Dvacátého března 2010 publikoval Blesk svůj první článek, kterým nejen rozvlnil českou mediální louži, ale také vyvolal krátkou, zato významnou bouřku na politické scéně. Předseda bývalé vládní strany a jeden ze dvou kandidátů na budoucího premiéra urazil Židy, církev, homosexuály i Čechy. Jeho hulvátské výroky, audiovizuálně zaznamenané, jsou toho nesporným důkazem. Prý. Následující mediální analýza si nebere za předmět onu politickou bouřku, která zamíchala pozicemi v ODS a dost možná i volebními výsledky, ale úrovní a pravdivostí mediálního zpracování zcela nepodstatného komentáře jednoho politika. Blesk mnohokrát své čtenáře klamal, a to zcela záměrně. Redaktor Blesku měl k dispozici celé video pořízené při focení s Mirkem Topolánkem. Přesto se rozhodl vytrhnout jen jeho nepatrné části a ty ve svých titulcích a interpretacích tzv. upravit...

Během íránsko-irácké války v letech 1980-1988 námořní jednotky íránských Revolučních gard využívaly ozbrojených rychlých člunů k útokům na tankery vezoucí iráckou ropu. Mezi lety 1984-1988 tímto způsobem potopily nebo poškodily desítky lodí. Nyní se objevily zprávy o tom, že Írán údajně získal rekordně rychlý člun britského původu. Vcelku logicky vznikly obavy, že extrémně rychlé plavidlo Bradstone Challenger hodlá vyzbrojit ruskými raketovými torpédy Škval pohybující se rychlostí až 360 kilometrů za hodinu - a v případě krize kvůli jadernému programu plavidlo použít k útokům typu "udeř a uteč" na bojové lodě amerického námořnictva.

Vatikán v úterý důrazně bránil papeže Benedikta XVI. proti obviněním z ututlávání církevních skandálů. Tvrdil, že obvinění, podle nichž v minulosti hlava katolické církve pomáhala krýt činy pedofilních kněží, jsou součástí "protikatolické nenávistné kampaně" zaměřené na papeže údajně kvůli jeho odporu vůči potratům a manželství osob téhož pohlaví. Vatikánské rádio odvysílalo komentáře dvou kardinálů vysvětlujících "motivy těchto útoků" a ve stejném duchu se nesl i komentář jiného kardinála ve vatikánském listě L'Osservatore Romano.

Obamova vláda oznámila podstatnou změnu v americké jaderné strategii. V jejím rámci vyloučila možnost prvního užití jaderných zbraní proti útokům biologickými či chemickými zbraněmi či velkým množstvím konvenčních sil.

Dvaasedmdesátstránkiový dokument Nuclear Posture Review (Přehodnocení jaderného postoje), který byl zveřejněn po roční práci, zosobňuje jednu z největších změn amerického strategického uvažování od ukončení studené války a mění politiku, kterou zavedla Bushova vláda. K změnám patří například příslib nevyvíjet žádné nové jaderné zbraně, což vláda prosadila navzdory odporu Pentagonu.

Tajné americké video, z něhož vyplývá, že američtí vojenští letci lživě tvrdili, že se stali v Bagdádu terčem útoků a pak se smáli nad mrtvolami lidí, které usmrtili, poté, co provedli letecký úder, při němž zahynulo víc než deset lidí, včetně dvou Iráčanů pracujících pro tiskovou kancelář Reuters, bylo zveřejněno na serveru Wikileaks.

Video v nesestříhané podobě (záběry jsou drastické) ZDE

V úterý bomby zdevastovaly obytné domy a tržnici v převážně šíitských částech iráckého hlavního města Baghdádu, přičemž zabily 50 lidí. Povolební krveprolití hrozí obnovením sektářského násilí, které zemi před třemi lety takřka zničilo.

Vyjadřujeme znepokojení nad událostmi posledních týdnů, které se rozpoutaly v souvislosti s volbou a nástupem doc. PhDr. Jiřího Pernese, Ph.D. do funkce nového ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. V prvé řadě chceme tímto stanoviskem deklarovat plné respektování výsledků výběrového řízení. Pokládáme je za výsledek svobodné a demokratické volby Rady ÚSTR, která by neměla být zpochybňována různými mediálními a bohužel i politickými tlaky a zájmy.

Poradce prezidenta ČR Michal Petřík si klade v titulu svého příspěvku otázku: „Bylo poválečné Československo srovnatelné s nacistickým Německem?“ Odpověď na ni zní: Ano, a velmi. [Tomáš Krystlík: Zamlčené dějiny. Beta Books, Alfa Nakladatelství, s. r. o., Praha 2008; Kaplan, Karel: Poválečné Československo. Československo 1945–1948. Národy a hranice, národní politika. München 1985]

Vybavení je špatné, špatná je i příprava: V Afghánistánu byli zabiti tři němečtí vojáci v boji proti Talibanu. Odcházející parlamentní komisař Robbe při této příležitosti po několikáté kritizoval vojenské vzdělávání, Sdružení pro Bundeswehr (Bundeswehrverband) žádá více prostředků pro vojáky. Těm údajně chybí mj. obrněná vozidla použitelná v pohoří Hindúkuš.

Všichni jsme do jisté míry směšné figurky, ale jen někteří se berou vážně. Invaginace humoristického, nicméně vrcholně teoretického textu je daleko více než orgastickému sexu podobna žvýkání a v žádném případě nesmí být deflorací čtenářova intelektu.

Oblíbeným evergreenem antikomunistů (autora těchto řádek nevyjímaje) je tvrzení, že Československu se pod čtyřicetiletým vedením Komunistické strany Československa podařilo úspěšně ekonomicky zaostat. František Nevařil ve svém článku Zdivočelá země snaží dokázat opak. Podle něj si komunistická ČSSR udržela svoji pozici ve světovém žebříčku neropných států a k dramatickému poklesu došlo až v kapitalismu.

„…To, že na Západě v poválečných třiceti zlatých letech rozkvetl sociální stát, není otázkou čísi všemocné libovůle, ale velice speciálních historických podmínek, které jsou jednoduše pryč a nedokážeme je znova vytvořit. Je možné konzervovat zbytky toho, co ze sociálního státu dosud zůstalo, ale pak jde o ústupové boje bez naděje na vítězství. Je až trapné říci to takto, ale už nevím, jak ještě názorněji formulovat pro ‚nechápavé‘...“ Není zapotřebí nic formulovat, citovanému rozumím a naprosto souhlasím. Spokojím se citátem z mého textu, kde jsem tvrdil opak, abych pochopil ne to, co KD chce říci, ale s čím konkrétně polemizuje.

Používat jazyka soudržného a pevného asi jako hromada stavební suti se jednomu vyplatí, zejména když chce obhajovat něco nadále nehajitelného. Dělá se to například následovně: "naprosto souhlasím", ale současně "Spokojím se citátem z mého textu, kde jsem tvrdil opak". Kompletně odvysvětleno, vyřízeno. Nebo: "je jistý rozdíl honit lidi jako zvěř, násilím je odvézt na opačný konec zeměkoule a tam je nechat zdarma dřít pod skutečným (nikoli obrazným) bičem a mezi využíváním zoufalé situace lidí v jiných částech světa, kterým nabídneme o chlup lepší existenci než je ta dosavadní".

Vzhledem k tomu, že v Britských listech propagujete Moorův film "O kapitalismu s láskou", rád bych upozornil na zajímavé zpracování stejného tématu, ale z opačné perspektivy. Mohlo by to přispět do současné diskuze o tom, jak je kapitalismus špatný; třeba tím, že to, co mnozí kritizují, není kapitalismus, ale spíše něco jiného, píše Ondřej Palkovský.

John Stossel - Jánabráchismus - video s českými titulky ZDE

Volby se blíží a pomalu se rozjíždí i volební kampaň. V sobotu mne zaujal celostránkový inzerát z dílny ODS. Tmavý pohled na staženou roletu provozovny fy Malířství Houkal a syn, na které je nápis „provozovna zrušena“. Smutný pohled.

Obdržel jsem cestou redakce Britských listů názor na svůj příspěvek „Je kapitalismus jediná hra ve městě…?!?“ a dovolím si z něj citovat: „Autor zcela neskrupulózně se snaží čtenářům vsugerovat dojem, že kapitalismus není ten náš tak známý důvěrný zlodějský, korupční a podvodnický systém, ale jeho systémové chyby prý jsou pouze selháním jednotlivců. Stejný metr naprosto odmítá použít při hodnocení socialistické reality. “

Na konferenci „Karel Čapek 1988“, uspořádané na pražské filozofické fakultě UK v prosinci 1988 zveřejnil bohemista Oleg Malevič z tehdejšího Leningradu několik dosud neznámých dokumentů týkajících se Karla Čapka. Malevič níže zveřejněné texty dostal v šedesátých letech od Heleny Čapkové, manželky básníka Josefa Palivce. Šlo o odpověď spisovatele Jaroslava Durycha na anketní otázkou Přítomnosti z r. 1925 „Proč nejsem komunistou“. Durych v ní odpověděl, že komunismus obdivuje pro jeho vraždění. Čapek a Peroutka jeho odpověď nechali sice vysázet (Malevič materiál na konferenci citoval z obtahu), ale pak ji neotiskli:

Nedá mi, abych nereagoval na článek pana Viléma Maršíka: "Kriminalizace kopírování pro vlastní potřebu".

Článek se snaží navodit závist k velkým nahrávacím společnostem, které se pro tento účel velmi hodí. Pro autora článku je samozřejmě příjemnější vše stáhnout bez řádného zaplacení. On je „z obliga“, jen si zkopíroval to, co jiný nelegálně vystavil na Internetu. Z toho usuzuje, že on legálně může. Kritizuje zisky soukromých subjektů, místo aby se zamyslel nad podstatou věci, píše Libor Kubica, z nakladatelství BEN – technická literatura.

- Dobrý den, rád bych zareagoval na článek Libora Kubici "Jak je příjemné krást" coby kritiku analýzy dohody ACTA pana Maršíka, píše Jiří Kadeřávek.

Nechci polemizovat s celým článkem, ač se drží osvědčené šablony hledání chyb všude okolo sebe a ostentativního ignorování toho, jak pokrok přispívá k postupnému poklesu ceny za šíření informace, kterému by pan Kubica zřejmě rád zabránil. V celém jeho článku jsem nenašel jediný náznak uvažování, které by se snažilo řešit problém pozitivním přístupem, namísto toho podsouvá svým potenciálním zákazníkům jakési potěšení z toho, že kradou jeho práci.

Reakce na článek "Jak je příjemné krást"

Vážený pane Libore Kubico ve svém článku jste si sám odpověděl na otázku jak dál, píše Pavel Krajtl.

Máte možnost distribuovat knihy stejným způsobem, jako to dělají Warezová centra a získávat prostředky z reklam a mikroplateb za stahování.

Jistě byste byli amatérským skenům skvělými konkurenty.

Tento způsob distribuce má svoje nesporné výhody v ohleduplnosti k životnímu prostředí (žádný papír, žádná CD). Jestli tohle odněkud pozoruje Jan Ámos Komenský, jistě má radost, protože se v duchu jeho hesla "Omnia sponte fluant, absit violentia rebus" naplní jeho požadavek aby poznatky nebyly jen výlučným pokladem, ale aby bylo přístupno „všechno všude všem!“

Historik Vilém Prečan níže reaguje na tuto pozvánku:

Vilém Prečan:

Vážený pane senátore, milý pane Vondro,

ostatní svolavatele tiskové konference neznám, proto se obracím na Vás. Nemohu se tiskové konference zúčastnit, jsem v zahraničí, a tak Vás prosím, zda byste byl tak laskav a tlumočil mou následující výzvu.

Ústav pro studium totalitárních režimů získal ve světě za ředitelování Pavla Žáčka a za vydatného přispění bratří Patrika a Marka Bendových pověst přívěsku či účelového zařízení ODS. Ani ústavu ani straně, kterou reprezentujete, ani společenskému diskurzu o nedávné minulosti to neprospělo. ÚSTR není a nesmí být zařízení žádné politické strany.

Chystaný podpis obtížně připravované smlouvy USA a Ruska by měl vézt k redukci jaderných arzenálů těchto mocností. Nová dohoda by měla nahradit smlouvu START 1, jejíž platnost vypršela koncem minulého roku. Pražské setkání prezidentů Spojených států Baracka Obamy a Ruské federace Dmitrije Medveděva má jednu historicky významnou dominantu: podpis smlouvy o omezení strategických zbraní. Dostupné informace říkají, že úmluva bude znamenat snížení počtu jaderných náloží o čtvrtinu a nosičů polovinu.

Rád bych reagoval na pana Kubicu z nakladatelství Ben, který se ohrazuje proti článku pana Maršíka, píše Radek Vicek.

Bylo by dobré, kdyby si pan Kubica uvědomil, že by měl spíš kritizovat naši právní úpravu autorského zákona (AZ) a ne někoho, kdo se chová v rámci platného právního rámce.

Určitě přemýšlivý, hledající a nacházející myšlenky, které neproniknou na stránky jiných periodik a médií, samozřejmě fandící slušným lidem, kteří nás v převážné většině obklopují, což stojí za zaznamenání, a i z proběhlých diskuzí na BL plyne, že je ti blízký humanismus ve všech jeho proměnách. (Hezky se to čte, že?) V době radarové hysterie jsi nepotřeboval číst odborná zjištění, že kužel vysílaných paprsků nedokáže sundat prolétající dopravní letadlo, ani změnit kvalitu hub v Brdských vrších, a fandil jsi starostovi z Trokavce Janu Neoralovi. Stejně tak jsi nebyl na větvi z „úspěšného“ českého předsednictví v EU, ani jsi netoužil přečíst celou Lisabonskou smlouvu. Dobře znáš možnosti a schopnosti české politické reprezentace. Jsi čtenář BL.

ŠOK│ Drogoví dealeři a kriminalita v městské hromadné dopravě děsí Pražany nejvíce. Fašistické skupiny traumatizují obyvatele jen o procento více, než "nepřizpůsobiví" Romové. Stereotypy ovládají polovinu občanů. To jsou tři zjednodušující pohledy na sociologický výzkum, který si nechal zpracovat pražský Magistrát na konci roku 2009 a který zveřejnila PR agentura pražské městské policie na iDnes. Ono ale je vcelku jedno, jestli městští strážníci "odsunou" narkomany a dealery z Václavského náměstí do okolí Hlavního nádraží. Obé je jen stavba potěmkinovské vesnice - skrývání faktu, že městská policie ani policie státní nehodlá z centra Prahy zlikvidovat trh s drogami úplně. Policie si narkomany spolu s drogovými dealery v Praze nejspíše pěstuje, aby mohla vykazovat činnost a aby alespoň částí peněz z prodeje tvrdých drog bylo možné strážníkům přilepšovat k měsíčnímu platu... Nebo se snad v logice důvodů konstatování policejní neschopnosti mýlím?

V nedávné době se na Britských listech objevilo několik článků, které se zabývaly vzděláváním a zvláště pak výuce matematiky. Většinou byly do značné míry subjektivně laděné a dost ovlivněné individuální zkušenosti jednotlivých autoru. Ty mohou být občas značně protichůdné. Takže například, zatímco Jan Šimůnek píše, že současné základní a středoškolské vzdělávání je příliš „teoretické“ a volá po změně jeho zaměření na praktické počty a přesně dané konkrétní výpočetní postupy, Jan Knitl má naopak úplně opačný pohled.

Casus belli je latinský výraz pro „důvod k válce“. Už starověká římská historiografie u každého válečného konfliktu „poctivě“ uváděla jeho důvod. Pokud Řím vstupoval do války, bylo to vždy reakcí na zlý čin nebo úmysl ze strany nepřítele. Velmi často se tak dálo také z důvodu, že byl Řím někým požádán o ochranu, a tudíž nemohl než laskavě vyhovět spojenci. Pro casus belli je tedy charakteristické, že jeho původcem je výhradně nepřítel. Tato zásada platí od starověku až po naši současnost a v dějinách bychom stěží objevili výjimku. Důvod k válce je tak vlastně záminkou k válce.

Ještě než Mirek Topolánek zmizí za kulisami předvolební vřavy, chtěl bych se zamyslet nad tím, co po něm zůstává.

Když v roce 2002 po dohodě s Janem Zahradilem přebíral vedení ODS po Klausovi a proti Nečasovi, který byl Klausovým favoritem, vůbec jsem jméno "Topolánek" neznal. Mé první sympatie si získal tím, že ho Václav Klaus označil za "falešného a prázdného".

Nikdy nezačínej začátkem, nýbrž vždy tři míle před začátkem! Asi takhle: „Mé dámy a pánové! Předtím, než přejdu k tématu dnešního večera, dovolte mi, abych Vám krátce…“ Zde máš už v zásadě všechno, co činí krásný začátek: kostrbaté oslovení; začátek před začátkem; oznámení, o čem zamýšlíš mluvit; a slovíčko „krátce“. Tak získáš v okamžení srdce a uši posluchačů.

Nedá mi to, abych nereagoval několika poznámkami na text pana Přemysla Janýra - Obžaloba koho?

Můžu hned odpovědět - je to obžaloba takových lidí, jako je pan Janýr! Jsou to lidé, kteří nemají problémy ohledně vlastnictví výrobních prostředků. Výrobní prostředky patří těm, kdo je vlastní, a vůbec není důležité, jak onen vlastník k výrobním prostředkům přišel, zda dědictvím nebo loupeží, krádeží nebo podvodem. Jednou prostě výrobní prostředky má, a soukromé vlastnictví je přece posvátné a nedotknutelné. Pokorně se skloňme před realitou. Kdyby chtěl někdo uloupit ono dříve uloupené, chová se nemorálně, a neuznává náboženská přikázání (a je asi potřebné a nutné zavřít ho doživotně do vězení).

V březnu 2010 dosáhl podle interní statistiky Webalizer počet individuálních IP adres, z nichž si čtenáři otevřeli Britské listy, 201 773. Průměrný denní počet návštěv byl v březnu 2010 29 180. Celkem dosáhl počet přístupů na Britské listy v březnu 2010 čísla 904 599.

Podle serveru iAudit (zaznamenávajícího jen čtenáře z ČR) byl průměr 15 660 návštěv denně, 111 438 návštěv týdně (44 434 UV ze 36 882 UIP týdně), což činilo za měsíc březen celkem 504 571 návštěv, 138 863 unikátních návštěvníků (ze 111 252 UIP) a share 6,1% (9,0% UIP) všech uživatelů internetu v ČR. Meziměsíční růst ukazatelů serveru IAudit byl 6%.

V březnu 2010 přispělo finančně na Britské listy 260 osob celkovou částkou 67 456.39 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31.3. 2010 částku 44 615.53 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 608.13 eur a 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.