Vše je naruby - takhle lze nejlépe a nejstručněji charakterizovat duševní obzor autorů českých mainstreamových médií. Poté, co se snesla vydatná dávka kritiky na agresívní a vůči nejstarší generaci nepřátelské předvolební video Mádla a Issové, které si klade za cíl podpořit pravici, se objevila celá řada reakcí a parodií na toto "dílo". Jedna z nich, která dovádí agresivitu původního projektu doslova ad absurdum, nese název Zabij bábu. A právě tato zjevně předimenzovaná ironická reakce, kterou už doslova nikdo nemůže vzít vážně - nikoliv původní nechutný a arogantní počin - se stala terčem kritiky pravicové Mladé fronty Dnes. Rozumějte - nejde o to, že dva pražští příznivci pravice z řad zlaté mládeže namixovali nechutný a nevkusný blivajz s cílem ovlivnit volební výsledek v neprospěch těch, pro něž by eventuelně mohli hlasovat senioři. Kdepak. To až parodie na tuhle hrůzu je údajně projevem generační netolerance ke starším lidem. Pokus asociovat nepřátelství vůči důchodcům jen a jen se zjevně přemrštěnou a výslovně ironickou reakcí na prvotní impuls a odvést pozornost od nechutnosti toho, co mu předcházelo, je neuvěřitelně průhledný, nicméně těžko říci, kolik běžných konzumentů zpravodajství dokáže nakonec zmást...

Je vidět, že Karel Dolejší není typickým čtenářem Mladé fronty Dnes. Jinak by chápal nomen omen tohoto titulu, kterému cyničtí starci, pamětníci nacistické okupace, přezdívají Junge Front Heute. Relativizace hodnot, důsledná práce s teorií médií a uplatňování této teorie v praxi - například přeprogramováváním komunikačních a hodnotových rámců - to je to, co MfD odlišuje od ostatních "seriózních bulvárů". MfD je téměř absolutně zrcadlem svých cílových skupin. Nemá ambice jim cokoliv vnucovat, nemá ambice určovat hranice nebo nutit přemýšlet nad důsledky. Nemá morálku. Jejím sdělením je: žij jak chceš, užívej si a hlavně konzumuj. Buď závislý na tom co máš, abys měl strach, že o to můžeš přijít. To je tvoje politická orientace - chtít vždy víc, než můžeš a na co máš. Žij klidně na dluh. A hlavně nás kupuj.

Jak chtít od média, co nemá morálku, aby bylo etické a aby jeho redaktoři dokázali rozlišit hranice, když je nedokáže rozlišit tolik jiných lidí? A jak a podle čeho rozlišit, jestliže hranice už jsou rozšlapány klipem prvním? Pro by vlastně neměl být ten klip druhý pouze cynickým pokračováním toho, co se Mádl s Issovou už neodvážili říct? Mladá fronta je opravdu listem nastupující mladé generace, oné fronty dusající po ulici v šiku, ze kterého jde strach. Dnes. Die Fahne hoch...

Předvolební kampaň britského premiéra Gordona Browna zaznamenala ve středu podstatný problém, když televizní mikrofon, který neodevzdal, zachytil jeho soukromá slova.

Když byl britský premiér interviewován v živém televizním vysílání v městě Rochdale o plánech své strany jak snížit britský státní deficit, přerušovala ho opakovaně pětašedesátiletá občanka Gillian Duffy, naléhala na něj, ať vysvětlí, jak konkrétní ten deficit sníží. Brown její otázky ignoroval, ale pak ho požádali jeho poradci, aby s ní promluvil.

Britský konzervativní premiér John Major netušil r. 1993, že i když jeho televizní rozhovor skončil, kamery ve studiu pořád běžely, když se svěřil Michaelu Brunsonovi, politickému editoru britské komerční televize, že euroskeptikové v jeho vládě jsou "svině". Odvysílalo se to všude. Euroskeptici pak vydali knihu, v níž vyložili svůj politický program. Jmenovala se My jsme ty svině.

Jednu z nejvýraznějších mediálních chyb udělal americký konzervativní prezident Ronald Reagan, když roku 1984, na vrcholu studené války, takto zavtipkoval u mikrofonu, netuše, že vysílá živě: "Moji milí američtí spoluobčané, jsem potěšen, že vám mohu říci, že jsem právě podepsal zákon, který staví Rusko navždy mimo zákon. Bombardovat se začne za pět minut."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Přísně tajné dokumenty, zaznamenávající rozhodnutí sovětského vedení zavraždit 22 000 polských armádních důstojníků v Katynu byly ve středu zveřejněny na příkaz ruského prezidenta Medveděva, na znamení přátelských polsko-ruských vztahů. Ruský státní archiv zveřejnil dokumenty, z nichž vyplývá, že Stalin schválil tento masakr, který navrhl šéf jeho tajné policie Lavrentij Beria. Jiní vysocí členové sovětského politbyra dokument také podepsali.

Ke svému článku "Integrace v policejní uniformě"jsem dostal zajímavou reakci pana Gordona Seca, kterou cituji v plném znění:

Middlesex University kompletně likviduje svou vynikající katedru filozofie. Je to další děsivé rozhodnutí britských univerzitních "manažerů" a důsledek systematické politiky "impaktu", "měřitelnosti", "relevance" a "užitečnosti" vědění a výzkumu. Imperativ "společnost vědění" se projevuje právě touto protichůdnou, instrumentální a utilitární praxí, která s věděním jako historickou kategorií má pramálo společného, píše z univerzity v Bristolu Filip Vostal.

Katedra filozofie měla sice vynikající publikační i vědecké výsledky, avšak děkan oznámil, že ji ruší z finančních důvodů. Katedra filozofie univerzitě podle jeho slov "nic nepřináší".

Další informace v angličtině ZDE

Děkan, který rozhodl o likvidaci katedry filozofie, se jmenuje Edward Esche. Jeho email je zde:e.esche@mdx.ac.uk. Rektor univerzity je Michael Driscoll, m.driscoll@mdx.ac.uk, vicerektor pro výzkum a podnikání je Waqar Ahmad w.ahmad@mdx.ac.uk, vicerektorka pro akademické záležitosti je Margaret House, m.house@mdx.ac.uk.

Sternovy texty mě vždy bavily, a ne jen proto, že se asi počítám k fanouškům psychoanalýzy. Není ovšem psychoanalýza jako psychoanalýza. Osobně mě nejvíc oslovuje právě „návrat k Freudovi“, jak jej hlásal Lacan. Proto jsem se nejdříve zaradoval, že tohoto originálního myslitele otevřel konečně i Jan Stern. Jenže z ukázky z jeho nové knihy se mi zdá, že si pěkně naběhl.

Americký tank M1A1 Abrams ničí palbou dům ve Fallúdži - prosinec 2004 ▶

KD│ Obrněný sbor americké armády je pryč, už neexistuje.

Armáda se rozhodným způsobem zaměřila na pěchotu. To by nebylo tak zlé, kdyby šlo o bojovou armádu soustředěnou na pěchotu. Ale místo toho je to pěchotní armáda založená na principech na populaci soustředěného protipovstaleckého boje a na názoru Ruperta Smitha, který vidí budoucí války jako "války mezi národy", napsal pro Small Wars Journal plukovník americké armády Gian P. Gentile.

Není bez zajímavosti, co všechno pro zaměstnance a občany všeobecně, připravily, připravují a budou připravovat permanentně, naše pravicově orientované strany. Jak jinak, než v souladu s jejich pravicovou ideologií. S ideologií pokrytecky se ohánějící zdůrazňováním pojmu svoboda a ve skutečnosti jednající především v zájmu profitu pro vysokopříjmové skupiny. Bohatí občané z vysokopříjmových skupin nepochybně dobře vědí, proč volit pravicové strany. Mají proto rozumově oprávněné důvody, jednají v souladu s logikou věci a volí pravicové strany vědouc, že tak činí ve vlastním zájmu.

S ideologií politické korektnosti jsem se setkal osobně poprvé při studiu na Karlově univerzitě v Praze, když jsem publikoval v AJ esej ve školním časopise, v němž ovšem bez mého vědomí zcenzurovali jeden odstavec, o němž se předtím učitelka vyjádřila, že je politicky nekorektní. Týkal se jakési polovážně míněné poznámky o ženách.

Výměna volebního lídra ODS, která proběhla koncem března 2010, prospěla nejen ODS, ale posloužila i médiím. Otevřel se jim totiž prostor pro úvahy o možnostech a schopnostech Petra Nečase znovu "zvednout prapor" a jít do vítězného klání s největším soupeřem, s ČSSD. První velkou příležitost ke vzájemnému utkání "vytvořila" ČT 11. 4. 2010 v Otázkách Václava Moravce, kdy uvedla předem výrazně avizovanou besedu volebních lídrů obou stran. Už samotná příprava hlavních aktérů se stala předmětem mediální pozornosti, když se zdůrazňovala role amerických poradců na obou stranách. Po samotné debatě se novináři a publicisté předháněli v hodnoceních zástupců stran: který z nich byl lépe připravený, více stačil argumentačně na druhého, byl zkrátka přesvědčivější. Celkové jejich hodnocení souviselo s "afinitou" jednotlivých médií vůči příslušným politickým stranám. Prezident republiky ne náhodou označil početné televizní debaty politiků za zrůdnost.

Energetický gigant ČEZ si prosadil svou a znovu prokázal svůj vliv na rozhodování státních úřadů. Je tak o krok blíže prosazení plánu na prodloužení životnosti největší českého zdroje znečištění – hnědouhelné elektrárny Prunéřov II o další čtvrtstoletí. I přesto, že záměr nesplňuje zákonné požadavky na použití nejmodernějších dostupných technologií (BAT), ministryně životního prostředí Bízková dnes dala projektu zelenou. Ministerstvo tak posvětilo plán, který bude v porovnání s modernější variantou znamenat ročně statisíce tun spáleného uhlí navíc i zbytečně vyšší emise CO2 a dalších znečišťujících látek. Stanovisko ministerstva však není závazné a ekologické organizace ve spolupráci s místními lidmi svoji kampaň proti prodloužení provozu elektrárny nevzdávají.

Od pádu totality uplynulo - a od prvých slobodných volieb v Československu onedlho uplynie - už dvadsať rokov. Na konci tohto dvadsaťročia sme bezradnejší ako na jeho začiatku. Najvzácnejší sociálny kapitál revolúcie, dôvera ľudí v politikov i vlastné sily prebudeného občianstva, sa v krátkom čase prehajdákal. Opäť stoja na jednej strane "oni", mocní a vládnuci, často prekypujúci vulgárnosťou, vynikajúci nedostatkom kultúry, známi chamtivosťou - a na druhej strane občania, zmietajúci sa v každodennom zápase o existenciu, bezradní pred hradbou nevymáhateľnosti práva a nedostatku elementárnej spravodlivosti. Demokracia sa stáva čoraz formálnejšou, mení sa na partokraciu, zastierajúcu moc nikým nevolených oligarchov.

Môže nám byť útechou fakt, že vývoj v našom okolí je veľmi podobný?

Príspevok bol prednesený na Českej konferencii v Poděbradoch 24. 4. 2010. Vladimír Ondruš bol podpredseda prvej ponovembrovej vlády SR od 12. decembra 1989 do 26. júna 1990 a aj prvej Mečiarovej vlády od 27. júna 1990 do 22. apríla 1991.

Jaké že jsou to Češi měkoty, které nevydrží ani pět minut toho, v čem jsou naši Romové nuceni prožít celý život , komentuje Petra Mrtková reakce na článek Fabiana Golgo o tom, že Češi smrdí.

Děkuji jí za její příspěvek. Připomněl mi lepší, sebevědomější doby, kdy Cikáni byli samozřejmou součást české společnosti. Ano, máme problém s jazykem, který nám zákeřně předstírá, že země a národ mají společného praotce. Chybí nám německé Böhm , které by – na rozdíl od Tscheche – zahrnovalo obyvatele Čech bez rozdílu. Mohli bychom si alespoň částečně (a jen v písemné podobě) odpomoci rozlišováním mezi Čechy a čechy , mezi příslušníky etnika a občany země. Ale hlavně bychom si mohli odpomoci tím, kdybychom sami sebe chápali jako národ a ne jako etnikum.

Nedávno se objevila na českém knižním trhu pozoruhodná a svým způsobem unikátní publikace „Utajená zákulisí“ z nakladatelství Petrklíč od autora Miroslava Polreicha, jehož politické analysy máme možno číst i na stránkách Britských listů. Jedná se o souhrnné, ale i kritické zpracování aktuálních otázek domácí i zahraniční politiky. Neobsahuje však jen hodnocení, ale uvádí fakta (v mnoha případech neznámá), která popisují v detailu i naši vlastní odpovědnost.

Tiskové prohlášení Českého rozhlasu Praha 28. 04. 2010

1. V reakci na výrok místopředsedy České strany sociálně demokratické a poslance Zdeňka Škromacha „Český rozhlas není nezávislý“, který zazněl na dnešní tiskové konferenci ČSSD, konstatujeme následující: Český rozhlas je nezávislým médiem veřejné služby a jednoznačně ve svém vysílání i ve svých aktivitách postupuje plně v souladu se zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlase. Český rozhlas proto odmítá jakákoliv osočení z porušování jeho nezávislosti a objektivity.

2. Objektivní, kvalitní a profesionální zpravodajství a publicistika je pro Český rozhlas zásadní hodnotou. Po prověření původního příspěvku redaktora ČRo 1 – Radiožurnálu Jana Hrbáčka ve věci údajné spolupráce senátora Jiřího Dienstbiera s komunistickou vojenskou tajnou službou a po zjištění neprofesionálního, chybného – a pro Český rozhlas tudíž nepřípustného - přístupu redaktora Hrbáčka proto prozatímní ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan vyzval v úterý 27. dubna 2010 vedení stanice ČRo 1 – Radiožurnál k uvedení všech skutečností a celé záležitosti na pravou míru a zároveň se za toto pochybení redaktora Jiřímu Dienstbierovi omluvil.

Pane redaktore Hrbáčku, v minulých dnech jsem si všiml, že před blížícími se volbami do Poslanecké sněmovny zase „pilně pracujete“. Před čtyřmi lety jste se mimořádně zasloužil o zveřejnění "důvěryhodné" Kubicovy zprávy a teď o „důkladně prověřenou objektivní informaci" o Jiřím Dienstbierovi....Hmmm… Od samého počátku jsem Vám nevěřil. Škoda, že ji od Vás papouškovala další elektronická média s poměrně velkou sledovaností. O tom, jakým "agentem" Dienstbier byl, svědčí vysílání Československého rozhlasu v šedesátých letech minulého století, především v roce 1968, na kterém se společně s Milanem Wainerem, Věrou Šťovíčkovou, Karlem Kynclem či Janem Petránkem a dalšími tehdejší rozhlasáky významně podílel.

"Investigativní" policajtoreportér redakce zpravodajství Českého rozhlasu, Jan Hrbáček, se pokusil zopakovat svůj úspěch z voleb 2006, kdy zveřejnil tzv. Kubiceho zprávu. Tentokrát obvinil v pondělí v reportáži Českého rozhlasu bývalého ministra zahraničních věcí a senátora ČSSD Jiřího Dienstbiera, že byl registrován jako spolupracovník vojenské rozvědky generálního štábu ČSLA - ve "zprávě" s titulkem "Dienstbiera vedla vojenská rozvědka jako spolupracovníka". Hrbáček prý vycházel z informací Žáčkova Ústavu pro studium totalitních režimů. Podle Hrbáčka byl Dienstbierův svazek skartován. Na základě čeho to redaktor tvrdí, v rozporu s kodexem Hrbáček nesdělil. Jak se ukázalo o den později, spis zničen nebyl. Stojí v něm, že Dienstbier nikdy s rozvědkou nespolupracoval. Radiožurnál uváděl v úterý věc na pravou míru, ale nedostatečně. Fatální žurnalistické chyby redakce ani Hrbáčka nepřiznal, pokusil se je okecávat.

Pokud se potvrdí podezření ze záměrného založení požáru ubytovny zahraničních dělníků v Poděbradech, bude to znamenat novou, pohříchu dramatičtější kapitolu soužití české majority s cizinci.

Schylovalo se k tomu již dlouho a události posledních týdnů svědčí o tom, že nejde o nahodilou událost, ale o obrat, který se dal po xenofobních projevech některých aktérů soužití s cizinci do jisté míry očekávat.

V Británii se příští týden - 6. května - uskuteční parlamentní volby. Jak ukazuje nejčerstvější výzkum volebních preferencí, mnoho let vládnoucí Labour Party možná čeká katastrofální debakl - 33% potenciálních voličů má v úmyslu hlasovat pro Konzervativní stranu, 30% pro Liberálně demokratickou stranu (od Velké deprese 30. let až donedávna "třetího vzadu"), ale pouze 28% pro labouristy. Některé analýzy dokonce tvrdí, že pokles preferencí Labour party se dosud nezastavil a může pokračovat až pod 20%. Liberální demokraté, kteří se snaží oslovit mladší voliče a vyjadřovat se k otázkám, jež obě dosud hlavní politické strany nehodlají vůbec otvírat, by mohli těžit z krize britské politiky způsobené mj. podvodným zatažením země do irácké invaze a okupace, ekonomickou krizí a zřejmým selháváním Blairova programu "společnosti vzdělání". Zvlášť zajímavý je fakt, že předseda liberálních demokratů Nick Clegg otevřeně vyzývá k přehodnocení dosavadní nekriticky proamerické orientace Velké Británie. Ta se vyvinula jako reakce na trauma rozpadu někdejšího britského impéria a speciálně očividného debaklu posledního pokusu o samostatnou britskou mocenskou politiku během Suezské krize.

Blíží se volby a je nutné zachránit tuhle zemi. Proto vznikla akce Schovej babičce občanku, aby nemohla u voleb dát hlas KSČM nebo ČSSD, píše Miroslav Kozelský.

Nedávný kandidát na generálního ředitele Národní galerie Jiří Fajt hodlá zažalovat současného ředitele téže instituce Milana Knížáka za výrok, že patří mezi osoby, které „dovedly galerii do naprosto dezolátního stavu.“ Fajtův advokát dokonce pro ČTK uvedl, že "Jiří Fajt nikdy nebyl generálním ředitelem Národní galerie v Praze, a proto nemůže být žádným způsobem činěn zodpovědným za hospodaření Národní galerie v Praze jako celku, v tomto směru je v souladu s jejím statutem odpovědným pouze a jen její generální ředitel."

Lidovky: Knížák urazil svého kolegu. Ten po něm chce omluvu ZDE

Přísně vzato má jeho právní zástupce pravdu. Za chod a financování Národní galerie skutečně odpovídá její generální ředitel a v jejím organizačním řádu v letech 1955-1998 nebyla funkce „zástupce generálního ředitele“ zavedena. A to je právě ten problém.

Povytažené obočí Petry Mrtkové nad tím, jak se mladá romská dívka zapletla s praotcem Čechem, naznačuje, že doprovodnou otázku po tom, co může česká škola romským dětem nabídnout, se sluší čísti jako otázku po tom, co nabízí škola zvláště Romkám a Romům. Jde o gesto uznání jejich romské identity a o to, poskytnout jim materiál pro další kultivované budování této identity.

Na Britských listech se nejen v poslední době objevila řada článků, které se týkají možností budoucího vývoje naší civilizace. Často jsou kritické vůči současné „technické“ civilizaci dostatku a skeptické k jejímu smyslu, dalšímu rozvoji či udržení. Naopak jsou plné obdivu k „přírodním“ společenstvím v minulosti. Někteří z autorů tak uvažují o přechodu ke společnosti „řízeného nedostatku“ a další navrhují až „návrat“ do „předtechnického“ období. Již delší dobu uvažuji o tom, jak se k těmto příspěvkům vyjádřit.

Ratingová agentura Standard & Poor's posunula v úterý Řecko na okraj finační propasti a snížila rovněž hodnocení portugalského dluhu. Vyvolala tím obavy z rozsáhlé finační krize v celé Evropě. Řecké dluhopisy byly dále degradovány a investoři se znepokojením sledují, jak se krize přelila přinejmenším do jedné další země eurozóny. Hlavní evropské burzy spadly o 2,5% a na Wall Street index Dow Jones ztratil více než 200 bodů. Kurs eura oslabil o jedno procento a nachází se na osmiměsíčním minimu.

Jel jsem jako obvykle v úterý ráno z Brna vlakem do Ostravy. Do mého kupé vstoupila starší paní, a začala nadávat na režim. „Jasně, nebyly banány a pomeranče, ale byl chleba, máslo, mouka, a za té takzvané totality se žilo daleko líp než dnes.“

Zaujalo mě to, a tak jsem se s ní dal do řeči. Paní přiznala, že jí zanedlouho bude sedmdesát a že velmi špatně vidí. Bydlí na malé dědině nedaleko Vyškova a protnbože postupně ztrácí zrak, má už jenom periferní vidění, jezdí do Brna do nemocnice „na kapačky“. „Je to hodně blbé, ale mnoho lidí je na tom mnohem hůř,“ konstatovala.

„Nezlobte se, ale vám za toho komunismu nevadilo, že člověk nesměl nic kritizovat?“

V březnu 2010 přispělo finančně na Britské listy 260 osob celkovou částkou 67 456.39 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31.3. 2010 částku 44 615.53 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 608.13 eur a 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.