Na můj článek o socialistické nezaměstnanosti mi jeden čtenář napsal, že v době socialistické existovaly sociální dávky vyplácené potřebným včetně přidělování bytů. Má pravdu, sociální systém tehdy skutečně existoval a my starší si dobře pamatujeme, pro koho byl určený.

Prohlášení Shromáždění delegátů Asociace českých a moravských nemocnic

My, shromáždění delegáti 127 nemocnic ze všech krajů České republiky, na svém shromáždění konaném v Praze dne 21. 4. 2010, považujeme za svou povinnost upozornit Vládu České republiky, Parlament ČR, samosprávné orgány krajů a měst a všechny občany na kritickou situaci regionálních nemocnic.

Motto:

Koncem ledna letošního roku vyjádřil Jiří Fajt v článku pro blog Aktuálně.cz pod titulkem "„Dajli medaili – nedajli medaili“ Milanu Knížákovi?" a o týden později v rozhovoru s vedoucím kulturní rubriky Aktuálně.cz Pavlem Kroulíkem pod titulkem "Fajt: Co je pod mediální krustou Knížákových výroků" kvalifikovaný názor na výběrové řízení – a 14. dubna téhož roku už stál krůček od úspěchu ve zmanipulovaném výběrovém řízení, jehož evidentní neregulérnost o necelé tři měsíce dříve sám tak přesvědčivě popsal. Mediální prezentace výsledku, která nejprve prostřednictvím zprávy ČTK a potom i dalších médií předkládala veřejnosti k věření, že deset z dvanácti členů výběrové komise, hlasovalo na prvním místě pro Jiřího Fajta, přičemž jich ve skutečnosti bylo možná jen pět, měla celému procesu dodat zdání legitimity. Nebýt toho, že se dva členové okamžitě distancovali nejen od výsledku, ale i od způsobu, jímž výběr probíhal, a další se začali ohrazovat poté, kdy vyšel najevo trik, jímž bylo „doporučení“ dosaženo, mohla mít celá kauza vážné následky.

Varující je na celé záležitosti především skutečnost, že kdyby volební manipulace okamžitě nevyplula na povrch a kdyby se nejednalo právě o Jiřího Fajta, byl by celý komplot patrně korunován úspěchem.

Jiří Fajt byl ředitelem Sbírky starého umění v letech 1994-2000. Po odvolání Ladislava Daniela z funkce generálního ředitele Národní galerie v srpnu 1995 byl řízením této instituce nejprve pověřen a později řádně jmenován generálním ředitelem Martin Zlatohlávek. Ten vzápětí po svém nástupu pověřil Jiřího Fajta svým zastupováním. Fajt formálně nebyl náměstkem generálního ředitele, ale měl oprávnění podepisovat a uzavírat závazky v zastoupení generálního ředitele, které také prokazatelně využíval. V té době měla galerie řadu samostatných bankovních účtů a několik desítek dispozičních oprávnění k nim.

Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Nedostatky za období let 1995 - 1998 přesáhly půl miliardy.

Zuřivost od politiků i občanů vyvolala irská "levná" letecká společnost Ryanair, létající i do České republiky, protože se otevřeně odmítla podrobit předpisům Evropské unie a konstatovala, že cestujícím, jejichž letadla neletěla, prostě neuhradí výdaje za ubytování a stravu v cizích zemích, kde byli ztraceni.

Tisková zpráva Iniciativy Ne základnám

Iniciativa Ne základnám protestuje proti výrokům ministra obrany Martina Bartáka, že ČR je proti stahování amerických jaderných zbraní z Evropy. „Myslíme si, že odstrašující část arzenálu plní svůj účel,“ dodal Barták. V roce 2010 lze velmi slušně pochybovat o tom, koho tento arzenál odstrašuje. Jedinou výjimkou by snad mohli být obyvatelé měst a vesnic ležících vedle základen, na kterých jsou tyto atomové zbraně uskladněny.

Šéf britské Konzervativní strany posílá nejvýznamnějšího homosexuálního poslance ze svého týmu do Polska ve snaze přesvědčit své pravicové spojence v Evropském parlamentu, aby se vzdali svých homofobních názorů.

Účelem tohoto rozhodnutí je odvrátit kritiku, vznesenou v britské předvolební televizní debatě, že se britští konzervativci spojili v Evropském parlamentě s východoevropskými extremisty v novém Konzervativním a reformním klubu - mezi něž patří i česká ODS, jejíž zakladatel, Václav Klaus, zpochybňuje globální oteplování, zdůrazňuje deník Guardian. Hned vedle Klause cituje Guardian Robertse Zileho, z lotyšské Strany vlasti a svobody, jejíž členové se účastnili ceremonie na památku lotyšské legie Waffen-SS.

KD│ Zatímco se v Londýně shromažďují akcionáři společnosti British Petroleum, aby se zúčastnili výroční valné hromady, američtí a britští investoři koordinují tlak na čtyři hlavní mnohonárodní ropné společnosti - BP, Shell, ConocoPhillips a ExxonMobil - ve věci kontrovezních projektů těžby ropy z z kanadských ropných písků.

Včera byla vyřešena jedna z největších překážek urovnání rusko-ukrajinských vztahů - otázka umístění ruské Černomořské flotily v sevastopolském přístavu. Prodloužení nájmu na 25 let s možností dalšího prodloužení o 5 let podle ruských zdrojů Moskvu plně uspokojuje. Stávající smlouva měla vypršet v roce 2017 a nacionalistické ukrajinské vlády operovaly s možností nájem neprodloužit. To je na jednu stranu pochopitelné - ne každá vláda dělá vše proto, aby třeba proti vůli obyvatelstva dosáhla umístění cizích vojsk na vlastním území, většinou spíše usiluje o opak - ovšem z druhé strany je třeba vidět, že Moskva nemá v danou chvíli možnost umístit černomořské námořní síly v jiném přístavu, protože žádný pro ni vhodný jednoduše neexistuje.

(Reakce na článek Karla Dolejšího)

Nejprve technická poznámka. Své články posílám do BL ve Wordu. Velká písmena v nadpisu jsem doposud používal proto, aby bylo zřejmé, že jde o nadpis. Ono se to někdy nemusí být na první pohled patrné. Že by to mohlo být interpretováno uvedeným způsobem, mě nenapadlo. Nevím, jak páchnou kapitálky, ale odteď budu psát nadpisy malými písmeny v odlišném fontu, abych neupadl do podezření, že kradu zdravým duchům jejich odér. Při zvýrazňování uvnitř textu dávám přednost kurzívě. Jenže ta se v minulosti ztrácela. (Protože ji editor nepovažoval za důležité zdůrazňovat, pozn. JČ.) Pokud tomu tak do budoucna nebude, budu jen rád (psáno kurzívou) .

V rámci zekonomičtění komunikace s p. Urbanem odpovídám v bodech; jeho opakované pohyby v bludných kruzích nemá totiž valný smysl souvisle komentovat.

Myslím, že pan Ivan Jáchim je poněkud neinformovaný, píše Jaroslav Lesák. Cituji:

"O den později Český mír zahájí v Plzni 23. ročník festivalu českých filmů Finále. Po projekci budou diskutovat o snímku i americkém radaru za účasti obou režisérů jeho příznivci a odpůrci – Tomáš Töpfer, senátor, či Jan Neoral, starosta Trokavce.". Např. ZDE

Kdo koho naučil nepravdy ...

Je až obdivuhodné, jak platí, že závěry k druhému dělám podle svého přesvědčení, svých postojů.

Pan Neoral nemusel vůbec vědět, o čem se domlouval pan Jáchim a senátor Töpfer. Pan Neoral mohl vycházet z informace, která mu byla podána, a potvrzuje to i informace Bonton filmu o předpremiérách. Chyba byla v komunikaci, kdy 5 minut zdržení a veřejná omluva "nemohu se zúčastnit besedy" mohla rozptýlit veškeré pochybnosti. Místo toho odchod pod pláštíkem tmy, dal podnět k logické reakci. Mimochodem, povídku o nějakém utajování lze lehce vvrátit. Myslím si, že pan Jáchim by neměl tak využívat defakto své chyby k útoku na pana Neorala, píše Václav Novotný.

Naprosto fascinován jsem si přečetl článek starosty Trokavce Jana Neorala zveřejněný v Britských listech o premiéře filmu Český mír. Bohužel jen přesně dokresluje stav naší politické scény, jejíž součástí se pan starosta stal (přestože ve filmu několikrát říká, že není politikem, ale že jenom hájí zájmy lidí z Brd) poměrně nedávno. Nicméně za dva roky v politice se pan Neoral poměrně zdatně naučil zveřejňovat "informace", které si ani nepotřebuje ověřit. Jakožto řediteli festivalu a organizátorovi celé projekce mi nezbývá mi nic jiného než uvést věci na pravou míru, píše Ivan Jáchim, ředitel festivalu Finále.

Poslední článek pana Šimůnka mě nutí ještě jednou zareagovat. Částečně proto, že si nejsem jistý, jestli dobře pochopil, co přesně jsem chtěl svým posledním článkem říct. A částečně proto, že možná stojí za to téma maturit a matematiky ještě trochu rozvést.

tisková zpráva ¨Iuridicum Remedium, o.s.

Máte pocit, že někdo příliš nakukuje do vašeho soukromí? Klepněte ho přes prsty a ukažte ostatním, kdo je tady největší slídil. Otevírají se nominace na Ceny velkého bratra 2010. Anticeny pro nejvlezlejší firmy, úřady či technologie.

Počínaje 20. dubnem startují nominace na 6. ročník soutěže Big Brother Awards o anticeny pro největší slídily v našem soukromí. Slídily může nominovat kdokoliv, stačí vložit nominaci do formuláře na stránkách www.slidilove.cz.

Jistý pan Miko si postěžoval, že Josef Lada byl rasista, protože v jeho Pohádkách o Mikšovi je místo, ve kterém Romové strkají nebohého kocourka do pytle a navíc se jim říká Cikáni. Z toho usoudil, že by se pohádka měla ve školách zakázat. Kdybychom žili v rozumné společnosti, někdo by panu Mikovi vysvětlil, že není důvod dělat si obavy, že dané místo se naopak pro výuku skvěle hodí, protože může sloužit k vysvětlení otázek typu, kdo to ti Cikáni vlastně jsou, jaký vedli způsob života, proč se dřív říkalo Cikáni a dneska se musí říkat Romové a podobně. Kdybychom žili v rozumné společnosti, pan Miko by řekl, no jo, vlastně máte pravdu, a třeba by si začal stěžovat na to, že se v českých školách málo diskutuje o národnostních otázkách, a stěžoval by si opravněně, píše Jan Kubíček.

"Případ kocoura Mikeše" se stal pozoruhodným mechanismem, z něhož vyplývá - konec konců to nikoho nepřekvapuje - že romská a česká komunita jsou jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.

A už se zase v Brazílii blíží volby. Utíká to. V Brazílii se volí nejméně každé čtyři roky, jako i někde jinde, ale jinak. Volit se sice bude až 1. října, ale s předvolební agitací, nebo výzvami k nepoškozování budoucnosti, už někteří začali nyní, ke konci léta, kdy u vás je, tuším, na bedrech jaro. Aby nedocházelo k zažitým trapnostem jako v USA, musí prezident a guvernéři získat nejméně 50 % hlasů + jeden. Nestane-li se tak v prvním kole, koná se druhé mezi dvěma kandidáty, kteří v prvním kole získali nejvíce hlasů. Hlasování je přímé a účast ve volbách prakticky povinná, existují pochopitelně zákonné vyjímky. Také je možné na elektronickém volebním přístroji vyťukat kupříkladu dvě devítky - tedy vlastně nevolit nikoho. Zatím je ještě daleko k obvyklým předvolebním tancům a zpěvům, ale je blízko 50. výročí založení hlavního města Brasília - a to se oslavuje 21. dubna 2010.

I když se na evropská letiště pomalu vrací provoz, cestující a obchodníci by se měli ptát: Co když islandská sopka opět vybuchne?

Neboť k tomu může dojít. Vědci říkají, že se to může stávat znova a znova, po celé týdny, nebo dokonce měsíce.

Věda ve společnosti – přežije česká věda volby 2010?

Odpověď na tuto otázku můžete získat na stejnojmenném diskusním odpoledni o perspektivách české vědy, které organizuje občanské sdružení Fórum Věda žije! V unikátním formátu panelové diskuse a posléze „rychlých“ schůzek mezi čtyřma očima zde budou, za účasti veřejnosti, debatovat zástupci politických stran s významnými českými vědci. Akce se uskuteční v sobotu 24. dubna od 15 hodin v pražském Divadle Archa.

Během hospodářské krize v Americe ve třicátých letech dvacátého století klesla úmrtnost a prodloužila se průměrná délka života. Z dat vyplývá, že ekonomická krize je dobrá pro zdraví a dlouhověkost. Je to možné? ptá se list Independent.

V zemích, kde existují velké rozdíly mezi platy bohatých a chudých lidí, je délka života kratští a duševní choroby, obezita a zneužívání drog a alkoholu jsou častější.

S panem Bílou shodneme na jedné základní věci, možná ne na jejích důsledcích, napsal Jan Šimůnek.

Dobrovolný nákup tzv. karbonových offsetů možná jednotlivcům umońuje oslabit pocit viny, ale planetě příliš nepomáhá. Trh s offsety je prostředím plným podvodů, přehánění a špatně prováděných projektů, které patrně k ochraně klimatu přispívají jen málo nebo vůbec. Ekologicky uvědomělí cestující usilující o zmenšení své tzv. uhlíkové stopy (celkové velikosti vyprodukovaných uhlíkových emisí na osobu) mohou například na mezinárodním letišti v San Franciscu využít kiosku s kalkulačkou, kde spočtou velikost emisí vzniklých při letu a nakoupí pak v odpovídajícím množství certifikované offsety. Jenže výzkum deníku Christian Science Monitor a organizace New England Center for Investigative Reporting ukázal, že jednotlivci a podniky, kteří investují ne tomto 700 milionovém globálním trhu, často nakupují pouze vágní sliby.

Firma Google zaútočila na pokusy států cenzurovat internet zveřejněním vládních požadavků na cenzuru webu a YouTube a požadavků na informace o uživatelích.

V úterý večer Google publikoval internetové stránky s mapou, na níž je možno ověřit, která země žádala o kolik cenzurních zásahůl proti internetu. Jde o vládní požadavky, případně soudní příkazy na odstranění videí z YouTube či z jeho vyhledávání, anebo o požadavky na předání informací o totožnosti jednotlivých uživatelů svých serverů.

Teď před volbami, kdy dochází k snad největšímu zakrývání skutečných politických reálií tunami billboardů, je nejlepší doba rozhodnout se, jak vlastně s  volbami naložit. Je dobré uvědomit si, kdo jako občané jsme, jak nás definují zákony a co vlastně máme po státu, který tvoříme, chtít. Nabízím jednu možnost, jak svůj přístup zdůvodnit.

Šokující páteční výnos Ústavního soudu znamená mnohem více než „ránu to týla sociálnímu státu“, jak v pondělním Právu trefně píše Jan Keller. Je neoddiskutovatelným předělem v pozici Ústavního soudu v občany nevolenou institucí, která si osobuje rozhodovat o otázkách, které by dle své obsahu měly být řešeny v rámci (demokratického) ale politického boje.

S radostí jsem si přečetl všechny články týkající se problému "smradlavých národů".

Myslím, že Golgův text je skvělý a míří přesně tam, kam měl.

Vždyť někteří reagující neudělali nic jiného, než že dokázali "funkčnost" těchto stereotypních úsloví.

Nejen že začali reagovat stylem: "ale my nesmrdíme, vy nás urážíte!", ale mělo to u nich i okamžitý efekt, který je právě nejhorší a který člověka psychicky deklasuje (tj. vnitřně devastuje) - přistoupili na to, že o smrdím/nesmrdím budou skutečně přemýšlet a dokonce se pokusí to vyvrátit.

Viz úvahy typu "myjeme se přeci tolikrát a tolikrát, více už je škodlivé"... jenže právě v tom "více u je škodlivé" se ukazuje, že "přemýšlející" skutečně přistoupil na hru a říká si: "ano, možná smrdím, ale více se koupat už by bylo škodlivé!" A v tom je přeci ten největší problém, že podobné rasistické stereotypy míří do myslí lidí, proti kterým jsou namířeny.

Golgův příspěvek byl podle mě dost průhledný a je škoda, že vysokoškolsky vzdělaní lidé ho nepochopili. Když se s tím ale nesrovná dospělý inteligent, co má dělat malé dítě, kterému někdo řekne "cikáne špinavej"?

Starostka třetího největšího španělského města Valencie se ve skutečnosti jmenuje María Rita Barberá , avšak historickou postavu Marie Antoinetty mi nedávno připomněla.

Ve své biografické knize „Zaslepená generace“ popisuje Arnošt Kolman své věznění a mučení na Ljubljance. Uvězněn byl pro obvinění z trockismu, které bylo komplotem, na němž se podílelo i tehdejší pražské vedení KSČ. Když byl v roce 1952 z vězení po necelých čtyřech letech propouštěn vyšetřovatel mu řekl: „Máte štěstí, jste volný, nic jsme na vás nenašli!“ Kolman bezzubými ústy odvětil: „Tak vám za to štěstí pěkně děkuji.“ Tolik epizoda ze stalinské éry.

Nyní příběh ze současného Španělska. Monarchie, členské země EU a NATO, státu šmahem řazeného do množiny demokracií. „Baskický deník“ nebo také „ Deník pro baskicky hovořící“ by měl znít překlad do češtiny slov Euskaldunon Ekunkaria.

V březnu 2010 přispělo finančně na Britské listy 260 osob celkovou částkou 67 456.39 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31.3. 2010 částku 44 615.53 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 608.13 eur a 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.