim i poradit jak se bránit tomu, že si k nim navyknou chodit hosté, kteří je svým chováním, byť nepřekračujícím zákony, ale hlučným a naprosto obtěžujícím, často spolehlivě připraví o většinu ostatní klientely. Škoda, že se na problém nikdo nepodívá i z této druhé stránky, píše Martin Hrabec.

Pozn. JČ: Samozřejmě se na tento problém díváme i z této druhé stránky. Hlučnost restaurací a jejich hostů je vážný problém, který české úřady nechávají běžně bez řešení. Je ovšem na občanech, aby si vynutili účinná opatření. Zkuste si v Británii hrát v restauraci hlučně do noci, okamžitě budete mít na místě policii. Proč to nejde v ČR?

Je to generace, která má pocit, že je v ČR doma, anebo se tam narodila, avšak byla vychována s asijskou pracovní etikou. Intenzivně a odpovědně se věnují svým studiím a budou takoví i jako dospělí při své práce. Bude za patnáct let vládnout v České republice "Obama" Nguyen?

Plné znění publikováno v anglické příloze

První část překladu studie Victora Wallise pro Monthly Review naleznete ZDE

Politika omezení spotřeby energie

Už celé dekády si každý marxolog vymýšlí vlastního Marxe. Victor Wallis ZDE a ZDE se (i když vůbec ne jako první) rozhodl ukázat, že skutečný Karl Marx byl prý vlastně už před nějakými stopadesáti lety ekologem. Tuto milosrdnou lež je mu však namístě odpustit a všímat si míst, kde analyzuje spíše reálnou situaci nežli vytoužený sen - a kde je tedy skutečně originální.

Bývalý americký prezident George W. Bush se obrátil s přímou prosbou na šéfa britských konzervativců Davida Camerona, aby přiměl své severroirské politické partnery, aby podpořili severoirský mírový proces. V Americe totiž vládnou silné obavy z nového volebního paktu britských konzervativců s ulsterskými unionisty.

George W. Bush mimořádně apeloval na Davida Camerona, aby naléhal na své unionistické partnery, aby podpořili konečnou etapu 15 let dlouhého úsilí o trvalé narovnání v Severním Irsku. Bush v pátek zatelefonoval Cameronovi, aby přiměl šéfa ulsterských unionistů Sira Rege Empeyho, aby v úterý v severoirském shromáždění hlasoval pro mírový proces.

V roce 2005 prošly desetitisíce Iráčanů peklem sebevražedných atentátníků, aby hlasovali při volbách - šiité podle instrukcí svých kněží, sunnité volby bojkotovali - a aby tak dokázali, že je Irák "demokracie", píše v deníku Independent Robert Fisk. Minulou neděli to Iráčané zopakovali - nejméně 24 osob bylo usmrceno. Zase se pokoušeli volbami dokázat, že je Irák "demokracie".

Strávil jsem opět milý týden jarních prázdnin v útulném rakouském horském azylu, kde nehledě na „hochsezone“ panuje milý klid a hlavně tam není o české politice ani vidu, ani slechu. Ihned po pozdním nočním návratu do Prahy jsem si neopatrně pustil televizi a uviděl jsem záznam z jednání našeho všemi milovaného Senátu na téma danění benefitů. To, co jsem unaveným zrakem po noční jízdě zahlédl a neunaveným sluchem zaslechl, mne dokonale vrátilo do domácí reality.

Nejprve jsem o tom nechtěl psát, ale když jsem si včera přečetl na nádraží v Krnově leták od železničních odborů, že budou stávkovat i za nás ostatní zaměstnance, změnil jsem názor. Proč mi někdo vnucuje svůj postoj k benefitům, a tím spíše železničáři? Co je jim do mne a mi do nich?

Se železničáři mám bohužel zkušenost jako zákazník Českých drah. Jako dlouholetý uživatel a znatel regionálních tratí kolem Olomouce (dojíždím 15 let Krnov-Olomouc, jezdíval jsem každý všední den Olomouc-Kojetín a Olomouc-Uničov), jsem se naučil České dráhy a jejich zaměstnance téměř nenávidět. Běžná zpoždění na trase Krnov-Olomouc byla kolem deseti patnácti minut (díky čemuž jsem celé měsíce nemohl stihnout svůj autobus domů a chodil jsem - cca 5 km - pěšky nebo jezdil za 130 Kč taxíkem), úroveň WC, sedadel atd. byla hrozná a vztah personálu vůči cestujícím ještě horší: absolutní lhostejnost, žádná potřeba něco vysvětlovat.

An English version of this article is in

Pamatujete si ještě na onen často odvysílávaný telefonický rozhovor Josefa Větrovce, bývalého proděkana Vysoké školy Karla Engliše, s pražskou advokátkou Hnilicovou, která mu měla opatřit od své známé na státním zastupitelství (kdopak to asi je?) kopii vyšetřovacího spisu? O tom, že ona ještě nemá titul Ph.D, protože ji od zkoušky vyhodili, a práce, kterou vytvořila je, podle jejích odvysílaných slov „na hovno“? Ale tehdy ještě proděkan slíbil, že to zařídí, neboť „to umíme“…

1. Pro jaké úbytě zanikla „Masarykova republika“?

To, co považuje čtenář Petr Nachtmann za odpuzující na Britských listech, je, jak píše "žebrání o finanční příspěvky".

Jasně. V českém kontextu je nezvyklé, obracet se na veřejnost, aby si financovala vlastní nezávislý časopis. Je to vlastně trapas, požadovat od lidí, aby financovali, co čtou.

Avšak co nám zbývá. Časopis bohužel - už skoro patnáct let - vydáváme, většinou bez rozpočtu. Základní náklady však z něčeho uhradit musíme.

V současnosti nás čekají tyto jednorázové výdaje: účetnictví za rok 2009: 35 000 Kč. Nový redakční laptop: 20 000 Kč, nezbytné programovací úpravy: 20 000 Kč. Celkem: 75 000 Kč.

Naštěstí to není tak horentní částka jako na podzim, kdy bylo nutno obnovit naše servery, které nevyhovovaly intenzivnímu provozu, a čtenáři nám - překvapivě a zavazujícím způsobem - rychle potřebně finanční prostředky poskytli.

Nicméně jsme nyní nuceni se znovu obrátit na čtenáře s - krátkodobým -. apelem, aby mírně zvýšili finanční příspěvky na Britské listy, máme-li být schopni časopis provozovat i nadále - což znamená schopnost platit provozní poplatky..Potřebujeme je minimálně zvýšit aspoň o třetinu, tedy o cca 10-15 000 Kč měsíčně. Kdyby věnovalo pravidelnou stovku měsíčně dalších cca 100 - 150 lidí, pomohlo by to vydatně. Děkujeme.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2.

Jan Čulík, šéfredaktor

Tak jsem se v létě 2009 znovu toulal po krásné české zemi, navštívil zříceninu hradu Košumberk a znovu jsem přitom přečetl skvělou knihu Jiřího Šotoly Tovaryšstvo Ježíšovo. Historický román vydal autor v roce 1969, odehrává se v letech 1667 až 1692 – základní myšlenky jsou nadčasové, a mě napadlo moc dalších souvislostí se současností.

Organizace NWOO pořádá v pondělí 15.3.2010 od 17h na Palackého náměstí v Praze demonstraci s podtitulem Irák na prodej.

Chceme dát veřejně najevo, že:

Protestujeme proti už 7 let trvající okupaci Iráku americkou armádou a jejími spojenci včetně České republiky.

Energetická firma E.ON oznámila v Británii, že s platností od 31. března 2010 sníží ceny zemního plynu pro domácnosti o 6 procent. Znamená to, že průměrné roční náklady na spotřebu plynu na jednu britskou domácnost poklesnou o 42 liber (cca 1300 Kč).

V ČR však firma E.ON naopak zemní plyn zdražuje.

V minulých dnech snížily cenu zemního plynu pro domácnosti v Británii o 7 procent také velké energetické podniky British Gas a Scottish and Southern.

Nové vydání anglické přílohy Britských listů Focus on the Czech Republic přináší mj. rozsáhlou reportáž Fabiana Golga o českých Vietnamcích, názory mladých Čechů žijících po světě na Duškův útok na homosexuály v Českých drahách a názory pěti náhodně dotazovaných Čechů ohledně toho, zda by měli mít muslimové právo postavit si v Brně mešitu.

Příčiny vzniku válek jsou zjevně fiktivní, zjevné a skryté, někdy i fiktivní skryté. Válka proti Iráku začala jako pokračování americké agresivní diplomacie jako "pokračování politiky jinými prostředky". Přípravy na válku a její zdůvodnění občanům neprobíhaly jen v Pentagonu, ve Washingtonu či Londýně, ale některých se aktivně účastnila i zpravodajská a diplomatická komunita v Praze. Povím vám nyní příběh počátku této války, do kterého byly díky jednomu iráckému studentovi ČVUT náhodou a nechtěně zapojeny i Britské listy.

KD│ Když Alexandr Gercen před sto lety hovořil ke skupině anarchistů o tom, jak svrhnout cara, připomněl svým posluchačům, že není jejich věcí zachraňovat umírající systém, ale nahradit ho: "Myslíme si, že jsme lékaři. Jsme nemoc." Všichni, kdo se podílejí na odporu proti politickému a globálnímu kapitalismu, musejí uznat, že jeho tělo je mrtvo. Měli bychom přestat plýtvat energií na pokusy o reformu nebo výzvy k ní. To neznamená konec odporu, ale jeho velmi odlišnou formu. Znamená to zaměřit naši energii na vybudování udržitelných komunit schopných přestát nadcházející krizi, protože bez úsilí o spolupráci nebudeme s to přežít, napsal Chris Hedges pro časopis Adbusters.

ŠOK│ V rámci předmětu Konflikty v mediální komunikaci na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha uslyšíte profesora sociologie a publicistu, komentátora deníku Právo, spolupracovníka Britských listů, autora knih Soumrak sociálního státu, Politika s ručením omezeným, Až na dno blahobytu a Abeceda prosperity.

Prof. PhDr. Jan Keller, CSc.
Arogance financí
aneb Sociální stát ve službách zisku

v úterý 16. 3. 2010 11:30-13:05

1. O tom, kdo „doma“ rozbíjení společné monarchie státoprávně začal

Ve čtvrtek 4. března se v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR konala konference "Evropa jako cíl" zaměřená na širší pojetí otázky evropské bezpečnosti. Akci uspořádala iniciativa Ne základnám ve spolupráci s Masarykovou demokratickou akademií a konala se v místnosti č. 205, neboli v poslaneckém klubu ČSSD, od 16:00 hodin. Konference se zúčastnil politolog Oskar Krejčí, analytik Bedřich Růžička, publicista Štěpán Kotrba a poslanec Lubomír Zaorálek.

Na úvod jménem pořádajících organizací účastníky přivítali Jan Májíček, který zdůraznil úspěch české občanské společnosti v podobě ukončení projektu výstavby brdského radaru, a předseda MDA Jan Černý, jenž upozornil na skutečnost, že jeho organizace podporuje občanskou společnost a participativní demokracii.

audiozáznamy všech vystoupení ZDE

Druhý únorový víkend pořádalo Slovo 21 každoroční setkání romských studentů, kteří chtějí studovat na vysoké škole. Přijelo 22 studentů či absolventů středních škol, především z Brna, Pardubic a Prahy.

An English version of this article is in

V předvečer Mezinárodního dne žen a za zvuků Písně práce se rozloučilo v sobotu tisíce lidí ve vídeňském simmeringském krematoriu se 72letou Johannou Dohnalovou. Tuto první rakouskou ministryni pro ženy, která zemřela nečekaně 20. února, uvedl po prvé do vysoké vládní funkce státní tajemnice v roce 1979 tehdejší sociálně demokratický spolkový kancléř Bruno Kreisky. Její kariéra pak vyvrcholila v letech 1990 až 1995, kdy se Dohnalová stala ministryní pro ženy ve vládě Franze Vranitzkého.

Inspirací k titulku je mi poslední věta v poznámce Jana Čulíka „Britské firmy plyn zlevňují, české zdražují“, kde upozorňoval, že zatím co ceny zemního plynu v ČR stoupají, v Británii je tomu naopak. Spotřebitelé tam za plyn nejnověji zaplatí až o sedm procent nižší sazbu. „Jak dlouho si to Češi nechají líbit?“, ptá se Čulík závěrem a mne přitom napadlo, že toho je ve skutečnosti mnohonásobně víc, kvůli čemu by si měli občané České republiky tuto otázku pokládat.

An English version of this article is in

Nebyl jsem asi jediný, na koho čekal ve schránce dopis od NaturaMed Pharmaceuticals s.r.o  se zdánlivě důvěryhodným obsahem označeným jako Spotřebitelský průzkum 2010, aneb klinická studie blahodárného účinku Omega 3. Vědí ti vykutálení obchodníci, jak mají zboží zabalit do líbivého balíčku, a já se neustále podivuji nad tím, že obchod s lidskou blbostí, a co je nejhorší i s lidskou bolestí, u nás stále kvete. Čím to asi je?

Nedávno vydaný knižní soubor statí Jakuba Češky Falešná paměť literatury poukazuje k symptomatické tendenci české literární kritiky a historiografie stávat se „zachráncem“ literárního textu, ať již je toto mesianistické gesto činěno ve jménu ohrožené, nerozpoznané, nedoceněné či naopak přeceněné atp. kvality, autenticity, etičnosti, původnosti, heroičnosti, velikosti osobnosti či naopak míry odosobnění, (tajemné) špatně zrealizované autorské intence atd. „Chráněn“ je tak text a potažmo autor před kýčem, relativitou, předstíráním, manýrou, banálním či naopak nedostatečně kritickým výkladem, neinspirovanou akademickou literární teorií a podobnými instancemi, jež jsou vnímány jako ohrožující či škodlivé.

Tato filmová miniatura Dominiky Švecové vznikla před dvěma lety jako studentské cvičení na katedře dokumentárního filmu Edinburgh College of Art. Původně neměla být delší než tři minuty, ale vznikl z ní nakonec šestiminutový, hluboce empatický, mírně ironický, avšak sympatizující, skoro až hrdinský portrét romské "matky pluku", čtyřicetileté Ivety, dominující slovenské romské rodině, která dnes žije ve skotském Glasgow. Na filmu se mi líbí, jak dokáže v inteligentní zkratce vyhmátnout lidství osob, které zobrazuje, ukazuje s pochopením, jak mnoho máme všichni společného. Film byl vybrán pro prestižní program "Scottish shorts" na loňském Edinburském mezinárodním filmovém festivalu. Obecenstvo v přeplněném sále na některé sekvence živě reagovalo, občas smíchem. Zaujala mě poznámka Dominičiny učitelky na Edinburgh College of Art: "Na tom filmu je mj. pozoruhodné, jak jsou ti Romové na sebe hrdí, jak se jim zde ve Skotsku na rozdíl od rodného Slovenska vede dobře." (Ano, na Slovensku pravidelně celá rodina hladověla, když přijeli do Skotska, děti nemohly pořádně jíst, protože neustále zvracely, trvalo to pár týdnů, než se to opravilo.) "Přitom oni jsou neuvěřitelně chudí."

Nabídli jsme film českým proromským organizacím; odmítly ho, je prý příliš romský. Holt je pro české proromské organizace autentický portrét romské rodiny přijatelný zřejmě jen potud, pokud se chová jako bílí Češi... :)

V lednu 2010 přispělo finančně na Britské listy 174 osob celkovou částkou 34369.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 1. 2010 částku 83 466.48 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.