Strávil jsem v Rusku v dubnu 14 dnů, z toho pár nedobrovolně, když se mi do cesty domů postavil sopečný mrak. Přemýšlel jsem bezmála tři týdny, jak své dojmy zachytit, ale odhodlal jsem se až v souvislosti s oslavami Dne vítězství. To, co jsem si s odstupem času uvědomil ze svého pobytu nejvíce, je ohromný rozdíl v tom, jak my a Rusové vnímáme a interpretujeme náš svět.

Když jsem se vrátil z Ruska domů, měl jsem pocit, že jsem v úplně jiném světě.

Šestasedmdesát britských vojáků z 1. praporu Velšských gard pochodovali v neděli na Rudém náměstí spolu s 10 500 ruskými vojáky a vojáky z USA a z Francie. Britské jednotky se účastnily na oslavách 65. výročí ukončení druhé světové války na žádost ruské vlády. Přehlídky na Rudém náměstí se účastnili vedoucí politikové z Německa, z Číny, z Řecka a z dalších zemí. Reportér BBC uvedl, že účast britských vojáků na přehlídce na Rudém náměstí byla "vysoce symbolickým gestem", které ukázalo, že soupeření z doby studené války už skončilo.

Velští gardisté byli ubytováni na moskevské vojenské akademii jako hosté ruské armády. Po přehlídce je vzali na prohlídku Kremlu, pozváni na koncerty a účastnili se na lodi na řece Moskvě kulturní prohlídky města.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Jen hlupák může odmítat či zamlčovat sovětskou účast na protihitlerovské koalici, která vedla i k osvobození Československa. A to, až na západní část Čech, osvobodila Rudá armáda. Jako součást protihitlerovské koalice SSSR, USA, Velké Británie a Francie. Myšlenky fašismu jsou dnes do té míry znovuoživovány, že je třeba si i takto symbolicky připomenout dobu, kdy za myšlenku zničení zrůdné hitlerovské ideologie byli lidé ochotni položit i život. Dnes by to možná dopadlo jinak... Letos už konečně i hlavní město Praha uctí na Olšanských hřbitovech památku vojáků Rudé armády, kteří zemřeli v boji za osvobození někdejšího Československa. Historii nelze účelově zamlčet či přepsat jen proto, že někomu historické vyznamenání z Velké vlastenecké války evokuje jemu nepohodlné ideje. I za ně lidé umírali. I v Praze. Vítězství na Hitlerem a vyhnání naicstů jedni nazývají "radostí" a potomci těch druhých "tragédií".

Na dnešní velkou přehlídku na Rudé náměstí přijeli padlým vzdát čest vojenské jednotky britské i americké. Rudou hvězdu při vší úctě nahradila v Rusku dvouhlavá orlice. Studená válka je alespoň na nějaký čas pohřbena, a ideje minulosti tak jsou nahrazeny idejemi budoucnosti.

Přiznám se, že monstrózní akce typu vojenských přehlídek jsem nikdy nemiloval a oslavy Dne vítězství za komunismu mne nechávaly chladným. S jedinou výjimkou: to když mne vedení zemědělské školy, jíž mohla přes špatný kádrový profil otce navštěvovat moje dcera, vyzvalo, abych se na oslavu dne osvobození zúčastnil spolu s dalšími rodiči rozhazování hnoje na školním pozemku. Dodnes nevím, zda to byla hloupost, nebo recese.

Šéfové Evropské unie schválili finanční obranný plán ve snaze uchránit země v eurozóně před útoky finančních spekulantů v době řecké finanční krize.

Německá kancléřka Merkelová a francouzský prezident Sarkozy v sobotu zdůraznili, že do pondělí, než otevřou finanční trhy, bude fungovat "intervenční jednotka", jejímž úkolem bude hájit finanční stabilitu 16 zemí v eurozóně.

Jednotka bude mít k dispozici 70 miliard euro na ochranu evropské měny před spekulativními útoky finančních makléřů poté, co vznikly obavy že by finanční krizi jako v Řecku mohly podlehnout i Španělsko a Portugalsko.

Sarkozy uvedl: "Euro je základním prvkem Evropy. Nemůžeme ho přenechat spekulantům."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Rostoucí krize v eurozóně ohrožuje globální ekonomiku. Finanční trhy po celém světě drasticky poklesly. Vládnou obavy, že evropským politikům se nepodaří zastavit nákazu šíření dluhů, která přichází z Řecka.

předpokládám, že tento druh kresleného vtipu by se v ČR dostal k soudu se žalobou na ochranu osobnosti. Nu, jiný kraj, jiný mrav, míní Aleš Dvořák

Textové analýzy klipu od Mádla, Issové a Zelenky a jeho srovnání s klipem americké komičky Sarah Silvermanové využil Jan Čulík v sobotu 8.5. v přednášce na Manchester University v rámci konference o "deteritorializované kultuře", tedy kultuře údajně existující mimo konkrétní území (např. na internetu). Argumentoval, že pojem "deteritorializované kultury" je omylem, jehož obětí jsou lidé, užívající angličtinu. Ve skutečnosti je každá kultura přísně definována svým jazykem, který udržuje po dlouhá desetiletí místní kulturní zvyklosti a předsudky - ty se mění jen nesmírně pomalu. Každá - menší - jazyková kultura, a o české to platí stoprocentně, přijímá zvnějšku do svého prostředí z cizího kulturního materiálu jen ty prvky, které už v ní existují. Ostatní pomíjí.

Velmi vděčným materiálem pro studium tohoto procesu je právě Zelenkův klip a jeho srovnání s americkým originálem od Sarah Silvermanové.

Čulíkova přednáška je v angličtině ZDE

V předvolebním rumraji se k honbě na voliče hodí úplně všecko. Desítky tisíc signatářů Kmetíněveské výzvy jsou neodolatelnou návnadou pro jejich lovce. O jejich přízeň se ucházejí obě velké politické strany. V podstatě přejaly názor ministryně spravedlnosti Daniely Kovářové, která hned na začátku vystoupení kmetíněveských občanů a jejich sympatizantů vyslovila dosti odvážný námět k úvahám o budoucí právní úpravě trestněprávní odpovědnosti dětí: projevila pochopení pro myšlenku, že je na místě prolomit spodní věkovou hranici trestní odpovědnosti pro nejzávažnější trestné činy, a pro potřebnost zajištění dohledu, popřípadě izolace delikventních dětí po ukončení ochranné léčby.

David Cameron, šéf britských konzervativců, i Gordon Brown, šéf britských labouristů, navrhli Nicku Cleggovi, šéfovi liberálních demokratů, jednání o možné budoucí vládě. Konzervativci by mohli vládu utvořit jen s liberálními demokraty, labouristi by potřebovali podporu nejen liberálních demokratů, ale i všech ostatních menších stran, včetně skotských nacionalistů a jediného, prvního poslance Strany zelených.

Potíž je, že liberální demokrati mají pro jednání o vstupu do vlády dvě podmínky. 1. Reformu většinového volebního systému na proporční, o níž je David Cameron ochoten jen jednat. Gordon Brown liberálním demokratům reformu volebního systému nabízí, avšak liberální demokrati 2. požadují jako zásadní podmínku číslo dvě odchod Gordona Browna z čela Labouristické strany.

Pátek 11.00: Společnost BBC právě potvrdila, že konzervativci už nemohou získat v parlamentě většinu. Británie bude mít nerozhodný parlament.

Konzervativci získali 36 procent, labouristé 29 procent, liberální demokrati 23 procent a ostatní strany 12 procent. Britský většinový systém hrubě znevýhodňuje menší strany.

Pátek 9.00: Zatím byly sečteny hlasy pro více než 500 ze 650 křesel v britské Dolní sněmovně. Internetové stránky společnosti BBC předpovídají nerozhodný parlament s konzervativci jako největší stranou.

Labouristé nyní už nemohou utvořit většinovou vládu, ale dosud není jasné, která strana bude schopna utvořit vládu.

Konzervativci zatím získali 286 křesel, labouristé 235 a liberální demokraté 50. Volební vzrůst podpory pro liberální demokraty se neuskutečnil. Labouristé zřejmě už nebudou schopni vytvořit vládu s liberálními demokraty. Dali by dohromady pouze 317 křesel a i s podporou tří severoirských poslanců za SDLP by neměli celkem víc než 320.

Společnost BBC v pátek v 9 hodin ráno předpovídá, že konzervativci Davida Camerona získají 306 křesel. Pokud bude v Severním Irsku zvoleno 10 unionistických poslanců, Cameron zřejmě dá dohromady 316 křesel - což však zřejmě stejně nebude stačít na utvoření vlády. Má-li Cameron zvítězit, musí zísat 326 křesel.

Volební účast byla 65,2 procent, což je ve srovnání s volbami z r. 2005 mírné zvýšení.

K zuřivým scénám došlo v některých volebních místnostech, kde se v závěru volebního dne tvořily fronty a volební místnosti byly uzavřeny ve 22 hodin, přestože stovky voličů stály ve frontě a ještě nevolily. Volební pracovníci v některých okrscích přiznali, že je místní vysoká volební účast "překvapila". Věc se bude vyšetřovat a výsledky v některých volebních okrscích možná budou zpochybněny. Podrobnosti v angličtině ZDE

Ve čtvrtek se v Británii konají všeobecné volby. Před volebními místnostmi jsou vyvěšeny mnohojazyčné instrukce jak volit.

Včera 8. května v 8:20 ráno vnikla v Plzni skupina nenacistů (viz foto) do uzavřeného prostoru malého občerstvení, které provozuje Gruzínec dlouhodobě žijicí v ČR. Podnik v gruzínském a českém jazyce nabízí své služby (například gruzínské víno).

V těchto dnech nám zejména televizní pořady připomínají květnové události roku 1945, kdy v nejstrašnější válce všech dob právě u nás skončily poslední válečné operace na evropském území. Svědectví pamětníků valem ubývá, neboť čas je neúprosný. 5. května 2010 ve zpravodajství ČT 1 líčil svůj podíl na pražském květnovém povstání také prezident Václav Klaus, když vzpomínal, jak ve svých čtyřech letech podával dlažební kostky na stavbu barikády u pražského rozhlasu. S odstupem času nabývají na významu vzpomínky na takové události, jako obsazení opuštěné klubovny Hitlerjugend a ukořistění několika malorážek nebo zážitky bojovníka, vyzbrojeného pistolí a osmi náboji.

tisková zpráva

V sobotu 8. 5. 2010 ve 13:00 ti, kteří nejdou do Plzně slavit na džípech osvobození Plzně americkou armádou (8.5.) a ti, kteří nejdou slavit s předstihem ani osvobození Prahy Rudou armádou (9.5.), se sejdou taktéž v Praze, ale na Karlově náměstí u radnice, hned vedle partičky s kamiónem (DĚLÁ HLUK). Po úvodním sešikování, cestou necestou a centrem necentrem pak půjde třináctý ročník demonstrace za legalizaci konopí MILLION MARIHUANA MARCH 2010 okolo VOCASU do parku PARUKÁŘ/ka na Žižkově, kde se uskuteční mírumilovný konopný happening a celodenní hudební festival (Kapely Green Smatroll, Posmrtné zkušenosti, Propaganja, Jet8, Uraggan Andrew, BT'n'J, Ganja Haze, DJ's, psytrance). Návštěvníci na žižkovské louce vydrží až do naprostého umdlení - stejně jako loni nejméně 15.000 lidí do 22:00, kdy začíná "noční klid". Už teď má akce nejméně 11 000 potvrzených hostů na facebooku.

Demonstrace i tři hudební pódia, unikátní konopný trh a pestrá paleta projevů, přednášek, workshopů, stánků s občerstvením a zábavných aktivit si klade za cíl upozornit na nesmyslná a nespravedlivá trestní stíhání drobných pěstitelů konopí vyplývající z nedostatků a přežitků v drogových zákonech a veřejně požaduje následující nezbytné reformy:

• poukázat na legislativu o konopí, která je v rozporu s Ústavou ČR
• legalizace marihuany pro léčebné účely
• legalizace pěstovaní a držení marihuany konopí pro osobní spotřebu
• prosadit svobodu pěstovat a využívat marihuanu pro vědu a výzkum
• podpora diskuse o léčebném využití marihuany
• přinášet věcné a objektivní informace o konopí široké veřejnosti

Celé dění včetně efektní fireshow po setmění je pro všechny účastníky pochopitelně zdarma. Snad si užijou všichni, kdo přijdou...

Kompletní text: ZDE

Vladimir Putin odmítl vpustit anglického prince Charlese a amerického viceprezidenta Joea Bidena k sledování nedělní vojenské přehlídky na Rudém náměstí v Moskvě. Putin tím naznačil svou nelibost, že Británie stále odmítá vydat Rusko Borise Berezovského, kritika Kremlu a bývalého ruského oligarchu. Putin také odmítl na přehlídku vzít Joea Bidena, který je blízký gruzínskému prezidentu Mikheilu Saakašvilimu. Americký Bílý dům proto údajně zuří.

Podle Pavla Felgenhauera, zbrojního analytika opozičního ruského listu Novaja gazeta je Kreml po svých nedávných zahraničněpolitických úspěších na Ukrajině a v Kyrgyzstánu v nekompromisní náladě. Poprvé se přehlídky v Moskvě účastní britská, francouzská a americká vojska. Přehlídky se účastní více než 25 čelných zahraničních politiků, včetně francouzského prezidenta Sarkozyho a německé kancléřky Angely Merkelové. Velká Británie a USA budou zastoupeny svými velvyslanci v Moskvě.

Zdroj v angličtině ZDE

Здравствуй, мама, возвратились мы не все... Босиком бы пробежаться по росе. Пол Европы, прошагали, пол Земли, Этот день мы приближали, как могли. Этот День Победы. Порохом пропах, Это праздник с сединою на висках. Это радость со слезами на глазах. День Победы. День Победы! День Победы!

plný text písně v ruštině ZDE

KD│ Finanční paniky jsou nedílnou součástí kapitalismu. Stejně tak ekonomické recese. Systém je generuje a díky nim sílí. Jsou stejné jako lesní požáry, které bolí, když k nim dojde, ale bez nichž by les nemohl přežít. Ukládají disciplínu, trestají bezohledné a prospívají opatrným. Dělají to samozřejmě nedokonale, takže čas od času jsou odměněni bezohlední a opatrní penalizováni. Politické krize - na rozdíl od běžné finanční paniky - vznikají, když se zdá, že bezohlední těží z krize, kterou způsobili, zatímco zbytek společnosti nese břemeno jejich nedbalosti. V tom okamžiku krize přestane být krizí finanční nebo ekonomickou. Stává se krizí politickou.

Dlouho jsem se rozmýšlel, zda mám zveřejňovat tak subjektivní názory, jaké představuje následující text. Poučen dlouhým životem dávno už vím, že objektivita není nic jiného než odborná sumarizace mnoha subjektivit. A jelikož se v poslední době začalo i v Britských listech otvírat téma mezigeneračních vztahů, dovoluji si k takové  debatě přispět osobním stanoviskem.

Ve svém článku Voličům chybí zrcadlo jsem poněkud podcenil náročnost případné přípravy programu, který by voličům pomohl vybrat volební subjekt, jenž by svým programem korespondoval s jejich představami.

Bodejť by nestoupala nervozita, jak to v těch našich českých parlamentních volbách dopadne. Vždyť i v tradiční zemi parlamentarismu, ve Velké Británii, s nemálo zaběhanými procedurami a strukturami, snad (skoro) poprvé se začaly v uplynulých týdnech zase dramatičtěji čeřit vody na nemálo ustáleném rybníku tamní politiky. Dokonce nemálo bylo slyšet názor, zda by nebylo spravedlivější přejít na poměrné zastoupení. Takto by „ten třetí vzadu“ (liberálové) měli větší šanci – někdy příště – stát se jazýčkem na váze mezi labouristy a konzervativci; ne-li stát se koaličním partnerem vítěze voleb a retušovat stávající – a už málem 340 let trvající – polaritu britské politiky (Tam za kanálem mají své parlamentní volby právě v tomto týdnu. A v Česku naopak ve dvou velkých stranách matadoři naší politiky nemálo šilhají po nějaké variantě, která by „odměnila“ vítěze voleb nějakým bonusem v podobě křesel navíc; samozřejmě v souladu s předvolebními vyhlídkami.)

Britské university provozují nový digitální akademický zdroj informací o jednotlivých evropských zemích a kulturách. Jmenuje se Humbox (Humanities Box).

Server obsahuje čtyři videorozhovory se základními informacemi o české historii, ekonomice a literatuře:

• Rozhovor s Martinem Pilařem o české literatuře 19.století je ZDE
• Rozhovor s Martinem Myantem o české ekonomice je ZDE
• Rozhovor s Janem Čulíkem o české historii od středověku do současnosti je ZDE
• Rozhovor s Janem Čulíkem o české literatuře dvacátého století je ZDE

Celkem je na česká témata v Humboxu přes čtyřicet nejrůznějších zdrojů, od videorozhovorů, přes powerpointy až po wordové dokumenty. Odkaz je ZDE

Postmoderní svět 21. století se vyvíjí rychle. Tak rychle, že to, na co předchozí generace čekaly desítky let, my dnes máme za rok či pár měsíců. Mám domácnosti propojené rychlými linkami Internetu, žijeme dlouho, umíme létat nadzvukovou rychlostí. A každý rok nám roste HDP o několik procent. Taky peněz přibývá, tak rychle, že je ani nedokážeme přesně spočítat a najít. Průměrný plat je nominálně desetkrát vyšší, než před dvaceti lety. Přesto věci nefungují. I když – jak pro koho. Proto ten titulek článku.

Nemám rád modly. Zvláště ty současné a přetrvávající. Nedokážu například pochopit, proč je Karel Hvížďala považován za jednoho z nejlepších českých novinářů. Každý, kdo postoje pana Hvížďaly sleduje může snadno nabýt dojmu, že působí nikoliv jako kritický hlas establishmentu, což by mělo být dle mého soudu vlastní každému novináři, ale jako jeho věrný hlídač. Neexistuje nic než daná ortodoxie a té je třeba se slepě držet; alternativy neexistují. Proto snad ta gloriola, jíž ho stávající režim obdařil.

Co se týče článku pana Veselého, s nímž z převážné většiny souzním, snáším poznámku, která se vztahuje k jeho závěrečnému soudu o KH. V něm smysl sdělení KH: "vláda většiny má končit volbami a dále se politik nemá řídit průzkumy veřejného mínění. To, že se mluví o politicích jako o elitě národa znamená, že politik má to elitní právo se v pozici toho vůdce potom rozhodnout i proti mínění většiny, když to považuje za velice prospěšné," tím, že jej interpretujete jako "obhajobu diktatury", domnívám se, do značné míry překrucuje, píše František Marčík.

S Němci nebo lépe řečeno s Germány se proplétáme na území nyní české kotliny a ponejprv podle ptolemaiovské mapy vlastně kotliny mezi Sudéta Ore a Gabreta Silva už od pradávna. Pokud bychom se prohlásili za Slovany, tak tu už byli Germáni už dávno a dávno před námi a my jsme pro ně něco jako východní nájezdníci. Nevíme vlastně úplně přesně, kdo jsme, jestli jsme více potomky Keltů, Germánů nebo Slovanů, ale bezpečně se identifikujeme svým vymezováním se vůči druhým. Tu nemáme rádi ty či ony, ale Němci jsou takový docela spolehlivý vymezovací pojem. Nemít rád Němce patří v určitých kruzích prostě k dobrému tónu. Je celkem charakteristické, že Němci si nejsou také tak úplně jistí tím, co že jsou vlastně zač, a tak bychom si společně jako Češi i Němci mohli společně zazpívat: „…z národů ač jsme různých…“

Miroslav Sládek ve svém nedávném vystoupení v Hydeparku řekl, že jsme takový ustrašený národ, který jde do povstání, když už je vše rozhodnuto, když je vítěz předem znám.

Článek je příliš schematický. Mobilizace proběhla bleskově a s nadšením, byli jsme připraveni se bránit... Ano. Mobilizace proběhla skutečně bleskově, ale bránit se, jsme nebyli připraveni. Můj otec byl četařem u kulometné roty v Košicích, které velel tehdejší poručík Nálepka. Po nástupu, kdy bylo veleno vojáci německé a maďarské národnosti dva kroky vpřed, zbyly v otcově četě 3 vojáci. A to ještě nebyli k témuž vyzváni vojáci polské národnosti.

Podle reklamního plakátu na nádraží je to "pivem energeticky dotovaná cesta prostorem i časem".

Nejsem zajisté sám, kdo všiml svižného pokroku v péči o městskou zeleň pozorovatelného v několika málo posledních letech. Sotva co sleze sníh, objeví se v parcích a na trávnících několikačlenné gangy se řvoucími a páchnoucími motorovými fukary na listí, aby dočistily poslední zbytky nepřátelské hmoty, která jejich pozornosti unikla na podzim. A pak začne růst ta tráva, jaké to překvapení, zvlášť když byla leckde doseta.

Zelení jsou poslední ze čtyř stran, které před volbami odpověděly na otázky RH ohledně témat týkajících se Romů. V minulých číslech RH seznámilo čtenáře s názory Jiřího Dobeše (Věci veřejné), Kateřiny Konečné (KSČM) a Jiřího Paroubka (ČSSD), za Stranu zelených (SZ) v tomto čísle odpovídal Ondřej Liška. Představitelé TOP 09, KDU-ČSL a ODS na dotazy neodpověděli.

To se tedy pouštíte na sakramentsky tenký led, s těmi "okupujícími nacisty". To je jako tvrdit, že ČSSR v srpnu 1968 okupovali komunisté (bolševici) . Státy neokupují politické strany, ale jiné státy. V tomto smyslu říše, která okupovala ČSR, nebyla nacistická, ale německá. Přečtěte si aspoň něco z Mein Kampfu - Hitler chtěl sloužit a sloužil německému národu a ten, včetně bývalých občanů Rakouska a ČSR to vděčně přijímal. Například i sám pozdější atentátník hrabě Claus Schenk von Staufenberg.

Česká televize v upoutávce na svou reportáž o předvolebních videospotech, v nichž vystupují mladé celebrity, mluvila o „vzpouře generace Y“. Snad pod dojmem toho, jak „odlišná“ je komunikace, která je jim v podobě politicky angažovaných spotů adresována. Na základě jednoho videospotu se strhla diskuse o mezigenerační propasti a se zkratkovitostí mediální diskusi vlastní tak byla vystavena charakteristika současné společnosti. Pod obří bublinou takto vytvářeného mýtu mizí zajímavá podstata a řada nevysvětlených otázek.

Internetový portál i-DNES.cz zveřejnil 65 let starý filmový dokument z 5. května 1945. Skupina 42 civilistů je postřílena a přes jejich těla ještě přejíždí nákladní automobil. Je to podle autora textu práce Revolučních gard. Současně autor připomíná, že podobné bestiální zabíjení se odehrávalo i ze strany německé armády a Hitlerjugend. Zmiňuje se o účasti českých zbabělců, kteří si takto na konci války kompenzovali vinu a možná odstraňovali svědky. ZDE

Při návratu do Británie se se mnou ve čtvrtek v poledne dala do hovoru v letadle Praha-Edinburk starší paní z města Cumbernauld nedaleko Glasgow. Vracela se s přítelkyní z krátké cesty do Prahy. Byly tam jen čtyři dni, ale podle ní to nestačí. Ale vracela se s rozhodnutím, že si půjčí nějaké knihy o české historii. Měly prý velmi zajímavou turistickou průvodkyni, která měla historii v malíčku.

Tak mě napadlo, že je tento rozhovor vlastně jakýmsi protějškem mého nedávného rozhovoru ve vlaku z Brna s paní z vesnice od Vyškova. Obě dámy byly tak podobného věku.

„V Praze jsou na ulicích žebráci,“ řekla mi starší paní ze Skotska ke konci našeho rozhovoru spíš s otazníkem v hlase. „Jsou skloněni hlavou k zemi, nevím, co to znamená. Viděla jsem, jak po jednom z nich policisté chtěli nějaké papíry, a pak ho kopl botou do obličeje.“

Miloš Zeman v roce 2001 skončil jako předseda ČSSD a za svého nástupce vybral Vladimíra Špidlu. Toho Špidlu, který Zemana v prezidentské volbě v roce 2003 podrazil. Zeman se z politiky stáhl na Vysočinu a v roce 2007 pro neshody s Jiřím Paroubkem odešel i z ČSSD. V letošním roce se do politiky vrací jako předseda SPO Strany práv občanů – Zemanovci.

Media avizovala, že 6.5.2010 ve večerních hodinách bude Česká televize vysílat dokument režiséra Davida Ondráčka. Bude údajně na konkretních případech ukazovat, jak se někteří Češi v období krátce po skončení 2. světové války nelidsky chovali k poraženým Němcům. Toto téma se stalo velice módním. Má českému národa ukázat jeho historickou vinu vůči nim. Aby si uvědomil své hanebné chování, aby se za takové činy styděl a hlavně aby za ně pykal a všechny učiněné křivdy napravil. Vrátil jim vlast a majetek. V tomto už skoro dvě desetiletí trvajícím úsilí bojuje naše veřejnoprávní Česká linii za naše vlastní peníze v první linii, a není divu, že bodrý český lid ji často chápe jako „Antičeskou“ televizi.

Nacionalistický článek pana Nevařila je nutno, aspoň stručně, uvést na pravou míru.

1. Československo bylo okupováno r. 1939 nacistickým totalitním státem, nikoliv "Němci". Nacistická ideologie byla nacionalistická (tak, jak je nacionalistický článek pana Nevařila), ale není možno dávat rovnítko mezi nacisty a všechny Němce, a obviňovat je tak z kolektivní viny. Mnoho Němců bylo antinacisty. I na českém území. I mnozí tito Němci byli po květnu 1945 v Československu povražděni.

2. Český a slovenský národ byl jistě právem po ukončení války v důsledku zvěrstv, páchaných příslušníky nacistickému režimu, silně rozhněván. Nikdo však lidem v Československu nedával právo dělat přesně to, co páchali nacisté, totiž bez soudu vraždit a ze země vyhánět nevinné civilisty. Čím se asi provinili nevinné německé děti či starci?

3. Bohužel, československý stát už v letech 1938-1939 a pak už v letech 1945-1948 byl hodně brutálním režimem, který si v mnohém nezadal s nacistickým státem, jak existoval v Německu od r. 1933. Je správné si to připomínat.

4. Není pravda, že "jen Češi" "projevují sadomasochismus" a neustále se sami kritizují za svá minulá zvěrstva. Dělají to všechny slušné evropské národy. Němci to dělají už desítky let, a jsou už desítky let vychováváni k tomu, aby pociťovali za nacismus vinu, i když dnešní generace přirozeně z nacismem už dávno nemají co společného. I např. v Británii se často diskutuje o zvěrstvech, páchaných Brity v minulosti, například o "brutálních koncentračních táborech, které Britové provozovali v Africe, anebo o zcela nesmyslném zničení Drážďan bombardováním (způsobil ho zcela zbytečně patologický anglický velitel "bombardér Harris").

Že nelze dělat rovnítko mezi nacisty a Němci, o tom svědčí i to, že Němci prostě byli i před nacisty (Lessing, Goethe, Kant) i po nacistech (dnešní Němci). Nacismus nebyl v Evropě zdaleka v té době osamocenou podobou šovinismu, stačí si vzpomenout na Dreyfusovu aféru, na Mussoliniho fašismus nebo na eugenické hnutí, běžné v anglosaském světě té doby. Hitlerova ideologie získala svou zrůdnou podobu zejména tím, že se inspirovala v bolševismu. A bolševismus také není a nebyl omezený na Rusy a Rusko. Říci, že nás v roce 1968 okupovali Rusové, to je stejná pitomost jako říci, že nás v roce 1939 okupovali Němci. Nebyl to Tolstoj nebo Turgeněv, byli to bolševici a Sověti. Rusové a Němci nedělali svou zrůdnou politiku, protože to byli Rusové a Němci, nýbrž proto, že zastávali zrůdné ideologie. A kdokoli tyto ideologie bude v budoucnu zastávat, bude dělat stejně zrůdné věci, bez ohledu na národnost, rasu, geografii atd.

Minulý týden se objevila v našich médiích zpráva, že většina obyvatel České republiky je poprvé od vstupu do EU proti přijetí jednotné evropské měny. Bylo lze očekávat, že se někteří komentátoři k tomuto tématu vysloví a budou za těchto okolností obhajovat jednotnou evropskou měnu.

"Stát nemůže dát více peněz do zdravotnictví" /Nečas/, "za slepé střevo lidé musejí platit a spoluúčast bude 25%" /TOP 09 - Zajac - autor slovenské skutečně nepovedené reformy zdravotnictví/, "omezíme platy" /Janota ministr financí nejoblíběnější vlády/, "dojde k omezování zdravotní péče" /Šnajdr, náměstek ministryně zdravotnictví/. Tento stát neplní své funkce. Řecko jasně ukazuje nemožnost prosazení čehokoliv bez společenského souhlasu. Souhlasu těch, kteří platí, ne těch , kteří tyjí.

Podobných otřesných příběhů, jaké se dozvídá p. Čulík při cestách po ČR, existují nejméně stovky, každý z nás nějaký takový zná ze svého okolí, a celkově vypovídají o tom, že tato země není dobře spravovaná, že nevládne právo a spravedlnost, ani moudrost, v čele státu chybí morální autority, často i zdravý rozum. Bez výjimky všechny parlamentní strany jsou profláknuté, ať korupcí, klientelismem, ignorantstvím, očividnou neschopností či zbabělostí se omluvit za zlodějny nebo křivdy v uplynulých desetiletích či staletích. S pravdou mají problémy všechny strany, ty novodobější přehlížejí svou odpovědnost za morální i materiální devastaci země, zástupci Boha na zemi zase řeší své četné mravnostní delikty, vrácení majetku (získaného v dávnější minulosti všelijak) a např. s omluvou za upálení mistra Jana Husa zřejmě vyčkávají až na 600. výročí jeho nespravedlivé smrti, napsal čtenář, který se představil jako Jiří Šmikmátor.

Právě z důvodu, že drtivá většina českých médií informuje občany jednosměrně, zcela trestuhodně zamlčuje informace i názory ze zahraničí, sahá čtenář po nezávislých internetových novinách např. Britských listech. Byl jsem zvědavý na reakce pana Čulíka v ČT i na pokládané otázky.

Jak už je u nás zvykem, (pravděpodobně existuje nepsaný příkaz, nutno se zmínit o bývalém režimu což mi připomnělo psaný příkaz z období do roku 1989, zmínit se o rozvracečích socialistického zřízení, dnešními redaktory vydávaných za "komunistické") neopomněla moderátorka takto debatu zahájit. Inu, opakování je matkou moudrosti. Takže žádná změna k lepšímu.

Potíž je, že to, co v ČR prosazují česká média jako údajnou "pravici", vůbec nemá s pravicovými, konzervativními postoji, jak jsou praktikována v západní Evropě, nic společného. Povšimněte si textu z analytického serveru Stratfor, který zdůrazňuje, že ekonomická efektivita státu se měří tím, do jaké míry prospívá podnikání občanskému celku. Znáte nějakého českého politika, zejména "pravicového", který by tuto neobjevnou, všude běžně přijímanou definici akceptoval a prosazoval?

Protivy splývají. V ČR vznikl v postkomunistické době zvláštní, patologický hybrid netolerantních, sobeckých bolševických postojů, které se projevují nejsilněji v tzv. "pravicových" stranách. Skutečnou ikonou těchto postojů je komentátor Mladé fronty Dnes Martin Komárek, v současnosti nadšený zastánce české "pravicovosti", který před pádem komunismu stejně nadšeně ve svých komentářích hájil "výdobytky" komunistického režimu.

Volit levici je legitimní a demokratické. Stejně jako volit pravici. Nikdy by mě nenapadlo, že budu muset takto banální tvrzení zdůrazňovat ještě dvacet let po sametové revoluci. Ale bohužel dlouholetá vyhrocená mediální štvanice na vše levicové se v poslední době přelila z počítačů českých novinářů do ulic. Tak dlouho psali – někteří žurnalisté už desetiletí – pořád dokola jeden článek, až je někdo vzal vážně. A teď s radostí sledují, jak se na náměstích bijí rudí důchodci s uvědomělými modrými studenty.

MF Dnes si mne ruce nad výsledkem projektu, jehož cílem bylo iniciovat na středních školách jakousi simulaci parlamentních voleb, na níž by si studenti a studentky procvičili volbu svých zástupců nanečisto. S drtivou převahou totiž „vyhrála“ TOP09 společně s ODS, zatímco „levice“ by se podle novinářů „ani nedostala do sněmovny“. Kauza rovněž zavdala další příležitost kopnout si – což je dnes v módě – do Jiřího Paroubka a po tisící zopakovat, jaký to není diktátor a papaláš, ačkoli tento fakt se na nás denně valí snad i z telefonního seznamu, píše Filip Šimeček, učitel a student politologie na Palackého univerzitě v Olomouci.

Další z řady seminářů Fontes rerum pořádaných ve spolupráci s Evropským hnutím v České republice se uskutečnil na téma Liberalizace poštovního trhu v roce 2013: šance anebo hrozba? V souvislosti s rozhodnutím EU, že od 1. ledna 2013 bude nutné liberalizovat veškeré poštovní služby v České republice, se na otázky, jak tento krok zlepší poštovní služby, kolik bude stát daňové poplatníky a co liberalizace udělá s Českou poštou, snažili v diskusi odpovědět Petr Angelis - člen představenstva Asociace alternativních poštovních operátorů, Ivo Doležal - PricewaterhouseCoopers, Marek Ebert - náměstek předsedy Českého telekomunikačního úřadu; Marcela Hrdá - generální ředitelka České pošty a Karel Koukal - předseda podnikového koordinačního odborového výboru České pošty.

V článku „Katolická církev a její obscénní pozadí", kde pan Radovan Baroš nechává dopadat „světlo lacanovsko-žižekovské psychoanalýzy na církevní pedofilii“. V tomto textu se pokusím poukázat na „obscénní pozadí“ daného článku, píše Arťom Suchý.

Občanská společnost jako cesta

Někdy se o ní hovoří jako o naději pro budoucnost, o zásadní potřebě pro naplnění skutečně funkční demokracie, ba dokonce jako o cestě k vyššímu lidství. Pod pojmem občanská společnost dnes řadíme různé charitativní spolky, sportovní kluby, občanská sdružení, a mnohdy i neformální iniciativy občanů. Tradice mnohých těchto iniciativ lidí sahá mnohdy až hluboko do historie. Z hlediska dnešního tržního či dokonce sobeckého myšlení se může zdát nepochopitelné, a možná až nelogické, že se ve středověku se našly skupinky aktivistů, které v době moru zakládaly špitály za cenu vlastního života. Co je to za sílu, která nutí lidi chovat se nevypočítavě, přátelsky, až obětavě?

(Předneseno na 2. setkání České konference v Poděbradech dne 24. dubna 2010.)

Někteří čtenáři už po přečtení titulku tuší, že tak trochu narážím na nedávný komentář editorky The Nation Katriny vanden Heuvel. Ta se v souvislosti s britským "fenoménem Clegg" zamyslela nad tím, co vlastně náhlý vzestup šéfa liberálních demokratů může znamenat pro Spojené státy. Srovnání, které vanden Heuvel provedla, se ovšem doslova nabízí: V obou případech jde o tradiční anglosaské země, v obou se od konce 70. let v krystalicky nejčistší podobě rozvíjel model kapitalismu založený především na ničím nebržděném "přestřelu" finančního sektoru, a v obou se také již před dlouhou dobou ustavil politický systém s "vedoucí úlohou" dvou dominantních politických stran. Případ České republiky je pravda poněkud jiný: V kontinentální Evropě navazoval politický liberalismus na jiné kulturní tradice a jen sotva zde nalezneme stát, jehož finanční sektor je čtyřiapůlkrát větší než reálná ekonomika (což je případ Británie). Přesto však myslím má cenu se na případ vcelku náhlého a neočekávaného vzestupu "třetího vzadu" britské politiky podívat poněkud blíže.

Česká televize vysílala v pondělí večer půlhodinový rozhovor s Janem Čulíkem, šéfredaktorem Britských listů. Záznam rozhovoru je na internetu ZDE

V dubnu 2010 přispělo finančně na Britské listy 202 osob celkovou částkou 38 685.45 Kč. Příjem z reklamy byl 8750 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30.4 2010 částku 15 861.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 608.13 eur a 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.