V sobotu asi hodinu před půlnocí vznikl požár v ubytovně na Ostende v Poděbradech, kde byli ubytováni ukrajinští a rumunští dělníci a také někteří organizátoři setkání České konference, které se v Poděbradech konalo od pátku do neděle a jehož se účastnili také autoři Britských listů Přemysl Janýr a Jan Čulík (Jan Čulík odjel do Prahy v sobotu večer).

Jednání České konference se - paradoxně - zabývalo současným marasmem v České republice a úvahami o tom, co proti němu dělat. Je to iniciativa občanů z nejrůznějších míst České republiky.

Ubytovna zcela shořela a zahynul v ní jeden muž.

V Británii se příští týden - 6. května - uskuteční parlamentní volby. Jak ukazuje nejčerstvější výzkum volebních preferencí, mnoho let vládnoucí Labour Party možná čeká katastrofální debakl - 33% potenciálních voličů má v úmyslu hlasovat pro Konzervativní stranu, 30% pro Liberálně demokratickou stranu (od Velké deprese 30. let až donedávna "třetího vzadu"), ale pouze 28% pro labouristy. Některé analýzy dokonce tvrdí, že pokles preferencí Labour party se dosud nezastavil a může pokračovat až pod 20%. Liberální demokraté, kteří se snaží oslovit mladší voliče a vyjadřovat se k otázkám, jež obě dosud hlavní politické strany nehodlají vůbec otvírat, by mohli těžit z krize britské politiky způsobené mj. podvodným zatažením země do irácké invaze a okupace, ekonomickou krizí a zřejmým selháváním Blairova programu "společnosti vzdělání". Zvlášť zajímavý je fakt, že předseda liberálních demokratů Nick Clegg otevřeně vyzývá k přehodnocení dosavadní nekriticky proamerické orientace Velké Británie. Ta se vyvinula jako reakce na trauma rozpadu někdejšího britského impéria a speciálně očividného debaklu posledního pokusu o samostatnou britskou mocenskou politiku během Suezské krize.

"Investigativní" policajtoreportér redakce zpravodajství Českého rozhlasu, Jan Hrbáček, se pokusil zopakovat svůj úspěch z voleb 2006, kdy zveřejnil tzv. Kubiceho zprávu. Tentokrát obvinil v pondělí v reportáži Českého rozhlasu bývalého ministra zahraničních věcí a senátora ČSSD Jiřího Dienstbiera, že byl registrován jako spolupracovník vojenské rozvědky generálního štábu ČSLA - ve "zprávě" s titulkem "Dienstbiera vedla vojenská rozvědka jako spolupracovníka". Hrbáček prý vycházel z informací Žáčkova Ústavu pro studium totalitních režimů. Podle Hrbáčka byl Dienstbierův svazek skartován. Na základě čeho to redaktor tvrdí, v rozporu s kodexem Hrbáček nesdělil. Jak se ukázalo o den později, spis zničen nebyl. Stojí v něm, že Dienstbier nikdy s rozvědkou nespolupracoval. Radiožurnál uváděl v úterý věc na pravou míru, ale nedostatečně. Fatální žurnalistické chyby redakce ani Hrbáčka nepřiznal, pokusil se je okecávat.

Tiskové prohlášení Českého rozhlasu Praha 28. 04. 2010

1. V reakci na výrok místopředsedy České strany sociálně demokratické a poslance Zdeňka Škromacha „Český rozhlas není nezávislý“, který zazněl na dnešní tiskové konferenci ČSSD, konstatujeme následující: Český rozhlas je nezávislým médiem veřejné služby a jednoznačně ve svém vysílání i ve svých aktivitách postupuje plně v souladu se zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlase. Český rozhlas proto odmítá jakákoliv osočení z porušování jeho nezávislosti a objektivity.

2. Objektivní, kvalitní a profesionální zpravodajství a publicistika je pro Český rozhlas zásadní hodnotou. Po prověření původního příspěvku redaktora ČRo 1 – Radiožurnálu Jana Hrbáčka ve věci údajné spolupráce senátora Jiřího Dienstbiera s komunistickou vojenskou tajnou službou a po zjištění neprofesionálního, chybného – a pro Český rozhlas tudíž nepřípustného - přístupu redaktora Hrbáčka proto prozatímní ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan vyzval v úterý 27. dubna 2010 vedení stanice ČRo 1 – Radiožurnál k uvedení všech skutečností a celé záležitosti na pravou míru a zároveň se za toto pochybení redaktora Jiřímu Dienstbierovi omluvil.

Pane redaktore Hrbáčku, v minulých dnech jsem si všiml, že před blížícími se volbami do Poslanecké sněmovny zase „pilně pracujete“. Před čtyřmi lety jste se mimořádně zasloužil o zveřejnění "důvěryhodné" Kubicovy zprávy a teď o „důkladně prověřenou objektivní informaci" o Jiřím Dienstbierovi....Hmmm… Od samého počátku jsem Vám nevěřil. Škoda, že ji od Vás papouškovala další elektronická média s poměrně velkou sledovaností. O tom, jakým "agentem" Dienstbier byl, svědčí vysílání Československého rozhlasu v šedesátých letech minulého století, především v roce 1968, na kterém se společně s Milanem Wainerem, Věrou Šťovíčkovou, Karlem Kynclem či Janem Petránkem a dalšími tehdejší rozhlasáky významně podílel.

Jaké že jsou to Češi měkoty, které nevydrží ani pět minut toho, v čem jsou naši Romové nuceni prožít celý život , komentuje Petra Mrtková reakce na článek Fabiana Golgo o tom, že Češi smrdí.

Děkuji jí za její příspěvek. Připomněl mi lepší, sebevědomější doby, kdy Cikáni byli samozřejmou součást české společnosti. Ano, máme problém s jazykem, který nám zákeřně předstírá, že země a národ mají společného praotce. Chybí nám německé Böhm , které by – na rozdíl od Tscheche – zahrnovalo obyvatele Čech bez rozdílu. Mohli bychom si alespoň částečně (a jen v písemné podobě) odpomoci rozlišováním mezi Čechy a čechy , mezi příslušníky etnika a občany země. Ale hlavně bychom si mohli odpomoci tím, kdybychom sami sebe chápali jako národ a ne jako etnikum.

Povytažené obočí Petry Mrtkové nad tím, jak se mladá romská dívka zapletla s praotcem Čechem, naznačuje, že doprovodnou otázku po tom, co může česká škola romským dětem nabídnout, se sluší čísti jako otázku po tom, co nabízí škola zvláště Romkám a Romům. Jde o gesto uznání jejich romské identity a o to, poskytnout jim materiál pro další kultivované budování této identity.

Od pádu totality uplynulo - a od prvých slobodných volieb v Československu onedlho uplynie - už dvadsať rokov. Na konci tohto dvadsaťročia sme bezradnejší ako na jeho začiatku. Najvzácnejší sociálny kapitál revolúcie, dôvera ľudí v politikov i vlastné sily prebudeného občianstva, sa v krátkom čase prehajdákal. Opäť stoja na jednej strane "oni", mocní a vládnuci, často prekypujúci vulgárnosťou, vynikajúci nedostatkom kultúry, známi chamtivosťou - a na druhej strane občania, zmietajúci sa v každodennom zápase o existenciu, bezradní pred hradbou nevymáhateľnosti práva a nedostatku elementárnej spravodlivosti. Demokracia sa stáva čoraz formálnejšou, mení sa na partokraciu, zastierajúcu moc nikým nevolených oligarchov.

Môže nám byť útechou fakt, že vývoj v našom okolí je veľmi podobný?

Príspevok bol prednesený na Českej konferencii v Poděbradoch 24. 4. 2010. Vladimír Ondruš bol podpredseda prvej ponovembrovej vlády SR od 12. decembra 1989 do 26. júna 1990 a aj prvej Mečiarovej vlády od 27. júna 1990 do 22. apríla 1991.

Jel jsem jako obvykle v úterý ráno z Brna vlakem do Ostravy. Do mého kupé vstoupila starší paní, a začala nadávat na režim. „Jasně, nebyly banány a pomeranče, ale byl chleba, máslo, mouka, a za té takzvané totality se žilo daleko líp než dnes.“

Zaujalo mě to, a tak jsem se s ní dal do řeči. Paní přiznala, že jí zanedlouho bude sedmdesát a že velmi špatně vidí. Bydlí na malé dědině nedaleko Vyškova a protnbože postupně ztrácí zrak, má už jenom periferní vidění, jezdí do Brna do nemocnice „na kapačky“. „Je to hodně blbé, ale mnoho lidí je na tom mnohem hůř,“ konstatovala.

„Nezlobte se, ale vám za toho komunismu nevadilo, že člověk nesměl nic kritizovat?“

Nedávný kandidát na generálního ředitele Národní galerie Jiří Fajt hodlá zažalovat současného ředitele téže instituce Milana Knížáka za výrok, že patří mezi osoby, které „dovedly galerii do naprosto dezolátního stavu.“ Fajtův advokát dokonce pro ČTK uvedl, že "Jiří Fajt nikdy nebyl generálním ředitelem Národní galerie v Praze, a proto nemůže být žádným způsobem činěn zodpovědným za hospodaření Národní galerie v Praze jako celku, v tomto směru je v souladu s jejím statutem odpovědným pouze a jen její generální ředitel."

Lidovky: Knížák urazil svého kolegu. Ten po něm chce omluvu ZDE

Přísně vzato má jeho právní zástupce pravdu. Za chod a financování Národní galerie skutečně odpovídá její generální ředitel a v jejím organizačním řádu v letech 1955-1998 nebyla funkce „zástupce generálního ředitele“ zavedena. A to je právě ten problém.

Čelný britský finanční ústav, Institute for Fiscal Studies, obvinil všechny tři hlavní britské politické strany, a zejména labouristy, že utajují, jak vysoké bude po volbách muset být zvýšení daní, jak drastické budou muset být škrty v sociálních službách a ve státních výdajích.

Institute for Fiscal Studies obvinil britské labouristy, konzervativce i liberální demokraty, že předložili před volbami veřejnosti jen "mlhavé" plány na finanční škrty. IFS tvrdí, že konzervativci plánují nejrozsáhlejší škrty ve státním rozpočtu od druhé světové války a že labouristé a liberální demokraté plánují největší škrty od doby, kdy Británie v polovině sedmdesátých let zažila hospodářskou krizi, kdy ji musel zachraňoval Mezinárodní měnový fond.

Ratingová agentura Standard & Poor's posunula v úterý Řecko na okraj finační propasti a snížila rovněž hodnocení portugalského dluhu. Vyvolala tím obavy z rozsáhlé finační krize v celé Evropě. Řecké dluhopisy byly dále degradovány a investoři se znepokojením sledují, jak se krize přelila přinejmenším do jedné další země eurozóny. Hlavní evropské burzy spadly o 2,5% a na Wall Street index Dow Jones ztratil více než 200 bodů. Kurs eura oslabil o jedno procento a nachází se na osmiměsíčním minimu.

Nedávno se objevila na českém knižním trhu pozoruhodná a svým způsobem unikátní publikace „Utajená zákulisí“ z nakladatelství Petrklíč od autora Miroslava Polreicha, jehož politické analysy máme možno číst i na stránkách Britských listů. Jedná se o souhrnné, ale i kritické zpracování aktuálních otázek domácí i zahraniční politiky. Neobsahuje však jen hodnocení, ale uvádí fakta (v mnoha případech neznámá), která popisují v detailu i naši vlastní odpovědnost.

Před dvaceti lety neměl termín staré stezky v českém jazyce přesnější náplň a neměl ani žádný odborný význam. V historických spisech se tehdy psalo pouze o středověkých obchodních cestách. To znamená, že se u nás v České republice o nějakých starších komunikacích vůbec neuvažovalo. Ostatně ani jinde ve střední Evropě to nebylo o moc lepší . Pouze v Rakousku a Německu s nepominutelnými stopami po Římanech se nějaké zmínky o dávných cestách z římských dob (tj. z prvých staletí našeho letopočtu) daly nalézt. Ale ani v těchto zemích se nikdo nevěnoval komunikačním trasám z dávnější minulosti.

Vážená redakce, tak se probírám programem České televize. Zase tu máme výročí konce druhé světové války (potažmo, konce války v Evropě) a zase se budeme muset obejít bez sovětské či postsovětské filmové produkce. Válečné filmy, které se opět nasazují do vysílání, jsou britské či americké. Od východních tvůrců, nic. Je mi smutno, je mi trapně. Jakoby ta východní fronta snad ani neexistovala. Mádl s Issovou půjdou přemlouvat bábu s dědou, aby na osvobození Rudou armádou snad ani nevzpomínali. Jo, to je ta selektivní paměť, píše Vojtěch Červenka.

Díval jsem se několikrát na zmíněný klip, ale tak nějak jsem se nerozhořčil… Byl pro mne důvodem k zamyšlení. Vzpomněl jsem si na slova svého kolegy, která pronesl na jakémsi významném přestavbovém shromáždění v Paláci kultury. „Soudruzi,“ řekl a obrátil se ke starším soudruhům v předsednictvu… „soudruzi, my opravdu nechceme vaše posty…My jenom chceme, my vás prosíme, abyste nás konečně nechali něco dělat, abychom vás dokázali za pár let na vašem zaslouženém odpočinku uživit.“ Možná to bylo trochu jinak, ale smysl jeho slov byl takový. Byl z toho velký skandál. Vzpomínám si i na to, jak jsme byli rozzlobení na to, že s námi starší soudruzi a nejen oni jednali jako s malými dětmi a pořád říkali to věčné: „ počkejte až…“ A pak najednou bylo po všem, i po tom jejich „…až…“

Chtěl bych tvůrcům za klip poděkovat. Kvituji s povděkem, že se mladí lidé probudili a vyjadřují se aktivně k politice nebo alespoň k volbám. Když odhlédnu od formy, která je pro starší občany nepřijatelná, obsah klipu má cosi do sebe. Levice je větší nebezpečí, než si mnozí připouštějí. Proto by bylo dobré volit pravici.

Jenže jsou tu dva háčky:

Tak a je to! Mádl s Issovou mi konečně vysvětlili, jak je to s tou politikou, už vím, co se sluší a patří. Jakožto mladý člověk se cítím klipem mladých herců osloven. Poselství je jasné, úkol je jednoduchý, jeho dopady mají být ohromné. Herci vyzývají mladou generaci, aby přemluvila své báby a dědy, aby už konečně nevolili levici. Herecké duo radí, abych si sedl na vlak či autobus, vydal se za rurálními prarodiči a jal se je přesvědčovat, že levice je zlo, které nesmí volit. Budou-li se vzpouzet, mám použít trochu toho citového vydírání a pohrozit jim, že se jedná o návštěvu poslední, další už bude možná pouze na pohřeb.

Než se každý suverénní a řádně sebestředný moderní mladý muž či žena vydá hledat své zaostalé předky na ves - kde zaručeně všechny babičky a dědečkové žijí, neznajíce nástrah a složitostí města - je nezbytné se řádně argumentačně vyzbrojit.

Tak jsem si pomyslel zda jsem úplně nezblbnul, když jsem si ten klip přehrával po několikáté, píše Luděk Prokop. Množství reakcí v BL mne trošku uklidnilo. Nicméně do této doby nevím, od kama vítr fouká. V úvodu klipu u slov, jestli v týdle zemi zvítězí levice, je v pozadí Klaus, ruka a zuby. Při slovech - tak nám ti nejlepší studenti budou odcházet - jsou v pozadí fotky (mám dojem že Mrázka nebo Pitry) a Krejčíře (možná se pletu). Při slovech pro prarodiče jsou vnoučata to nejdůležitější na světě je v pozadí fotka těžkého úchyla Fritzla. No, jako člověk s vyhraněným levicovým smýšlením chci věřit, že Mádl s Issovou to myslí s pravicovými stranami dobře a dělali to pro tyto strany.

Blíží se volby a je nutné zachránit tuhle zemi. Proto vznikla akce Schovej babičce občanku, aby nemohla u voleb dát hlas KSČM nebo ČSSD, píše Miroslav Kozelský.

Chtěl bych reagovat na tento článek a podotknout, že můj děda, kdyby žil, tak by volil KSČM také. A jelikož nežije budu volit KSČM za něj já. A to je mi 30+ a jsem z Prahy. A znám takových třicátníků z Prahy víc. Nejsme nekritičtí k před listopadu 89, ale to jak z nás dělá národní kapitál svojí kolonii otroků překračuje jakékoliv meze slušného chování. Bylo by to na samostatný článek a nejen, až bu mít čas, napíšu. Problém kapitalizmu bez přívlastků je ten, že nezná lidskou slušnost, solidaritu, zodpovědnost jen a jen a jen ZISK. A v takový zemi by děda chtít nechtěl a já taky ne. A Zelenkův klip je toho dostatečným odstrašující případem, píše Josef Hejnák.

Na Britských listech se nejen v poslední době objevila řada článků, které se týkají možností budoucího vývoje naší civilizace. Často jsou kritické vůči současné „technické“ civilizaci dostatku a skeptické k jejímu smyslu, dalšímu rozvoji či udržení. Naopak jsou plné obdivu k „přírodním“ společenstvím v minulosti. Někteří z autorů tak uvažují o přechodu ke společnosti „řízeného nedostatku“ a další navrhují až „návrat“ do „předtechnického“ období. Již delší dobu uvažuji o tom, jak se k těmto příspěvkům vyjádřit.

Každý měsíc jsou v Iráku zabity stovky civilistů. Mnozí se stávají terčem cílených útoků ozbrojených skupin jenom kvůli svému náboženství, etnickému původu nebo sexuální orientaci. Situaci v nové zprávě zdokumentovala Amnesty International.

Třetí ročník festivalu MAYDAY 1.5.2010 se bude konat v Praze na Císařské louce v Praze 5 od 13.00. Vezměte s sebou své kamarády, kolegy, ratolesti i vaše přátele. Co zde najdete? Dvě pódia s kapelami ROZPOR, MOTHER, THE PACK A.D., BPM, PIPES AND PINTS, THE ROBOCOP KRAUS, HONORACE, STOLEN LIVES, ABHORRENCE, CLASS WAR KIDS, ANCHORLESS... Nevadí, že tyto kapely neznáte - tento festival je o poznávání neznámého. Součástí MAYDAY jsou vedle hudby, také přednášky, workshopy a promítání.

Festival MAY DAY se stal v nejlepším slova smyslu angažovaným a politickým festivalem, akcí s přesahem, kde jde prvotně o vyjádření a podporu antifašistických myšlenek a postojů, o zápas za svobodnou společnost bez kapitalistických či jiných deformací.

I letos můžeme společně dokázat, že propojení uměleckého vyjádření a radikální politiky je možné. Navíc za podmínek, které negují neustále omílanou kapitalistickou mantru. Tedy opět bez vstupného, sponzorů a dotací, zato však se zápalem a odhodláním. Politický rozměr festivalu bude letos podpořen větším prostorem pro prezentace, workshopy a přednášky. Atraktivní zůstává i hudební část, podobně jako v předchozích dvou ročnících se nám podařilo oslovit kapely a interprety, které svou účastí dávají jasně najevo, že hudba a politika mohou být dvě strany téže mince.

Československá anarchistický federace (ČSAF) zve na svých webových stránkách do Prahy na sobotu 1. května na tradiční „Anarchistický 1. máj“. Stejně jako v předešlých letech i letos se anarchisté a anarchistky přihlásí k tradici 1. máje coby dne všech námezdně pracujících a nenechají se odradit tím, jak tento den zneužili a zneužívají stoupenci totalitních ideologií.

Tak jsem si poslechl píseň Issové a Mádla, abych volil pravici.

Naštvali mě.

Myslí si, že kvůli jejich výzvě zavrhnu své mládí, své touhy po sociálně spravedlivé společnosti, celý svůj dosavadní život?

2.WW jsem prožil jako kluk a ne právě šťastně. Bylo málo jídla, oba rodiče čekali až na ně dojde řada a půjdou do koncentráku.V něm zahynula babička, strýc s tetou i bratranec. Rodiče se naštěstí vrátili a víru v lepší život spolu komunisty sdílela matka i já. Nacismus a válka už se nesmí opakovat, osvobodila nás Rudá armáda a my jí byli vděčni stejně, jako jejímu vůdci J.V. Stalinovi. A nebyli jsme sami, tu vděčnost sdílel takřka celý národ.

Pokud by vědci z Marsu studovali rozmnožovací systém u mužů, zřejmě by došli k závěru, že lidská rasa musí skončit. (Konec konců to psal už Karel Čapek v dramatu RUR ve dvacátých letech dvacátého století.) V současnosti má až 20 procent zdravých mladých mužů ve věku od 18 do 20 let abnormálně nízký počet spermií.

Profesor James Lovelock, vědec, který zformuloval hypotézu Gaia, prohlašuje, že je příliš pozdě snažit se o záchranu planety.

Účelem v podstatě předvolebního klipu bylo podle Marthy Issové a Jiřího Mádla vzbudit diskuzi na důležitá témata, která se nás dotýkají. Ponechme stranou, do jaké míry jsou tato témata důležitá i s ohledem na to, kdo je ponejvíce artikuluje. Martha Issová pak v rozhovoru pro Lidové noviny dodává, že „video je namířeno proti lidem, kteří jsou apatičtí a vůbec neřeší co se kolem nich děje“. Zároveň mají podle ní mladí lidé pocit, „že jejich hlas nic nezmůže“, píše Jakub Sedlák.

Mým prvotním záměrem bylo reagovat na článek pana Miloše Dokulila, "Když se v integraci Romů do škol stále marně předpřahá vůz před koně..." , potažmo na pana Martina Profanta, který na něj odpověděl tímto: "Takový trochu neobyčejný rasismus". Pak mi to toho ovšem vstoupila dlouho plánovaná dovolená a konec konců i zcela neplánovaná o to však intenzivnější masová hysterie, propuknuvší jednak lokálně, čímž mám na mysli onen slavný článek od Fabiana Golga s památným názvem: “Češi smrdí!“ a vše kolem něho, tak i globálně a tady samozřejmě narážím na známou aféru s kocourkem Mikešem, píše Petra Mrtková.

Předvolební propagandistický klip Přemluv bábu! vypovídá o současné české pravici víc, než si zřejmě její příznivci Martha Issová a Jiří Mádl uvědomují: Ostentativní nezájem o potřeby a požadavky levicově smýšlejících občanů, jakož i o příčiny jejich postojů; nesnášenlivost hraničící s nenávistí; a v neposlední řadě také sobectví – to vše charakterizovalo předvolební kampaň ODS již v roce 2006 a jako červená nit se táhne uplynulým volebním obdobím až do dneška.

Velmi děkuji panu Ing. Nedbalovi za jeho příspěvek. Jsem opravdu ráda, že se našel někdo, kdo se o problematiku pomoci v hmotné nouzi zajímá, protože tato oblast je mediálně jednosměrná a praktická aplikace zákona č.111/2006 Sb. je pro veřejnost tabu. Především předvolební sliby pravicových stran jsou zdrojem obav, ale veřejnost si následky uskutečnění plánů pravicových stran nedokáže prakticky představit. Pojďme se tedy na to podívat zblízka, abychom se po volbách nemuseli bolestně probouzet ze šoku.

Nenadál bych se, že někdy budu vřele souhlasit s Milanem Valachem, ale jeho článek "Hloupost a oplzlost" vystihuje přesně mé pocity. Já osobně mnoho pravicových myšlenek považuji za inspirativních a velmi bych ocenil, kdyby se česká politická debata vedla v podobném duchu, v jakém nyní probíhají veřejné debaty v Británii mezi Cameronem, Brownem a Cleggem.

An English version of this article is in

Mádl a Issová svým příšerným lidožroutským videem - kromě toho, že si uřízli vpravdě nesmrtelnou ostudu - zatloukli další hřebíček do volební rakvičky české pravice. Střední a starší generace jejich "dílo" odsoudí a bude o to více váhat, zda dát hlas pravicovým stranám. A jsem přesvědčen, že i valná část mladších voličů, zejména mimopražských, bude věc hodnotit podobně - co je moc, to je moc. Bezprostřední význam tohoto artefaktu pro nadcházející parlamentní volby není tedy radno přeceňovat - prostě "nebude to fungovat" a radikální řeči o "zastavení" podobných tendencí jsou projevem obyčejné morální paniky.

An English version of this article is in

Video Jiřího Mádla a Marty Issové je sice debilní, ale absurdní antikampaň, která se proti němu zvedla, je ještě mnohem strašidelnější. Britské listy se otřásají hnusem, bloguje kdekdo z Egypta až do Pehe, každý moralista má potřebu těch pár minut potřít, jako by šlo o státnický projev. Proboha proč? Špatné politické agitace bylo a je všude dost a dělá ji kdejaká celebrita od Lucie Bílé po Kateřinu Brožovou. Issová s Mádlem a Petrem Zelenkou se aspoň inspirovali v cizině drobnými záchvěvy vtipu.

Jako člověk, který se označuje za „pravostředového s několika levicovými úchylkami“, a v ekonomické oblasti především za pravicového, podotkl, že klip Issové a Mádla mi připadá agresivní, byť i místy vtipný, celkově ale hrubý a ze starších lidí dělající nesvéprávné blbce.

Podle mého názoru je Zelenkův klip zdařilý umělecký projekt. Kdybyste klip sledovali pečlivěji a s větším nadhledem (který bohužel často Britským listům chybí), tak byste rozeznali, že právě na sprostotu a ubohost klip Petra Zelenky útočí. Že se jedná o kvalitní projekt dokazuje i to, že působí ve více rovinách. Z níž jedna je "co všechno lidé dokážou brát vážně". Vy si vážně myslíte, že se jedná o sprostou propagaci pravice? Vy jste opravdu přesvědčen, že člověk jako je Petr Zelenka (autor takových filmů jako Karamazovi) má potřebu "režírovat" klip, který by si na koleně spíchl jakýkoliv středoškolák? píše Jiří Karen.

Původně jsem nechtěl reagovat na poznámku Jana Čulíka "Vzhledem k tomu, že klip záměrně porušuje nejrůznější závažná etická tabu, možná je to signál, že ho Zelenka skutečně zamýšlel jako svého druhu provokaci a "mystifikaci". "Nechtělo se mi prohrabovat znovu tuto hromadu duševních výkalů.

Pozastavil jsem se nad onou "provokací a mystifikací". Tyto termíny vytvářejí zavádějící dojem, že se snad jedná o "umělecké dílo", při kterém kvůli "svobodě uměleckého projevu" provokace a mystifikace může být - a často je - nedílnou a legitimní součástí celkového artefaktu. Jako umělecké dílo však lze označit Zelenkův klip jen ztuha - je ukradený ve formě i obsahu (pravda, obsahu upraveného na "specifické podmínky" a mocně kořeněné mravní otupělostí tvůrců této zlodějny). Následně výmluva na odkaz o svobodě uměleckého projevu, která by je měla chránit před hanbou a odsouzením - za zlodějnu - je nepoužitelná.

Na námitku šéfredaktora BL, že ani sofistikovaná mystifikace nemůže porušovat základní etické normy, odpověděl Jan Chmelarčík:

Samozřejmě, že každého autora potěší, když se k němu, kromě odmítavých stanovisek, občas dostane i potvrzení toho, co třeba delší dobu, většinou proti proudu všeobecného povědomí, píše a tvrdí. Máloco mne ale tak intelektuálně nazvedlo, jak v tom pozitivním, tak v negativním (co se týká atmosféry společnosti, která je zvyklá posly špatných zpráv už ne upalovat, ale ostrakizovat nebo ignorovat) slova smyslu, jako zamyšlení psychoanalytika Jana Sterna „Proč jsou dnešní dívky tak nesnesitelné?“ Snad jeho razantní tvrzení a mé naznačování vyzvou (a donutí) k přemýšlení a alternativnímu pohledu i nějakou tu nenaježenou čtenářku (= dívku) jakéhokoliv věku.

Co si to ten Stern vůbec dovoluje! Kdyby řádně a v experty doporučovaných intervalech souložil, jak je jeho svatou konzumentskou povinností, neměl by čas a ani by ho nenapadlo přemýšlet nad podobnými malichernostmi, jako jestli se mu vůbec chce, případně, zda uspokojení jedné z nejzákladnějších potřeb hodlá dosáhnout za cenu trapné přítomnosti nečeho takového, nač lze na každém kroku narazit v ulicích. Život není peříčko, tak ať se sakra snaží. Každopádně plně souhlasím s konstatováním, že prostě moc čte; sám dávno tvrdím, že vše, co člověk opravdu potřebuje znát a (zatím) se tomu ještě nevyučuje v mateřské školce, lze nastudovat ze dvou nebo tří lifestylových časopisů. Cokoliv je nad to, je pak od zlého.

V březnu 2010 přispělo finančně na Britské listy 260 osob celkovou částkou 67 456.39 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31.3. 2010 částku 44 615.53 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 608.13 eur a 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.