Můj otec se někdy v polovině 90. let rozčílil, když 60% občanů odpovědělo, že považují za lepší nový režim a 40% režim komunistický. Mně tenkrát připadal poměr 60:40 ve prospěch toho nového celkem realistické a střízlivé hodnocení. Podle Františka Nevařila by dnes vycházel tak sotva na 10:90.

Nevařilův text je, jak říká v titulku, zaujatý. Přesto jej z několika dobrých důvodů nelze přejít. František Nevařil je kvalifikovaný (byť zaujatý) ekonom a řada jeho tvrzení a závěrů je podložena reálnými čísly, reálnou zkušeností a přesvědčivými argumenty. Artikuluje pocity a názory zdaleka ne nepodstatné a průběžně rostoucí části občanů. Radikálnost jeho kritiky koresponduje s radikálně se měnícím hodnocením současného režimu. A jeho vývody mohou spoluutvářet normativní východiska toho příštího. Zejména to je důvodem ke kritickému zamyšlení.

Nedá mi to, abych nereagoval několika poznámkami na text pana Přemysla Janýra - Obžaloba koho?

Můžu hned odpovědět - je to obžaloba takových lidí, jako je pan Janýr! Jsou to lidé, kteří nemají problémy ohledně vlastnictví výrobních prostředků. Výrobní prostředky patří těm, kdo je vlastní, a vůbec není důležité, jak onen vlastník k výrobním prostředkům přišel, zda dědictvím nebo loupeží, krádeží nebo podvodem. Jednou prostě výrobní prostředky má, a soukromé vlastnictví je přece posvátné a nedotknutelné. Pokorně se skloňme před realitou. Kdyby chtěl někdo uloupit ono dříve uloupené, chová se nemorálně, a neuznává náboženská přikázání (a je asi potřebné a nutné zavřít ho doživotně do vězení).

Vysocí činitelé katolícké církve po celé Evropě se v neděli omluvili za to, jaký postoj jejich církev zaujala vůči pedofilním kněžím, a přiznali, že pedofilní skandály vážně poškodily morální autoritu katolické církve.

Ve velikonočních kázáních hovořili katoličtí arcibiskupové v Dublinu, v Edinburku, ve Vídni i v londýnském Westminsteru o nutnosti pokání, o hanbě a nedostatcích v katolické církvi. Požádali své kongregace o odpuštění a prosili, aby věřící církev v důsledku jejích dosavadních hříchů neopouštěli.

Podle českého práva neděláte nic špatného, když si pro vlastní potřebu z Internetu stáhnete volně přístupné video, nebo okopírujete knihu z knihovny, kterou nemůžete jinde sehnat. Tajně, bez účasti legitimních zástupců občanů - poslanců, vládami připravovaná mezinárodní dohoda ACTA si klade za cíl to změnit. Pokud projde, budete v takových případech za zločince. Smlouva požaduje, aby nekomerční kopírování pro osobní potřebu bylo trestným činem. A dále se žádá, aby za tento trestný čin hrozilo vězení, což zatím hrozilo jen za komerční porušování autorských práv ve větším rozsahu.

ACTA je mezinárodní smlouva připravovaná uzavřenou skupinou vyjednávačů a lobbistů. Je označována za obchodní dohodu, ve skutečnosti se ale jedná o právní dokument, který má výrazně změnit autorské zákony ve většině zemí světa včetně ČR dle představ velkých amerických nahrávacích společností.

Černošské děti dostávají od svých učitelů důsledně nižší známky než běloši. Učitelé je totiž podvědomě hodnotí podle automatických rasistických stereotypů.

Vyšlo to najevo při průzkumu, kdy vědci zkoumali známky, které dostávají britští školáci ve věku 11 let. Srovnali výsledky těchto dětí v celostátních písemných zkouškách, které se hodnotí externě, mimo danou školu, a v písemkách, které školáci psali ve třídě a které hodnotili jejich učitelé. Vyšlo najevo, že neférové hodnocení poškozuje budoucnost dětí.

Ze studie vyplývá, že černošské děti mají pravidelně lepší studijní výsledky při externích zkouškách než při písemkách konaných ve vlastní třídě. Opačné je to pro indické a čínské děti, jimž učitelé podvědomě vždycky dávají lepší známky. Ze studie také vyplynulo, že špatné známky dostávají i bělošské děti z chudých rodin.

Důsledky této rasové a třídní stereotypizace jsou nejsilnější tam, kde je ve třídě jen málo černošských či chudých dětí.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Na radu přátel jsem se ucházel o členství v Syndikátu novinářů ČR. 14 dnů po odeslání přihlášky mi byl doručen dopis podepsaný PhDr. Alešem Holubem, předsedou členské komise. Moje přijetí bylo zamítnuto. To je sice fakt nemilý, ale byl bych jej prostě vzal na vědomí. Co mne ovšem překvapilo je odůvodnění.

Jiří Paroubek v sobotním rozhovoru s redaktorem Práva prohlásil, že není znepokojen úspěchy SPOZ? Proč taky. A potvrdil své tvrzení zdůvodněním, že „o úspěších se hovořit nedá, zemanovci mě neznepokojují. Jestli dosáhnou mezi dvěma třemi procenty, bude to jejich maximum.“

Kdyby byl informovaný jako většina čtenářů Práva, tak by věděl, že v krajských pořadech Václava Moravce získává SPOZ buď více než 5 %, nebo 4,5 %. Jenže někdy je zřejmě lepší nevědět.... A čas nahrává Zemanovi, neboť teprve nedávno se konal ustavující sjezd SPOZ, Zemák krouží republikou, nejisté voliče ČSSD nevrátí do starých kolejí ani pietní vzpomínka na přebíhajícího ex-poslance R. Kopeckého.

Adresováno Janě Staňkové, okresní státní zástupkyni v Přerově

Vážená paní okresní státní zástupkyně!

Posílám Vám svá čtyři podání:

V březnu 2010 dosáhl podle interní statistiky Webalizer počet individuálních IP adres, z nichž si čtenáři otevřeli Britské listy, 201 773. Průměrný denní počet návštěv byl v březnu 2010 29 180. Celkem dosáhl počet přístupů na Britské listy v březnu 2010 čísla 904 599.

Podle serveru iAudit (zaznamenávajícího jen čtenáře z ČR) byl průměr 15 660 návštěv denně, 111 438 návštěv týdně (44 434 UV ze 36 882 UIP týdně), což činilo za měsíc březen celkem 504 571 návštěv, 138 863 unikátních návštěvníků (ze 111 252 UIP) a share 6,1% (9,0% UIP) všech uživatelů internetu v ČR. Meziměsíční růst ukazatelů serveru IAudit byl 6%.

Třiadvacetiletá izraelská novinářka Anat Kam, je od prosince tajně vězněna ve svém příbytku. Je obviňována, že prozradila vysoce důvěrné vojenské dokumenty, z nichž vyplývá, že izraelská armáda porušila soudní příkaz týkající se vraždění Palestinců na Západním břehu Jordánu.

Anat Kam byla proto v Izraeli obžalována ze zrady a ze špionáže a hrozí jí vězeňský trest 14 let. Proces s ní bude zahájen za 14 dní. Izraelský stát a ministerstvo obrany si vyžádaly soudní příkaz, který zakázal izraelským médiím, aby informovala o tom, že novinářka byla zatčena a z čeho je obžalována.

Osobní kazatel papeže Benedikta srovnal jeho kritiku a kritiku katolické církve ohledně sexuálního zneužívání dětí s "kolektivním násilím", jakým trpěli židé.

Otec Raniero Cantalamessa promluvil při modlitbách na Velký pátek v bazilice sv. Petra. Bohoslužeb se účastnil i papež. Cantalamessa se vyjádřil, že mu jeden židovský známý řekl, že mu obviňování papeže připomíná "ostudnější aspekty antisemitismu".

Cantalamessovy výroky rozhněvaly židovské organizace a osoby, zastupující oběti církevního sexuálního násilí.

Např. Stephan Kramer, generální tajemník Ústřední rady židů v Německu charakterizoval Cantalamessovy výroky jako urážlivé a odporné.

"Zatím jsem neviděl, že by byl Svatý Petr podpálen, anebo že by lidi páchali násilné útoky proti katolickým kněžím. Nemám slov. Vatikán se nyní snaží proměnit pachatele v oběti." Peter Isely, mluvčí za skupinu amerických obětí kněžské pedofilie SNAP, zdůraznil, že Cantalamessovo kázání bylo "drzé a neodpovědné". "Oni si tam pěkně sedí v papežském paláci, zažívají trochu nepříjemností, a chtějí se srovnávat s tím, že je někdo zatýká a posílá v dobytčácích do Osvětimi? To snad nemyslí vážně."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Sleduji se zájmem debatu o tom, co dobrého a špatného nám přinesl kapitalismus, o tom, že už někam odchází, pak zase o tom, že teprve přichází, že nám ještě ukáže… Občas je názor na kapitalismus nástrojem k zatracování nebo vynášení jiných –ismů, především pak minulých anebo k vizím o –ismech budoucích. Z celé té debaty je patrné, že kapitalismus se univerzálním pojmem v zásadě pro cokoliv, při pohledu zleva spíše pro zlo, při pohledu zprava spíše pro dobro, ale jinak mám pocit, že se přísným vymezením tohoto pojmu před začátkem podobných debat nikdo příliš netrápí.

Ježíš se naposled zvedl k hlavě kříže. „Otče,“ zvolal, „do tvých rukou poroučím svého ducha.“ Jeden z vojáků obešel kříž a chvíli pozoroval umírajícího. Pak se vrátil a lehl si na skálu.

Z Ježíšových úst zazněl poslední výkřik: „Dokonáno jest.“ Jeho tělo se svezlo dolů. Ježíš se vzdal smrti.

Ozval se zvuk, jako by pod zemí dusalo stádo prchajících zvířat. Čerstvý vítr ovál krátkým dechem rostlinstvo.

Země se třásla a úzká trhlina rozdělila zemi od západu na východ. Běžela od velké popravčí skály přes silnici a jeruzalémskou branou přes město do chrámu, kde roztrhla velkou oponu vnitřní svatyně od vrchu až dolů, a pokračovala dál k východu. Otřásla velkou zdí, otevřela hroby na hřbitově za městskými hradbami, překročila Cedron a zamířila k Mrtvému moři zanechávajíc svou stopu na zemi, na skalách i v horách.

Poslouchal jsem dnes nějakou dobu anketu na Radiožurnálu na téma, zda by měl být Velký pátek dnem volna (státním svátkem). Mnoho z těch lidí, kteří byli proti, uvádělo jako hlavní důvod to, že jde o křesťanský (některým se pletlo "křesťanský" a "katolický") svátek a my jsme přece ateistický národ. Na prvni pohled to zní docela přesvědčivě, kdyby ovšem Boží Hod, Sv. Štěpán, sv. věrozvěstové Cyril s Metodějem, upálení Jana Husa a sv. Václav nebyly v tomto "ateistickém státě" dny volna.

Jedno ze stěžejních děl, jeden z nejkrásnějších obrazů Josefa Čapka – Dívky na jahodách. Toto dílo se Jízdárna Pražského Hradu marně snažila zapůjčit na výstavu na podzim 2009 až leden 2010. Bývalý majitel tohoto díla Milan Friedl Východočeské galerii nedůvěřoval a teď po jeho smrti se díky jednomu ze synů dostává Čapkův obraz na aukci pražské Galerie Art v Hotelu Hilton 11. 4. Spolu s Čapkem se prodává i Lhotákova Niké z roku 1949 a Muzikův obraz Schodiště IX. Norové by nikdy nedopustili, aby například Výkřik Edvarda Muncha opustil Norsko. Kdo zachrání Čapka? Zajímá Josef Čapek ještě vůbec někoho? │ŠOK

Podle údajného vyjádření izraelského velvyslance v USA Michaela Orena generálním konzulátům Izraele v zemi, jsou vztahy mezi oběma zeměmi na nejnižší úrovni od roku 1975. Nesoulad mezi oběma zeměmi mívá, v historických termínech, následky. Tehdy tlačil Henry Kissinger na Yitzaka Rabina, aby pustil 2 důležité průsmyky na Sinaji, které dřív zabral v 1972 arabsko-izraelské válce a tím učinil gesto pro mírový proces mezi oběma zeměmi, jak Kissinger potřeboval. Rabin vzdoroval celé měsíce, aby je nakonec musel pustit, i s přítomností na kopcích nad nimi. Rabin také sloužil jako velvyslanec v USA a dobře pochytil, jak to tam pracuje. O job přišel, když se jeho koalice pohádala s „religionisty“ o veřejném nedodržování šábesu – Izrael je ve většinové populaci v denním životě zcela sekulární země.

Prezident Obama náhle navštívil Afghánistán a jeho projev k vojákům na letecké základně Bagrain, jinak standardní „peep-talk“ k povzbuzení morálky mužstva, byl také zaznamenatelný z několika dalších hledisek; hlavně potvrdil vůli udržovat v oblasti konflikt.

Obama pochválil vojáky za přinášené oběti, pochválil americký lid (nebo média?) za jejich podporu…, řekl jim, že jsou v ofenzívě a že to americký lid vidí: „Zahnali jste Al-Kaídu na útěk, a už je tam udržíme!“ Jásot při zmínce o benefitech pro jejich rodiny doma, jinak ticho. Znovu zdůvodnil jak jim, tak světu, o co tam běží a proč tam jsou. To už tak jasné jiným než americkým chlapcům v uniformách není.

Čínské ministerstvo zahraničí ve čtvrtek oznámilo, že ve dnech 12.-13. dubna navštívi prezident Hu Jintao Washington a bude tam jednat na summitu o nešíření jaderných zbraní. Toto rozhodnutí přišlo méně než 24 hodin poté, co vyšlo najevo, že se Čína rozhodla účastnit se jednání o vypracovávání sankcí OSN proti Íránu.

Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Quin Gang řekl reportérům: "Rád bych zdůraznil, že nevhodné ochlazení, které nedávno zažily čínsko-americké vztahy, není v zájmu ani jedné z obou zemí a my si ho nepřejeme."

Obama se také vyjádřil vůči Číně při setkání s novým čínským velvyslancem tento týden přátelsky.

Avšak existují potenciální problémy, například zda bude americké ministerstvo financní kritizovat 15. dubna ve své výroční zprávě Čínu za to, že manipuluje svou měnu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Prezident Afghánistánu Hamíd Karzáí ve čtvrtek obvinil OSN a mezinárodní společenství z vměšování do loňských sporných prezidentských voleb v zemi a z úsilí oslabit jeho autoritu poté, co Velká džirga zamítla jeho žádost o posílení kontroly nad volebními institucemi. Ačkoliv se výslovně nezmínil o USA, ostrá slova - a praxe obviňování cizinců z odpovědnosti za problémy v zemi - ukazují na stále složitější vztahy mezi Washingtonem a jeho spojencem.

Několik článků v Britských listech věnujících se školské matematice mne podnítilo, abych se k některým problémům v nich nastíněných vyjádřila. Více než 30 let jsem učila matematice na gymnáziu – od jazykových tříd nižšího gymnázia po maturanty matematicko-fyzikální třídy. Na odborové půdě se účastním diskusí o nové maturitě (obsahuje společnou část pro všechny typy škol). Některá jednání probíhala za účasti zástupců Cermatu (organizátor nové maturity) a Ministerstva školství, napsala čtenářka Zdeňka Bednářová.

Letošní ročník festivalu Jeden svět se příliš nelišil od těch předchozích; šlo tu o všechno možné, nikoliv však o lidská práva porušovaná ve světě dle objektivní závažnosti, ale o ideologickou šablonu, jež opisuje naprosto scestný pohled na lidská práva obecně. Je jednoduché brojit a bojovat proti represivním režimům nesdílejícím naše civilizační hodnoty týkající se individuálních svobod, barvy pleti či historického zázemí, práv na svobodné vyjadřování názorů a myšlenek, aniž bychom odstranili břevna z našich očí. Zvláště pak když oficiální nepřátelé naší kazatelny míru lidská práva neporušují zdaleka v takové míře jako my samotní.

Dny mívají svůj koloběh. Nejednou až do jednotvárné stereotypnosti. Pokud do nich nějak nevpadnou události „z velkých dějin“. Nebo anomálie v průběhu počasí. Ale i pak jsou mezi námi lidé, kteří suverénně tvrdí, že ten náš život se smrskává víceméně jen na vzájemné tržní vztahy. I to mezilidské „teplo“ jako kdyby již z nás odvanulo někam do stratosféry a stávalo se v podezíravé transpozici pouze předmětem protikladných dohadů o zemském klimatu. Pokud žijeme v poměrném blahobytu, jakpak by nás napadlo, že málem dvě pětiny lidstva jsou nuceny žít pod úrovní životního minima? (Přitom teprve nedávno byla ta pomyslná úroveň bídy opatrně zvýšena z jednoho dolaru na dolary dva denně, aniž mnohde už ta předchozí mez pro nemalý počet lidí byla dosažitelná! Není zbytečné připomenout, jak se jen za poslední rok zdražila rýže?) Kupodivu i tam, kde z velkého bohatství založeného na ropě málem stavěli mrakodrap skutečně „až do nebe“ (Dubai, 828 metrů výšky!), ta ropná prosperita také nebyla „až tak nebetyčná“ a bez okamžitých injekcí ze zahraničí by vedla hned na počátku tohoto roku k bankrotu. Znovu jako kdyby měl být ošidným tématem pro příští čas ten náš současný kapitalismus. Ještě se neotřepal z té hrůzné deprese z podzimu 2008 a jako kdyby bylo životní prostředí nezranitelné a surovinové a energetické zdroje pořád jaksi neomezené (o těch finančních nemluvě!). Takže? Je už zase všechno normální? Už nám to zase bezstarostně „klape“?

Stamiliony liber na bankovních kontech, k nimž se nikdo nehlásí, budou podle šéfa britských konzervativců Davida Camerona převedeny do banky "pro širokou společnost". Budou z nich financováni lidoví sociální podnikatelé, kteří budou za příští konzervativní vlády poskytovat občanům sociální služby. Cameron zdůraznil, že nová banka bude pomáhat charitativním a dobrovolným organizacím, které současný systém "bojkotuje".

Foto: Tino Kratochvíl ▶

V předchozím Romano hangos vyšel rozhovor s Josefem Dobešem, kandidátem strany Věci veřejné do květnových parlamentních voleb na jižní Moravě. V rámci navazujících předvolebních rozhovorů odpovídala na otázky zaměřené na romskou tematiku tentokrát zástupkyně KSČM, poslankyně Kateřina Konečná.

Podle zprávy Evropské komise vyčerpala Česká republika k září 2009 pouze 21,6 % z dostupných evropských dotací.

Naprostá neschopnost vlády ODS při čerpání dotací z fondů Evropské unie v nedávné minulosti zapříčinila, že Česká republika: obce, města, neziskové organizace a de-facto celá společnost přišla o stovky miliard korun, které mohla získat z fondů dotovaných Evropskou unií. Tyto prostředky mohly vytvořit tisíce nových pracovních míst po celé ČR, zabránit krachu podniků postihnutých krizí a zmírnit dopady finanční krize na všechny občany České republiky.

„Kdysi, to Němci válčili, zatímco Židé obchodovali. A dnes? Je to jen naopak: Němci obchodují… a Židé válčí.“ Povrchní? Trapné? Nebo něco ještě mnohem horšího? Jistě, ze všeho trochu, ale hlavně hodně vypovídající o celkové úrovni těch, kteří to šíří v představě, že by to mohlo být vtipné nebo výstižné. Právě toto se mi ale bohužel vybavilo, když jsem četl v článku Bohumila Doležala (MFD, 24. 3. 2010, „K porozumění mezi Čechy a Němci je daleko,“) následující srovnání „Němci chtěli Čechy zčásti poněmčit, zčásti vystěhovat, zčásti zlikvidovat. Češi chtěli své německé spoluobčany po válce zčásti vystěhovat, zčásti počeštit a zčásti zlikvidovat, a taky to udělali.“

(IDnes uveřejnila pouze prvních pět řádek tohoto textu jako repliku na Doležalův článek. Britské listy ho přirozeně publikují celý. Michal Petřík je poradce prezidenta ČR Václava Klause.)

Západní vlády riskují, že vytvoří novou generaci islámských extremistů, pokud budou i nadále podporovat represivní režimy na Blízkém východě. Zdůraznil to bývalý šéf jaderného inspekčního úřadu OSN Mohamed ElBaradei.

ElBaradei, nositel Nobelovy ceny míru konstatoval v Káhiře, že strategie podpory autoritářských vládců ve snaze bojovat proti islámskému extremismu selhala a má potenciálně katastrofální důsledky.

Několik poznámek k článku Františka Nevařila "Zaujatá obžaloba"

Jako určitý problém, který se táhne celým článkem je možno vnímat nerozlišení kapitalismu jako systému obecně (s tím, že má v různých zemích odlišné podoby) a současného režimu panujícího v ČR. Otázka je, do jaké míry je zkušenost ČR s tím co nazýváme „kapitalismem v Čechách“ zevšeobecnitelná.

Autor se věnuje velké šíři témat, od kritiky demokracie (resp. toho, co za ni označujeme), médiím, zahraniční politice i ekonomice.

To, že se nám nelíbí přítomnost, neznamená, že je rozumné si idealizovat minulost. Jak na to poukazuje i Ilona Švihlíková, František Nevařil ve svém článku především lituje toho, co vidí jako ztrátu suverenity Československa, v oblasti ekonomické, politické i zahraničních vztahů. Vidím v tom hodně pokrytectví.

Zaprvé, jak na to poukazuje i Švihlíková, politikové za komunismu nebyli zvoleni, neměli mandát, a tedy i kdyby to bylo tak, jak tvrdí pan Nevařil, že "předvybrané kádry", ochotné kolaborovat se sovětskou imperiální mocí, měly pak právo si na svém malém písečku dělat si, co chtějí, dělaly to naprosto bez jakékoliv legitimity.

Víc, než sáhodlouhý text Františka Nevařila, jehož názory již dávno znám, mne zaujala fotografie, kterou je v Britských listech jeho příspěvek doplněn. Fotografie to z jednání zástupců OF a KSČ z prvých dnů po 17. listopadu 1989. V mých očích jde o docela dostatečnou ilustraci politiků tehdy odcházejících i těch nastupujících. Zatímco Adamec se na snímku dívá přímo na svého partnera v jednání, morální ikona Havel mu podává ruku „jen pro fotografy“, kteří jsou v tu chvíli asi jeho jediným zájmem.

Jan Čulík nejspíš nemá Františka Nevařila rád. Je to zajímavé, protože jde o autora, který jako jeden z mála může podat svoje autentické svědectví o tom, jak si v ekonomice počínali bývalí předsedové federální vlády Štrougal, Adamec a Čalfa. Na pomoc si Jan Čulík bere článek politoložky Ilony Švihlíkové "Nezaujatá kritika". Ilona Švihlíková již v prvním odstavci svého článku vymezuje pravidla hry významů Nevařilova textu.

"Jako určitý problém, který se táhne celým (Nevařilovým) článkem, je možno vnímat nerozlišení kapitalismu jako systému obecně (s tím, že má v různých zemích odlišné podoby) a současného režimu panujícího v ČR. Otázka je, do jaké míry je zkušenost ČR s tím co nazýváme „kapitalismem v Čechách“ zevšeobecnitelná." Tedy pozor na definice. Ono to v Česku vypadá jako kapitalismus, ale třeba to je úplně něco jiného. Jinak řečeno, země zaslíbená může vypadat jinak, takže proč odsuzovat kapitalismus?

Tisíce nezaměstnaných východních Němců nyní dojíždějí za prací přes hranici do západního Polska. Polská ekonomika je totiž nyní daleko silnější než některé východoněmecké regiony.

V polském městě Szczecin je nyní registrováno pro práci až 2500 Němců, avšak činitelé se domnívají, že ve městě pracuje daleko více Němců, neboť jsou aktivní na černém trhu.

Výsledky stranických preferencí přibližně tři měsíce před samotnými volbami „přímo nutily“ hlavní politické představitele vyslovovat se, třeba i v té nejobecnější poloze, k publikovaným údajům. Jednak to mají „v popisu práce“ a jednak se alespoň naoko brání myšlence, že by poznatky mohly být alespoň zčásti relevantní. A tak jsme svědky téměř „demonstrace síly“ u strany, kterou průzkumy staví do vítězné pozice. Současně se ozývá zpochybňování existujících rozdílů mezi prvním a druhým na špici „pelotonu“ na základě interpretace výsledků vlastních šetření.

Aktivisté usilující o svobodu projevu a mediální organizace ve středu lobbovali Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku proti tomu, co jejich právník nazývá "nejvážnější mediální hrozbou tiskové svobodě v Evropě".

Stavějí se proti poždavku Brita Maxe Mosleyho, který požaduje, aby novinářům přikázal zákon, aby osobu, o niž chtějí psát něco negativního, museli o tom nejméně dva dny předem informovat, aby mohla získat soudní příkaz k jejich umlčení. Mosley se nedávno úspěšně soudil s Murdochovou společností News International, která vydala článek o jeho sadomasochistické sexuální praxi.

Zaujala mě znovu oživená diskuze na téma testů SCIO. Především bych chtěla zareagovat na reakci pana Bohumila Kartouse, píše Alexandra Wolfová.

Souhlasím s panem Kartousem v tom, že testy OSP mají svůj význam a z hlediska vysokých škol nejen u nás, ale i v zahraničí a hrají důležitou roli při výběru studentů. V tomto směru jistě bude shoda i mezi oponenty pana Kartouse. Netroufám si ani zpochybňovat samotný obsah testů obecně, respektive jejich validitu, i když při množství v jakém se v posledních letech používají, jistě dochází i k tomu, že se v některých případech stávají nevhodným sítem pro výběr uchazečů. Za to však nemůže společnost SCIO, ale její zákazníci, kteří si její služby kupují.

S matematikou a geometrií jsem se ve zlém potýkal již od prvního stupně základní školy, i>píše Jan Knitl. Od druhého stupně jsem zaujal zcela vědomou strategii “nepropadnout”. Čtyřka této strategii plně vyhovovala.

Stejnou strategii jsem zaujal i na střední škole technického směru – chemické průmyslovce v Křemencově ulici v Praze. Kantoři, kteří se mne bez úspěchu snažili zasvětit do tajů jediné exaktní vědy, nebyli špatní. Na oné chemické průmyslovce působila dáma, jejíž jméno z paměti ani internetu dnes nevylovím. Její přednášky by ovšem seděly spíš pro MatFyz, než pro střední školu. Dnes bych je snad byl schopen ocenit.

Při nedělní Partii na televizi Prima uvedl pozoruhodný důkaz svého matematického vzdělání. Kupodivu v této logické chybě čile pokračovala i paní poslankyně Šojdrová a moderátor, vzděláním ekonom, to nezaregistroval.

Nový ruský hlavní bojový tank (Main Battle Tank, MBT) T-95 by mohl být vystaven na letním zbrojařském veletrhu Russian Expo Arms 2010 v Nižném Tagilu, prohlásil zástupce podniku Uralvagonzavod, která tank pod prototypovým označením Objekt 195 vyvíjí a patrně bude i vyrábět. Vývoj nového tanku byl zahájen počátkem 90. let (původně Objekt 292, viz snímek níže) a podle neoficiálních zdrojů má mít větší palebnou sílu, manévrovatelnost a pancéřovou ochranu než stávající T-90 nebo srovnatelné zahraniční modely. Rusko by se mělo stát první zemí na světě, která zavede do výzbroje tank 5. poválečné generace.

V pondělí 22. března prohlásil izraelský premiér Benjamin Netanjahu před Americko-izraelskou radou pro veřejné záležitosti (AIPAC), že „Jeruzalém není osada“ a pokračoval, že stejně jako nemůže být popřen historický vztah mezi židovským národem a Izraelem, nemůže být popřen ani mezi židovským národem a Jeruzalémem. V projevu dále řekl: „Židovský národ postavil Jeruzalém před 3 000 lety a židovský národ jej staví i nyní“, a dodal „Jeruzalém není osada, je to naše hlavní město“. Sedm a půl tisíc aplaudujících posluchačů Netanjahu ještě ujistil, že jen pokračuje v politice všech předchozích izraelských vlád od r. 1967, kdy Izrael zabral v sedmidenní válce Jeruzalém.

Obtížná ekonomická situace se letos bezpochyby dotkne letos i českého zdravotnictví. Diskuse o jeho „reformě“ jsou permanentní a s velmi pochybným výsledkem. Pojďme si pro začátek uvést několik faktů:

Novinář z Práva Petr Kozelka se blýskl na Novinkách článkem, který svým obsahem i svou rétorikou jen dokládá, jak laciný je v Česku život vdaných žen. O nedostatku empatie k utrpení obětí ani nemluvě.

Bosnu a její poměry znám osobně a snažím se nebrat v potaz hlasy jedinců z obou extrémních táborů - jedni by nejraději okamžitě vyhlásili jeden stát se Srbskem (a snad i Ruskem, velkým to bratrem), druzí by nejraději zavedli režim podobající se Saúdské Arábii, píše Jan Čihák v reakci na polemiku Radka Mikuly.

Mezi tím je totiž obrovské množství obyčejných lidí, kteří mají dost svých starostí jak vůbec vyžít, kteří jsou si dobře vědomi toho, že všichni ti političtí křiklouni jsou ve skutečnosti jen prospěcháři a "privatizéři" (nechci použít slovo "zloději") na n-tou, a kteří s nostalgií vzpomínají na doby vlády dnes očerňovaného Tita, jehož režim jim ve skutečnosti zajistil nejlepší životní podmínky v jejich životě. Při srovnání s předválečnou érou je pro ně dnešek jen sociálním, společenským a ekonomickým živořením.

Odcházejících předních politiků bývá české veřejnosti sotva líto. Češi jsou obecně dost krutí vůči padajícím hvězdám. Máme v sobě nějak zakódován názor, že každý pád je zaslouženým trestem za dřívější vzestup. A někteří mezi námi si obzvláště libují v kopání do těch, kteří se už nemohou bránit.

Vítám článek Dariny Martykánové „Domácí násilí v Česku aneb perly české žurnalistiky“, kterým upozornila na přetrvávající stereotypní popisování případů domácího násilí českými žurnalisty jako „hádky“, „sporu“ apod. U veřejnosti, k níž novináři patří, stále přetrvává dojem, že co se děje mezi manželi, je „hádkou“.

Pojmovým znakem hádky či sporu je však rovné (stejně silné) postavení mezi aktéry hádky. V případě domácího násilí je však postavení mezi aktéry konfliktu asymetrické, jeden určuje pravidla, druhý se podřizuje, jeden má z druhého strach, opačně to neplatí. Asymetrii vztahu, strach z druhého a nerovné role mezi „partnery“ konfliktu, resp. obětí a pachatelem, lze označit za poměrně spolehlivé indikátory domácího násilí (stejně jako třeba šikany, s níž má domácí násilí mnoho společného).

S blížícími se oslavami 65. výročí vítězství Sovětského svazu nad nacistickým Německem eskaluje v Rusku spor o osobu Josefa Stalina. Naposledy byl úřady odstraněn velký plakát v Kirově na západě země, oslavující diktátora, který podle listu „Rossijskaja Gazeta“ byl zde vyvěšen jedním podnikatelem. Přesto v řadě ruských měst, mezi nimiž poprvé po dlouhé době i při vítězné přehlídce v Moskvě 9. května, mají být ulice ozdobeny Stalinovými plakáty.

Musím se jednoznačně přiklonit k názoru pana Erika Dohnálka. Jeho charakteristika Scio testů mi připomněla přijímačkový kolotoč, který jsem absolvoval s dcerou před dvěma roky, píše Ivan Koutník.

Původně její příprava spočívala v řešení příkladů ze sbírek, jichž mám jako učitel doma několik. Nechápal jsem, proč bychom měli investovat vysoké částky do školení firmy Scio, když testy jsou, jak tvrdí pan Kartous, obecné a "nenatrénovatelné".

V březnu 2010 přispělo finančně na Britské listy 260 osob celkovou částkou 67 456.39 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31.3. 2010 částku 44 615.53 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 608.13 eur a 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.