Boris Cvek (nar. 1976, Krnov) vystudoval anorganickou chemii na olomoucké univerzitě (Ph.D.), působil jako učitel na ZŠ Haškova v Uničově, na gymnáziu v Kojetíně a jako badatel i učitel na Lékařské fakultě UP. V současnosti je zaměstnán na Katedře buněčné biologie a genetiky téže univerzity, specializace: ubikvitin-proteazomový systém jako cíl protinádorové terapie. Odborně spolupracuje s týmy prof. Doua z Barbara Ann Karmanos Cancer Institute Detroit USA, prof. Deshaiese z California Institute of Technology Pasadena USA a prof. Bártka z Danish Cancer Society Kodaň Dánsko.
Přednáší buněčnou biologii a filozofii přírodních věd na PřF UP v Olomouci. Je pravidelný čtenář časopisů Nature a Science, jež v poslední době výrazně formují jeho myšlení.
Od září roku 2003 do konce roku 2008 vydával literární časopis Téma, dostupný volně na internetu a zaměřený na klasickou světovou literaturu. Od října 2007 dálkově studuje filozofii přírodních věd na Katedře filozofie a dějin přírodních věd PřF UK v Praze (školitel prof. Peregrin). Od roku 2004 píše publicistické články na nejrůznější témata (kromě Britských listů také Hospodářské noviny, Respekt, Přítomnost, Mladá fronta, Lidové noviny, Literární noviny, A2). Autor na internetu dostupných básní a dramat (např. v decimě napsaná báseň Endymión, publikovaná v Britských listech, nebo drama Vitellius, které vyšlo v Tématu).
Politicky náleží k liberálnímu středu. Nábožensky ke starokatolickému proudu (napsal si svůj vlastní „katechismus“ a stovky stran komentářů k Novému Zákonu), církevně je ale „bez vyznání“. Anglofil vyrostlý na antice a k antice se vracející. Milovník klasické literatury (zejména Dante, Rabelais, Montaigne, Shakespeare, Sterne, Goethe, Gogol, Proust, Joyce, Ginsberg a Burroughs), ale i malířství (Giotto, Michelangelo, Rembrandt a holandští mistři, Klee) a hudby (Mozartovo Requiem a Berliozova Fantastická, velice blízký je mu Händel či Beethoven). Nepovažuje se za intelektuála, a když by si měl vybrat životní vzor, vybral by si „tajného radu“ von Goetha (botanik, optik, básník, dramatik, filozof, romanopisec, ředitel divadla a dvořan). Pobývá často v olomouckých pivnicích, ale patří také mezi ctitele (výlučně červeného) vína. Konečně je také velikým fanouškem rytíře Falstaffa, zejména v podání Orsona Wellese v jeho slavném filmu Chimes at Midnight (lze najít na YouTube). Z dnešního výtvarného umění za vrcholná díla považuje cyklus obrazů Jana Paula Mezi životem a smrtí.
Svůj základní postoj k české literatuře a své přihlášení se ke goethovskému konceptu Die Weltliteratur publikoval v internetovém literárním časopise Dobrá adresa v lednu 2009 (Česká a světová literatura: zpět za Goethem?). Rozhovor s ním (tázal se Martin Škabraha) vyšel v časopise Texty na podzim 2005 (Dnešní dotovaná literatura mi připomíná císařovy nové šaty!). V roce 2010 má vyjít knižně další rozhovor (tázal se Michal Giboda).
Odborně zatím publikoval v Journal of Medicinal Chemistry (USA), Drug Discovery Today (Anglie), Current Pharmaceutical Design (Nizozemí), Current HIV Research (Nizozemí), Journal of Hepatology (Nizozemí) a International Journal of Cancer (USA). Všude jako první nebo jediný autor.
Je členem American Association for the Advancement of Science a také American Chemical Society. Svou hlavní odbornou vizi (antabus jako levný a efektivní lék proti rakovině, srv. Cvek B. Antabuse as a pilot case of non-profit drug. Int. J. Cancer 2010) uskutečňuje za spolupráce s harvardským profesorem V. P. Sukhatmem a společností GlobalCures (Boston, USA), která vznikla za účelem podpory klinických testů léčiv, jež jsou nepatentovatelná.